Muž, který přivedl Slovensko do eurozóny: Malé a otevřené české ekonomice se euro vyplatí
Slovensko přijalo společnou evropskou měnu před 15 lety, šlo o vyvrcholení snah bývalého ministra financí Ivana Mikloše. „Už dávno není euro politickým tématem,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Domnívá se, že českou diskusi o euru může pomoci změnit i novoroční apel prezidenta Petra Pavla. Dlouhodobě ji podle něj až příliš ovlivňoval jednoznačně odmítavou pozicí Václav Klaus.
Je na Slovensku euro po patnácti letech od přijetí ještě vůbec politické téma? Nebo to většina občanů i politické reprezentace bere jako danost?
Už dávno to není politickým tématem. Bylo to téma před vstupem do eurozóny a možná během prvního nebo druhého roku po zavedení, ale dnes už je to dávno běžná součást života. I naprostá většina ekonomů euro nezpochybňuje a souhlasí s tím, že Slovensku pomohlo a bylo prospěšné.
Ivan Mikloš
V letech 1991–1992 působil jako slovenský ministr privatizace, následně v letech 1998–2002 jako místopředseda vlády pro ekonomiku a poté dvakrát jako ministr financí (2002–2006) a (2010–2012). Od roku 2015 působil jako poradce ukrajinského ministra hospodářství a ministryně financí, od roku 2016 nastoupil na post šéfa poradců ukrajinského premiéra Volodymyra Hrojsmana. Od předloňského roku radí slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové.
Je to tak i u politických stran, které jsou jinak zaměřeny protievropsky nebo protiunijně?
Ani ty to neřeší a nevyjadřují se k tomu. Na Slovensku jsou ale protievropské strany ve velké menšině. Vystoupení z Evropské unie navrhuje v zásadě jen Republika, která má v preferencích pět až šest procent.
Klausův vliv
Když jste byl ministrem financí, řešil jste možné přijetí eura i s českými protějšky? Nebo byl přístup českých ministrů financí k euru spíše vlažný, jako to můžeme vidět dnes?
O euru jsme se v té době bavili se všemi kolegy ministry financí. Slovinsko z postkomunistických zemí vstoupilo jako první v roce 2007 a Slovensko bylo poté druhé. Na začátku to často vypadalo tak, že ministři například z Maďarska nebo Polska tvrdili, že euro nechtějí a že pro jejich země není výhodné, ale skutečnou příčinou tehdy bylo, že země neplnily vstupní kritéria.
Česko bylo vždy trochu jiný případ, plnění kritérií by nebyl býval až takový problém, ale česká diskuse o tom byla vždy ovlivněna jednoznačnou odmítavou pozicí Václava Klause, který byl dlouhou dobu premiérem, pak předsedou Poslanecké sněmovny a pak prezidentem. U vás navíc hlava státu jmenuje členy bankovní rady, takže tam vybíral ty, kteří jeho názor sdíleli.
Když jste zmínil vliv Václava Klause na celospolečenskou debatu o přijetí eura v Česku, tak při letošním novoročním projevu nový prezident Petr Pavel zmínil, že by země měla začít dělat konkrétní kroky k jeho přijetí, protože euro je společnou logickou budoucností střední Evropy. „Přes nekončící diskuse o výhodách a nevýhodách eura pro zemi s otevřenou a exportní ekonomikou, ležící ve středu Evropy, je společná měna logickou budoucností,“ řekl v projevu. Myslíte, že tento apel může přispět k rozhýbání české debaty o přijetí eura zase jiným směrem?
Určitě ano, s prezidentem Pavlem souhlasím.
Stanjura do ‚předpokoje eurozóny‘ nechce, navzdory kladné analýze. Koaličním ministrům se to nelíbí
Číst článek
Ostatně všechny země snad kromě Dánska se při vstupu do Evropské unie zavázaly přijmout euro. Máte závazek, jen není řečeno, kdy k tomu má dojít. Postoj prezidenta Pavla může ovlivnit nejen veřejnou diskusi, ale i složení bankovní rady a tím pádem i pozici České národní banky.
Výhody převažují
Zastánci eura říkají, že kdybychom ho už měli, tak bychom měli za poslední dva roky značně menší inflaci. Zastánci koruny zase říkají, že bychom měli ještě větší inflaci a že by všechno zdražilo. Dá se jednoznačně říci, který z těchto postojů má pravdu, nebo je to natolik komplexní otázka, že to nelze?
Co se týče inflace, tak se to dá říci. Vždyť Slovensko mělo nižší úrokové sazby, které jsou důležité kvůli vlivu na ekonomický růst. Inflace primárně nezávisí na euru, ale na vývoji cen. Zda se regulují, nebo ne.
V zásadě platí, že v případě malé a otevřené ekonomiky, jako je nejen slovenská, ale i česká, které jsou navíc silně navázané na velké trhy typu Německa, výhody převažují.
Když porovnáme českou a slovenskou ekonomiku v rámci evropského nebo unijního kontextu, jde co do velikosti nebo výkonu o srovnatelné případy? Myslím to tak, zda lze uvažovat tím směrem, že když bylo zavedení eura na Slovensku zpětně úspěchem, zda se dá předpokládat, že z podobných důvodů může být úspěchem i v Česku?
Česká ekonomika je sice více než dvakrát větší než slovenská, naše ekonomika je ale miniaturní, což znamená jen to, že ta vaše je také malinká.
Přijetí eura? Přišli bychom o volný kurz, soudí ekonom. ‚To platí jen teoreticky,‘ oponuje exministr
Číst článek
Dnes je na světě více než 70 měst, které mají více obyvatel než celé Slovensko. Ani deset milionů, které má Česko, není z hlediska globální a ani evropské ekonomiky nic. Když mluvíme o velikosti ekonomiky, tak tento argument může platit třeba v případě Polska, ale určitě ne v případě Česka nebo Maďarska.
Je dnes eurozóna ekonomicky dostatečně silná a stabilní? Nehrozí bezprostředně nějaká další krize? Jedním z hlavních argumentů proti přijetí eura je vždy společné sdílení dluhů a strašení řeckým scénářem a celkově první krizí eurozóny dekádu zpátky…
Bezprostředně nehrozí, ale dlouhodobě hrozit může. To je jedna z potenciálních nevýhod, kterou společná měna má. Nebyl bych zase až tak skeptický, protože dobrým příkladem je zase naše zkušenost.
Na Slovensku se kvůli euru v roce 2011 rozpadla vláda Ivety Radičové, když strana SaS Richarda Sulíka kabinet rozbila kvůli odmítnutí slovenské účasti na těch záchranných mechanismech a tvrdil, že na to strašně doplatíme. Dnes jsme více než deset let poté, Řecko se z toho dostalo a vůbec na nic jsme nedoplatili.
Fico otočil
Jak před téměř dvěma dekádami probíhalo přijetí Slovenska do eurozóny? Byla na tom široká politická shoda?
Ze strany eurozóny nebyla ohledně našeho přijetí nijaká skepse, plnili jsme podmínky. Klíčové kroky podnikla druhá vláda Mikuláše Dzurindy v letech 2002–2006, kde jsem byl ministrem financí.
Euro už v roce 2027? Rozhodne postoj ODS i zdraví české ekonomiky
Číst článek
Tehdy se přijalo politické rozhodnutí o přijetí eura, na čemž byla shoda vlády, centrální banky i většiny ekonomů. V roce 2005 pak Slovensko vstoupilo do „předpokoje eurozóny“, tedy systému ERM II.
Jenže v roce 2006 proběhly parlamentní volby, středopravice vedená premiérem Dzurindou prohrála a k moci se dostal poprvé Robert Fico a jeho Smer. Jak proces přijetí pokračoval za jeho vlády?
Fico nejprve tvrdil, že neví, jestli bude jeho vláda pokračovat v jednáních a zda bude vůbec chtít vstoupit do eurozóny.
Na to ale okamžitě zareagovaly trhy výprodejem koruny, měna začala okamžitě padat, a Fica proto v centrální bance rychle přesvědčili, aby změnil názor a jednoznačně se přihlásil k eurozóně.
On otočil a Slovensko pokračovalo a nakonec euro přijalo v lednu 2009. Čili už i příprava na vstup do eurozóny měla efekt a význam, že ochránila provedené reformy. Zmíněná druhá Dzurindova vláda provedla velké reformy celé země, které Fico z opozice velmi kritizoval a sliboval, že je všechny zruší. Když se pak ale musel sám přihlásit k euru, tak to ty reformy nakonec ochránilo, protože při jejich rušení by Slovensko přestalo plnit maastrichtská kritéria nutná pro vstup do eurozóny.
