Zvolání „Ty se mi snad zdáš!“ začne v případě vysokoškolského učitele Paula Matthewse nabírat úplně nový rozměr. V novém filmu s hvězdným Nicolasem Cagem v hlavní roli To se mi zdá (anglicky Dream Scenario) to zprvu vypadá jako obrovská šance. Jenže pak se věci začnou povážlivě komplikovat a najednou se ze snu o krásné budoucnosti stává peklo. Obrazně i doslova. Škoda jen, že se z černé komedie režiséra Kristoffera Borgliho nějak v trochu zmatečném scénáři vytratí humor a zůstane vlastně jen černá.
Paul Matthews je ztělesněním průměrnosti, obyčejný postarší páprda z malého města. Takový prototyp nezapamatovatelnosti, jak mu kdosi připomene. Ani jeho povolání nijak z průměru nevybočuje, učí biologii na vysoké škole a – spíše podle svých slov než reálně – pracuje na vědecké publikaci. O jeho přednášky není valný zájem, studenti je považují spíše za nezáživné a jeho za nudného patrona. Možná mohl svůj život prožít přesně tak, že by nikdo za pár let ani netušil, že vlastně žil. Jenže, osud se občas rozhodne zamíchat karty.
Nahoru a zase rychle dolů
Vše se totiž z ničeho nic změní. Začne to docela nenápadně. Matthewsova dcera Sofie vypráví, že se jí o otci zdálo. Zdál se jí docela nepříjemný sen a v okamžiku, kdy padala z výšky, šel její otec kolem. Úplně nezúčastněně, jako by se ho to netýkalo. Zprvu to všechny doma docela pobaví, i když se sen na podobné téma začne opakovat. Situace ovšem začne být mnohem podivnější v okamžiku, kdy mu podobnou situaci ve svém snu popíše novinářka Claire. Shodou okolností Matthewsova bývalá přítelkyně. A protože mu to řekne při náhodném setkání, kterému mu je přítomna i jeho manželka Janet, na rodinnou nepohodu je zaděláno. Těžko pochopit, proč se o něm má zdá jiné ženě.
Jenomže pak věci naberou úplně jiné obrátky, velmi záhy se ukáže, že Paul Matthews se zjevuje ve snech nejen Claire, ale velké části svých studentů a milionům dalších lidí po celém světě. Vše probíhá vlastně velmi podobně – sen, ve kterém jsou oni v nebezpečí či jiné nepříjemné situaci a Matthews netečně přihlíží. Záhy je z něj jedna z nejpopulárnějších osobností světa a zdá se, že by mu to konečně mohlo otevřít dveře k úspěchu. Dokonce mu jedna marketingová firma nabídne reklamní kampaň a snový honorář. Pak se ale obsah snů změní a najednou to, co se zdálo být pohádkou, mění se v ošklivou noční můru. Pro miliony lidí na světě, ale i pro Matthewse samotného.
Humor tak suchý, že ho odnese vír děje
Stále ještě mladý norský režisér Kristoffer Borgli má zatím na kontě spíše malometrážní a dokumentární snímky. A zřejmě právě z téhle oblasti si přinesl jistou nedůvěru ke scenáristům. I ke svým celovečerním filmům si totiž scénáře píše sám. A snímek To se mi zdá není výjimkou. Je otázkou, jestli by nebylo lepší věnovat se jen jedné profesi. Přece jen i u mnohem ostřílenějších tvůrců nedopadá vždy snaha zastat také roli scenáristy vždy úplně dobře. Scénář k To se mi zdá vypadá tak trochu jako promarněná šance. Docela zajímavý prvotní nápad se totiž tak nějak zvláštně rozplizne, takže celkově působí příběh trochu ploše a bez překvapení. Děj se spíše klopotně posunuje kupředu a skoro v každém okamžiku se lze domyslet, jak to bude dál. Protože další krok vlastně prozrazuje vždy úplně vše. Od začátku si divák neustále říká, že to takhle nezůstane.
To by samo o sobě nemuselo nijak zásadně vadit. U řady filmů pomohou propracované a zajímavé dialogy či další prvky, které přitáhnou pozornost. Jenže v tomto případě je i naprostá většina dialogů tak nějak předvídatelným plkáním. Jako by se vlastně příběh na plátně nikoho z nich netýkal. I když film vstupuje do kin s označením černá komedie, humor by v něm nenašel ani Sherlock Holmes (o inspektoru Barnabym nemluvě). Za necelé dvě hodiny – alespoň za rozumnou stopáž 102 minut si Borgli zaslouží pochvalu – se divák usměje dvakrát či třikrát, což na komedii není mnoho. Mnohdy jde navíc spíše o trochu křečovitý a kyselý úsměv, protože na mnoha místech to, co nejspíše mělo být vtipné, vyzní spíše zle a krutě. Černý je film To se mi zdá poměrně dost.
Podobný dojem jako z celého filmu zůstává i z výkonu Nicolase Cage. Ten je na rozdíl od Brogliho hvězdou první velikosti. Byť, přiznejme si, hvězdou už trochu zapadající, která má nejlepší roky za sebou. Světové kritiky jeho výkon ve filmu To se mi zdá chválí, dokonce si za něj odnesl nominaci na Zlatý globus za nejlepší herecký výkon. Těžko říci, čím tak zaujal. Cage nikdy nebyl úplně komediální herec, i když pár zajímavých rolí na kontě má. Vždy sázel spíše na civilnější herectví, které se s postupujícím časem ale stává trochu bezbarvým. Navíc v tomhle případě mu moc nepomáhá ani scénář, takže ve výsledku to vlastně vypadá jako v těch snech o Matthewsovi – jde tak nějak nezúčastněně kolem.
FILM: TO SE MI SNAD ZDÁ
Režie: Kristoffer Borgli
Scénář: Kristoffer Borgli
Střih: Kristoffer Borgli
Kamera: Benjamin Loeb
Hudba: Owen Pallett
Účinkují: Nicolas Cage, Julianne Nicholsonová, Michael Cera, Tim Meadows, Dylan Gelulaová, Dylan Baker as Richard, Kate Berlantová, Lily Birdová, Jessica Clementová, David Klein, Cara Volchoffová, Noah Centineo, Nicholas Braun, Amber Midthunderová, Lily Gaová, Star Slade, Kaleb Horn, Liz Adjeiová, Paula Boudreauová, Marnie McPhail, Noah Lamanna, Maev Beaty, Marc Coppola, Krista Bridgesová, Conrad Coates, Stephen R. Hart, Sofia Banzhafová, Al Warren, Kate Berlantová, Jennifer Wigmoreová, Alton Mason, Noah Centineo, Amber Midthunder, Nicholas Braun, Richard Jutras, Nicole Leroux, Domenic Di Rosa, Jeremy Levick
www.aerofilms.cz
