Článek
Franz Beckenbauer se narodil 11. září 1945 v Mnichově. V Německu je považován za nejlepšího tamního fotbalistu a patří mezi nejikoničtější legendy v historii tohoto sportu. Často byl označován jako „Der Kaiser“, tedy „Císař“, což je přezdívka odrážející jeho královskou a autoritativní přítomnost na hřišti. Beckenbauerova slavná kariéra zahrnuje úspěch hráče i manažera a sehrál klíčovou roli ve formování německého fotbalu.
Juniorská léta a Bayern Mnichov
Beckenbauerova fotbalová cesta začala v jeho místním klubu SC Mnichov. Tento klub měl své hřiště nedaleko domova Beckenbauera, čehož jeho rodiče využili. Za legendární FC Bayern Mnichov debutoval v roce 1964, kde se stal klíčovou figurou následujících let. Málem pro tento tým ale vůbec nehrál. Původně chtěl ze SC Mnichov přejít ke klubu TSV 1860 Mnichov, jenže když se během zápasu proti tomu klubu střetl s protihráčem Gerhardem Königem, schytal od něj facku, a tak Beckenbauer změnil plány.
Na štěstí se Beckenbauer tedy rozhodl pro kariéru s Bayern Mnichovem, jak se ukázalo si nemohl líp vybrat. Již jako 18letý si zahrál první oficiální zápas, ve kterém se neprodleně postaral o vítězství a střelil svůj první gól. V regionální lize 1964/1965 se s týmem nejen že dostal na první místo tabulky, také to znamenalo, že Bayern Mnichov postoupil do 1. německé ligy. V první bundesligové sezóně FC Bayern Mnichov skončil na třetí pozici, mohl se ale ve stejný rok radovat z trofeje DFB-pokálu. Beckenbauer zde ve finále střelil rozhodující poslední gól.
Následující roky slavil Beckenbauer s Bayern Mnichovem úspěchy ve všech ligách. 1967 vyhrál Pohár vítězů pohárů a po druhé DFB-pokál, 1969 se stal německým mistrem bundesligy a znovu vyhrál DFB-pokál. Od tohoto roku hrál Beckenbauer v pozici libera, která mu sedla víc než komukoliv jinému. Tuto pozici hrál velmi ofenzivně a často se zapojoval do útočné hry svého týmu. Zejména rychlé přihrávky s Gerdem Müllerem opakovaně způsobovala zmatky v obraně soupeřů. Hru také otevíral dlouhými přihrávkami a zdokonalil tím pohyb dopředu.
Kariéra v národním týmu
Pro německý národní tým hrál od roku 1964 až do roku 1977. Na mistrovství světa v Anglii v roce 1966 odehrál 20letý Beckenbauer vynikající turnaj. Přestože byl umístěn v obranném středu pole, interpretoval tuto pozici velmi ofenzivně – už zde ukazoval velký talent pro jeho budoucí pozici libera. V prvním zápase proti Švýcarsku vstřelil dva góly, Německo vyhrálo 5:0. Za celý turnaj dal celkem čtyři branky. Tím se s dalšími třemi hráči dělil o 3. místo v žebříčku nejlepších střelců. Ve finále proti Anglii ho reprezentační trenér Helmut Schön postavil jako přímého protihráče Bobbyho Charltonova. Na druhé straně byl tehdejší anglický superstar Charlton postaven jako přímý protihráč Beckenbauera, tím pádem se oba hráči během celé hry vzájemně „neutralizovali“. Anglie vyhrála finále 4:2.
1972 slavil první velký mezinárodní úspěch. Mnichovský hráč dovedl Německo jako kapitán týmu a libero k titulu mistra Evropy díky finálové výhře 3:0 proti SSSR. Poté se stal druhým Němcem (po Gerdu Müllerovi v roce 1970), kterému byl udělen Zlatý míč jako „Evropský fotbalista roku“.
Tento titul byl pro Beckenbauera teprve předkrm, protože korunovace jeho herní kariéry následovala 1974. Při mistrovství světa, které se hrálo v Německu, dovedl kapitán Beckenbauer domácí tým až do finále, a to dokonce po počátečních potížích, mimo jiné ve skupině. Po porážce 0:1 v jediném mezistátním zápase proti NDR motivoval svůj tým ke zlepšení výkonu v mezikole (2. finálové kolo), které se konalo úplně poprvé. Po vítězstvích nad Jugoslávií, Švédskem a Polskem se dostali až do finále proti Nizozemsku, kde vyhráli 2:1. Tím se s Německem stal Beckenbauer dva roky po vítězství na mistrovství Evropy i mistrem světa.
Konec kariéry hráče, začátek kariéry týmového šéfa
1977 se (i ze soukromých důvodů) odstěhoval do Ameriky, a začal hrát pro tým New York Cosmos. Tím i skončila jeho kariéra v národním týmu. 1983 zahrál úplně poslední zápas v Americe a ukončil svou kariéru jako aktivní fotbalista.
Poté, co německý tým poprvé vypadl ve skupinové fázi turnaje na mistrovství Evropy 1984, převzal Beckenbauer odpovědnost za německý národní tým. Začátky ale byly těžké, hned první zápas proti Argentině prohrálo Německo 1:3, a ačkoliv se díky vyhraným třem zápasům dokázal tým s novým šéfem kvalifikovat na mistrovství světa, nebyla očekávání příliš vysoká. Navzdory průměrným zápasům, jako třeba prohra 0:2 proti Dánsku ve skupinové fázi, se tým zcela nečekaně dostal do finále. Tam odehráli Němci jeden ze svých nejlepších zápasů turnaje proti Argentině. Ke konci zápasu smazali manko 0:2, aby v posledních minutách prohráli 2:3.
Rok 1990 měl udělat z Beckenbauera legendární osobnost ve světě sportu. Nyní, po víceletých zkušeností jako týmový šéf (oficiálně nebyl trenérem, ačkoliv byl všemi jako jím považován), dal dohromady silný tým pro mistrovství světa, který vyhrál svůj první zápas proti Jugoslávii s vynikajícím Lotharem Matthäusem 4:1. Takhle silný začátek turnaje v předchozích soutěžích Německo nezažilo. Stejně jako čtyři roky předtím dokázal Beckenbauer dovést svůj tým až do finále a jejich finálovým soupeřem byla opět Argentina. V jednostranné hře vyhrál Beckenbauer s Německem potřetí mistrovství světa díky penaltě krátce před koncem základní hrací doby. Tím se Franz Beckenbauer stal po Máriu Zagallovi druhým sportovcem, který se stal mistrem světa jako hráč i jako „trenér“. Finále tohoto mistrovství přinesl světu nezapomenutelné scény, kdy se Beckenbauer po zápase osamoceně potuloval po hřišti a zdál se ztracený ve svých myšlenkách. Hned poté odstoupil z pozice trenéra. Jeho cesta totiž nyní mířila ještě výš.
90. léta – období, kdy se stal prezidentem klubu
Když máte za sebou úspěšnou kariéru jako hráč a úspěšnou kariéru jako trenér, kam vaše cesta má ještě vézt? Beckenbauer věděl kam. 25. listopadu 1991 byl Beckenbauer zvolen viceprezidentem klubu FC Bayern Mnichov. Následně v letech 1994 až 2009 byl prezidentem sdružení.
Kromě angažmá ve FC Bayern Mnichov byl v letech 1998 až 2010 jedním z viceprezidentů DFB. Jako předseda výběrového výboru úspěšně podpořil nabídku Německa na mistrovství světa 2006 a následně se stal šéfem organizačního výboru mistrovství světa ve fotbale.
Beckenbauer na začátku roku 2005 oznámil, že v příštích volbách bude kandidovat na prezidenta UEFA. Později však svou kandidaturu stáhl, protože nechtěl kandidovat proti úřadujícímu prezidentovi Lennartu Johanssonovi.
Mediální „kariéra“ a kontroverze
Ačkoliv je Franz Beckenbauer legenda německého sportu a je považován za tamní největší fotbalovou osobnost všech dob, ani on se nevyhnul mediálním přešlapům a kontroverzím. 1973 například patřil mezi hvězdy semi-dokumentárního filmu „Libero“, jenž byl podle kritiků hodně bídný. Děj je zmatený, fotbalově nerealistický a v některých fázích vyloženě trapný a nudný.
Největší kontroverze se objevila po obvinění korupce týkající se mistrovství světa fotbalu v Německu v roce 2006. V říjnu 2015 časopis „Der Spiegel“ informoval o půjčce od Roberta Louis-Dreyfuse organizačnímu výboru mistrovství světa ve fotbale 2006 ve výši deseti milionů švýcarských franků, která byla podle Spiegelu údajně použita k nákupu hlasů. Během interního vyšetřování DFB byl nalezen návrh smlouvy vyjednaný Beckenbauerem a Jackem Warnerem, ve kterém byly Warnerovi přislíbeny rozsáhlé služby. Vyšetřování advokátní kanceláře Freshfields Bruckhaus Deringer odhalilo, že peníze byly převedeny na účet katarské společnosti Kemco, kterou vlastní Mohamed bin Hammam. Další využití peněz se nepodařilo rekonstruovat.
Švýcarská federální prokuratura zahájila 6. listopadu 2015 trestní stíhání Beckenbauera pro podezření z podvodu, nekalého obchodního vedení, praní špinavých peněz a zpronevěry. Vyšetřovací spis vidí Beckenbauera jako klíčového strůjce nákupu hlasů. Beckenbauer se v roce 2019 vyhnul možnému obvinění ze strany švýcarské federální prokuratury. Jeho špatný zdravotní stav, nedovolil výslech, protože jakákoli námaha by pro něj mohla být život ohrožující.
Žádná kontroverze ale nedokázala ohrozit popularitu a status sportovního hrdiny. Franz Beckenbauer patřil až do své smrti mezi největší osobnosti Německa a největší charaktery fotbalu. Jeho odkaz je a zůstává gigantický.
Zdroje:
Jürgen Dahlkamp, Gunther Latsch, Udo Ludwig, Jörg Schmitt, Jens Weinreich: Sommer, Sonne, Schwarzgeld. In: Der Spiegel, 43/2015
