Ondřej Vaculík: Nežehrám na osud
Chodil jsem do vodáckého oddílu, založeném na skautských tradicích. Zabývali jsme se také otázkou přežití, k němuž by opravdovému muži měly stačit nůž a sekera. Kluci to pokládali za hru, já za životní inspiraci. K noži a sekeře jsem přidal ruční pilu. A později i leccos dalšího a otázku pouhého přežití jsem rozšířil na životní filosofii spotřebního minimalismu.
Má to však svá úskalí: Vystačit si s málem se zvláště ženám může jevit jako neschopnost vydělat peníze. Něco na tom je.
Čtěte také
Pro ženy takový životní styl není atraktivní, zvláště když ani ten muž není atraktivní. Ženy jsou, nebo bývaly, motorem blahobytu. Už pračlověčice chtěla po tom svém, aby jí v jeskyni udělal poličku. Vždyť ona tam tráví skoro všechen čas, udržuje rodinný oheň a kojí děti.
Čestně jsem každou upozorňoval na to, že se mnou se blahobytu nedobere. Touha lidí po komfortu zesílila v 90. letech minulého století a stále trvá. Copak já, říkávala mi moje žena, ale jde o děti. Měly by mít to, co mají i ostatní děti. Aby nakonec netrpěly komplexem nepřizpůsobivých občanů.
Kochám se nadějí
I já se hodně přizpůsobil současnému životnímu stylu. Dokonce mám i auto a pilu motorovou. Na venkově bez auta je to těžké, zvláště když jízdní řády autobusů stále řídnou. Mé auto je však z roku 1992 a lze s ním opatrně jezdit tak mezi vesnicemi, aby, chudák, nepřišlo o techničák.
Čtěte také
Snažím se všechno opravovat. A dávat i vyřazeným věcem možnost dalšího využití. Je to však intelektuálně náročné: Nesmím zapomenout, že je mám, a musím vědět, kde jsou. A při tom si ale pořád chci pamatovat, například kdy došlo k rakousko-uherskému vyrovnání.
Až do nedávna se nůžky mezi způsobem mého života a životním stylem společnosti neustále rozevíraly. Můj starý mobil mi stále funguje, tak ho přeci nevyhodím. Pravda však je, že elektřinu už musela platit moje žena přes jakousi aplikaci jejího chytrého mobilu. Já pouze přislíbil, že se účinně zasadím o to, abychom spotřebu elektřiny snížili.
A dostávám se k tomu podstatnému: Po covidu, pak po všech těch krizích a po rozpoutání války Ruska proti Ukrajině začínám pociťovat, jak se ony nůžky mezi většinovou společností a mým životním stylem začínají zvolna zavírat. Nikdo si nemůže myslet, že by tomu v globálním světě živelných katastrof, covidových ran, energetických a hospodářských krizí, krutých válek, rasových a jiných nenávistí mohlo být jinak.
Pan premiér nám ve svém novoročním projevu slíbil pro rok 2024 mnohá zlepšení. Na druhé straně se může přihodit něco nemilého, o čem nemůže vědět ani premiér. Na to musí být uvážlivý člověk, zvláště pak skaut, připraven. Mám nyní malou výhodu – nežehrám na osud, kochám se nadějí. A tuto míru životního optimismu vám přeji také.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
