Paříž - Francie je třetím největším vývozcem zbraní na světě, v zemi je na 4000 firem pracujících na obranných technologiích a ve zbrojním průmyslu. V poslední době jim ale po celém světě rostou noví konkurenti. Za největší hrozbu pro francouzský vývoz deník Le Monde označil Jižní Koreu, Turecko a Izrael.
Po roce 1960 převážila ve Francii touha po obranné nezávislosti a země si vyrábí téměř všechno vojenské vybavení, aby předešla nutnosti nakupovat v jiných evropských zemích nebo ve Spojených státech. Ze 4000 firem, které pracují pro francouzskou armádu, jich je 450 považováno za strategické a 600 jich svou produkci vyváží. Mezi nejznámější patří výrobci letadel Airbus a Dassault Aviation, výrobce munice a obrněnců Nexter, konstruktér letadlových lodí a ponorek Naval Group, výrobce raketových zbrojních systémů MBDA, elektrotechnický gigant Thales nebo technologická firma Safran.
Tato ambice být nezávislý má však jednu slabinu, a to velikost Francie. Ve světovém měřítku je Francie středně velkou mocností a její vlastní armáda, letectvo a námořnictvo poskytují jen omezené odbytiště. Výrobci jsou tak závislí na exportu. V souvislosti s válkou na Ukrajině je zájem o děla Caesar a jejich výrobce Nexter nestačí uspokojit poptávku.
"Francie je zemí s jedním výrobkem. Bez letadel Rafale by se dostala na okraj zájmu," upozorňuje zbrojní inženýr a obranný poradce Marc Chassillan. Naráží tím na skutečnost, že dvě třetiny francouzského zbrojního exportu v roce 2022 představovalo 80 stíhaček Dassault Rafale prodaných do Spojených arabských emirátů (SAE).
Světová nabídka vybavení zejména pro pozemní vojska je podle Chassillana velmi široká. Do popředí se dostávají druhořadí vývozci jako SAE, Brazílie, Jihoafrická republika či Egypt. Historické těžké váhy obranného trhu se ale obávají silnějších konkurentů, kterými jsou Jižní Korea, Turecko a Izrael. Francouzská vládní zpráva o vývozu zbraní z roku 2023 určená parlamentu zdůrazňuje, že "tito hráči prodávají stále novější verze svých výrobků a těží z neomezené kontroly vývozu". Zpráva navíc varuje, že ani konkurence v Evropě nepolevuje.
Když si Polsko v roce 2022 objednalo od Jižní Koreje 1000 tanků K2, 500 houfnic K9, stovky raket a padesát letadel FA-50, výrobci na starém kontinentu byli překvapeni, ale nebyli schopní reagovat. Evropa si 30 let nepřipouštěla scénář konfliktu vysoké intenzity a evropský zbrojní průmysl mezitím atrofoval, píše Le Monde.
Jižní Korea uzavřela příměří se severním sousedem v roce 1953, ale od té doby se podle jihokorejského zbrojaře Hanwha země neustále připravuje na možnost dalšího ozbrojeného konfliktu. Sektor má navíc podporu státu a výrobky odpovídající standardům NATO se prodávají za velmi konkurenční ceny.
V roce 2000 byla Jižní Korea na 31. příčce zbrojních exportérů, uvedl Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI). V roce 2022 byla tato asijská země už na devátém místě a v roce 2027 by se chtěla dostat na čtvrté místo mezi exportéry.
Obdobné vývozní ambice má i Turecko, které bylo před dvěma lety na 12. místě, uvádí výzkumník z francouzského institutu mezinárodních vztahů (IFRI) Léo Péria-Peigné. "Složení technologického a obranného průmyslu je pro Ankaru také otázkou strategické suverenity. Stát hodně vyrábí i pro potřeby své velké armády. Export mu ale zajišťuje rentabilitu a stejně jako Jižní Korea si chce ukousnout i z evropského trhu," říká Péria-Peigné.
Velký vzestup loni podle Chassillana zaznamenal i Izrael, který byl o rok dříve na 10. místě mezi obrannými exportéry. Hlavními vývozními artikly izraelských firem jsou houfnice Atmos ráže 155 milimetrů, dálkově ovládané zbraňové stanice, protitankové střely nebo systémy protivzdušné obrany.
Francie si přesto zachovala jisté přednosti. Společnost Thales, která nedávno koupila americkou Impervu, zůstává referencí pro kybernetickou bezpečnost. Nová světová konkurence zatím také nedosáhla úrovně evropských a amerických výrobců leteckých motorů pro stíhačky. Jistý optimismus do budoucnu vzbuzuje nová mezinárodní strategie inspirovaná USA, kdy zbrojní smlouvy uzavírají vlády a nikoliv jen firmy, a jsou tak součástí celkové diplomacie, nejen obchodu, upozorňuje Péria-Peigné.
