„Je to úžasná situace, stáli jsme před plným zimákem zase jako dříve. Běhal mi mráz po zádech. Vrátily se všechny vzpomínky. Je tady krásná atmosféra. Doufám, že také hokej bude vypadat pěkně,“ přál si Tomek před duelem.
Osmapadesát, které oslavil v půlce října, byste mu nehádali. Jen pamětníci si všimli, že zkrátil hustou kudrnatou kštici. Když se v sobotu objevil na Lapači, mnohé to překvapilo. Z hokejového prostředí se technický útočník dávno vytratil.
„Mám civilní zaměstnání jako každý druhý. Pracuji ve firmě, vyrábíme montované haly, zábrany pro dobytek, koně. Na hokej už moc nechodím,“ přiznává Tomek, který uzavřel úspěšnou kariéru v roce 2001.
Když se mu ale před derby ozval Tesařík, sportovní manažer Vsetína, netušil, co se chystá, okamžitě ale kývl. Speciální setkání tří vsetínských legend ho potěšilo. Všechny tři zároveň spojuje zlínská minulost. Ale jen Tomek získal své tři extraligové tituly ve Vsetíně, Vlach s Tesaříkem juchali s pohárem šampionů v obou klubech.
Vsetínští hokejisté z titulové sezony 1995 po dvaceti letech. Horní řada zleva: Pavel Augusta, Alexej Jaškin, Jan Srdínko, Michal Tomek, Ivan Padělek, Aleš Zima, Tomáš Jakeš, Ivan Tesařík, Zdeněk Markytán, Petr Husička, Josef Skýpala. Klečící zleva: Luboš Jenáček, Libor Forch, Daniel Tesařík, Horst Valášek, Radovan Biegl, Antonín Stavjaňa, Jiří Zadražil.
„Ale mám se Zlínem bronz ještě z federální éry,“ připomíná Tomek vůbec první zlínskou medaili z roku 1985. Sbírku zkompletoval stříbrem v roce 1999 ve Zlíně po prohraném finále se Vsetínem, odkud se po sedmi letech vrátil.
Z otázky, komu z velkých rivalů fandí, se vyvlékl: „Těžké, asi oběma,“ mrkl šibalsky. „Loňské finále jsme sledovali na Myslivně ve Zlíně s Mirou Okálem a vzájemně jsme se popichovali,“ zmínil Tomek prvního kapitána zlínských mistrů.
Že sobotní střetnutí skončilo po 60 minutách nerozhodně 1:1, mu tak nevadilo.
