Článek
Lékaři si vybojovali vyšší mzdy, konečně jsou slušně ohodnoceni za práci, bez započítaných odměn za přesčasy. Nebudou nuceni porušovat Zákoník práce díky neúměrným přesčasovým hodinám. Co bude následovat po devíti měsících, vědí všichni. Bez navýšení počtu lékařů dojde k vyčerpání limitů na přesčasovou práci a jsme ve stejné situaci, pokud bude tento limit přesčasových hodin dodržen.
Prvním krokem k řešení situace může být posílení personálu v nemocnicích rychlou restrukturalizací nemocniční sítě. Převedením vybraných nemocnic z akutní péče na následnou, případně komunitní péči (domovy pro seniory), dojde po předchozích dohodách k naplnění nemocnic volnými lékaři potřebných oborů. Možnost je i uzavření jen některých oddělení těch odborností, které mají podlimitní počet výkonů, potřebných pro erudici. Touto nepříjemnou cestou lze nejrychleji naplnit nemocnice dříve, než se opět budou řešit přesčasy. Samozřejmě je nutné tyto změny provádět jen na základě tvrdých dat z regionů, na základě počtu obyvatel, věku, nemocnosti a úrazovosti v regionech s těžkým průmyslem, dostupná vzdálenost, počty výkonů dle odborností, ambulantní služby, potřeba lékařů dle odborností a další. Důležitý je registr lůžek. Tyto údaje jsou známy. Každoročně jsou statistické údaje povinně odesílány do center ke zpracování. Nyní je tedy nutno rychle jednat, aby nebyla péče omezena. Možná bude pro někoho omezením jet do krajské nemocnice, ale pokud se jedná například o výměnu kloubu, může pacienta přivézt sanita, rodinný příslušník, soused. Cesta zpět po doléčení je zajištěna sanitou. Tento výkon neznamená pravidelné dojíždění. Jedná se o určitou centralizaci poskytovaných zdravotních služeb, ale také je to současně benefit, větší počet výkonů, větší erudice, menší možnost komplikací. Možná díky jisté centralizaci zdravotních služeb bude možné zajistit Centrální urgentní příjem ve více nemocnicích, protože chybí pohotovosti. O restrukturalizaci musí jednat společně nejen zdravotníci, ale i politici jednotlivých regionů.
Jednodenní chirurgie, snižování „lůžkodnů“ a vyšetřování pacientů na ambulancích mimo nemocnice se dobře rozvíjí. Snižuje se počet akutních lůžek, bohužel, pomalu. Dle indicií je třeba převést několik tisíc akutních lůžek do jiného režimu.
Toto nejrychlejší řešení je spíše krizové a je třeba řešit dostatek lékařů plánovaně. Nutnost navýšit počty českých a slovenských studentů na lékařských fakultách na úkor cizinců. Otázkou je, zdali je dostatek financí. Lze prověřit obory, které neodpovídají současné potřebě trhu práce, zajistit přehodnocením programů studentů (obor herní specialista a jiné) jejich potřebnost. Další otázkou je, jestli se hlásí dostatečně silná skupina studentů na lékařské fakulty a je předpoklad při přijetí ke studiu schopnost ho dokončit. Je známo, že studium je náročné a až 25 % studentů ho nezvládne. Další otázkou je počet míst - budov pro studenty medicíny. To myslím, bude nejmenší problém. Závažnější problém jsou učitelé. Profesorů a docentů máme podle statistik dost, ale je třeba je získat pro pedagogickou činnost. Tady by měli ministr školství a zdravotnictví napřít síly.
Nechtěla bych zapomenout na sestry, které mohou díky vysokoškolskému studiu a praxi převzít více kompetencí a samozřejmě také odpovědnosti při společné práci s lékařem. Jsou práce, které může a dnes také často provádí sestra. Lékaři se tak uvolní ruce. V zemích s vyspělým zdravotnictvím pracuje vysokoškolsky vzdělaná sestra s praxí nejen na vysoce odborných a náročných odděleních, ale především v terénu, domácí péči i v odborných ambulancích a přebírá mnohé úkony, které v minulosti prováděl lékař. Sestry domácí péče u nás již dlouhodobě úspěšně vyšetřují a ošetřují klienty doma, není nutná hospitalizace a časté návštěvy lékaře u klienta nebo pacientovy časté návštěvy lékařů na ambulancích. Spokojeni jsou klienti, rodina i ošetřující lékař. Je žádoucí, aby více absolventů gymnázií mělo možnost hlásit se na bakalářské obory ošetřovatelství. V prezenčním studiu potřebují více praxe pro samostatnou práci, externisté často pracují na pozici zdravotní sestry a praxi mají. Apeluji na otevření více vysokých škol pro tyto studenty.
Naši kompetentní činitelé se léta nestarali a neplánovali. Plánování jim smrdělo socialismem. Díky tomu také máme velké počty lékařů - seniorů, kteří jsou stále činní, ale nemohou ustát nápor práce ve svém věku. Generační výměna je nutná. Čekají nás krizová léta a než se začne opět plánovat a předcházet situacím, které by nemusely nastat, kdyby zodpovědné skupiny sledovaly demografický vývoj.
