Článek
Mládí
Narodil se 11. července 1921 v Chropyni svobodné matce Anně Rozsypalové. Vzhledem tomu, že jeho otec Josef Lukaštík nedlouho po jeho narození zemřel a maminka byla po úrazu hluchoněmá, převzala o chlapce starost jeho teta Filomena Rozsypalová. Rodinné podmínky byly nuzné. Rodina bydlela v odstaveném železničním vagonu. Po dokončení základního vzdělání se sice Vojtěch začal učit stavebním zámečníkem, ale kvůli majetkovým poměrům se nevyučil a začal se živit sám. Pracoval jako pomocný dělník na stavbách, dlaždič i čeledín na statku.
Do zahraniční armády
Když se dozvěděl, že v zahraničí se začíná rodit československá armáda, rozhodl se do ní přidat. V červenci 1939 odešel do Polska. Poté odplul s jedním z transportů československých dobrovolníků do Francie, kde byl nucen podepsat pětiletý závazek do cizinecké legie. V Tunisku stačil absolvovat základní výcvik. Krátce po vypuknutí války se začali českoslovenští dobrovolníci přesouvat z cizinecké legie do města Agde. Právě zde vznikla 1. československá pěší divize. Lukaštík byl zařazen k 10. rotě 1. čs. pěšího pluku v hodnosti vojína. Se svým útvarem se zúčastnil bojů na německo – francouzské frontě. Ještě před odjezdem na frontu byl povýšen do hodnosti svobodníka. Za bojové nasazení byl vyznamenán nejen československým válečným křížem 1939, ale i francouzským válečným křížem.
Velká Británie
Francie v červnu 1940 padla, a tak vojákům, kteří chtěli nadále bojovat, nezbylo nic jiného, než se přepravit do Velké Británie. Lukaštík se do ní přepravil na lodi Rod el Farag. Byl zařazen do 3. roty 1. pěšího praporu 1. československé smíšené brigády. V červenci 1941 absolvoval kurz útočného boje ve Skotsku na STS 26 a následně paravýcvik na STS 51 v Ringway. Zajímavostí je, že absolvoval tzv. první skotský kurz. Spolu s ním tímto prvním kurzem pro výsadkáře prošli i známé osobnosti jako Josef Gabčík ze skupiny Anthropoid či František Pavelka z výsadku Percentage, ale i méně známí vojáci a výsadkáři.
Paraskupina Intransitive
Velitelem paraskupiny byl nadporučík Václav Kindl, zástupcem četař Bohuslav Grabovský a třetím byl právě Vojtěch Lukaštík. Skupina seskočila 29. dubna 1942 v lesích u obce Věšín, nedaleko Rožmitálu pod Třemšínem. Parašutisté se po seskoku nesešli. Lukaštík během hledání narazil na zraněného velitele výsadku Tin Ludvíka Cupala, který seskočil společně s nimi. Cupala odvezl nejprve do Rokycan a posléze na Moravu k příbuzným. Paraskupina Intransitive se nakonec sešla v Bernarticích pomocí systému inzerátů zveřejněných v protektorátních novinách. Pokusili se vyzvednout operační materiál, ale ten byl objeven a nahlášen gestapu. Skupina se tak znovu rozdělila. Lukaštík odjel za Cupalem na Moravu, kde našel úkryt u příbuzných. Kindl s Grabovským se ukrývali ve východních Čechách. V březnu 1943 byli oba zatčeni a přistoupili ke spolupráci s gestapem. Grabovský jen naoko, Kindl se stal nebezpečným agentem gestapa. Grabovský byl neaktivní a gestapo ho znovu zatklo a následně byl popraven v Malé pevnosti Terezín. Ani Kindl se nedožil konce války. Jako agent gestapa se účastnil pátrací akce proti veliteli paraskupiny Calcium Jaroslavu Odstrčilovi. Během akce byl postřelen příslušníkem gestapa v domnění, že se jedná o odbojáře. Na následky zranění zemřel.
Vojtěch Lukaštík
Spolupráce s Cupalem
Paraskupina Tin, které velel Cupal, měla za úkol provést atentát na českého kolaboranta Emanuela Moravce. Druhým mužem výsadku byl Jaroslav Švarc, který padl 18. června 1942 v chrámu svatých Cyrila a Metoděje. Lukaštík se spolu s Cupalem pokusili o atentát v době, kdy se měl Moravec účastnit národopisných slavností na Uherskohradišťsku. Avšak kvůli zvýšené bezpečnosti se jim to nepodařilo. Ani poté nerezignovali a v noci na 18. září 1942 s obstaranými trhavinami se pokusili vyhodit do vzduchu trať mezi Polešovicemi a Nedakonicemi. Bohužel nebyli úspěšní. Těsně před příjezdem německého vlaku nálož náhodně objevil kolemjdoucí pochůzkář. Pokusil se ji zneškodnit. Exploze mu utrhla obě ruce.
Dopadení
Posledně jmenovaná akce přitáhla k prostoru pozornost gestapa. Vojtěch Lukaštík se skrýval v lesích, kde narazil na Ludmilu Remešovou z Jankovic. Na podzim 1942 se k Remešovým přestěhoval. Bohužel byl však udán konfidenty gestapa. 8. ledna 1943 obklíčilo stavení zatýkací komando gestapa. Zde došlo k přestřelce mezi Lukaštíkem a gestapáky. Během přestřelky byl Vojtěch Lukaštík palbou gestapáků raněn a následně v bezvýchodné situaci obrátil zbraň proti sobě.
Represálie
Celá rodina Remešových, která mu poskytla pomoc, byla popravena. Šlo o Josefa, Ignáce, Bernarda, Cyrila, Ludmilu a Kláru Remešovi a Marii Škrabalovou. Popraveni byli i jeho pěstouni s jejich dcerou Marií. Kromě toho začnou gestapáci pátrat po jeho společníkovi Cupalovi, který je dopaden 15. ledna 1943 na Velehradě a stejně jako Lukaštík i on obrátí proti sobě v bezvýchodné situaci zbraň. I jeho spolupracovníci zaplatí za odvahu životem.
Ocenění
Vojtěch Lukaštík obdržel in memoriam druhý čs. válečný kříž 1939 a povýšení do hodnosti nadporučíka pěchoty in memoriam. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce na náměstí Svobody v Chropyni a na pomníku padlých v Jankovicích.
Prameny
Konzervativní noviny. Naši hrdinové očima Eduarda Stehlíka: npor. Vojtěch Lukaštík
Kmenový list Vojtěcha Lukaštíka
Wikipedie
