Jak ale najít tu správnou? Speciálně v době, kdy se to u nás alternativními metodami výchovy a výuky jen hemží a vybrat si může skutečně každý. Jaká je však dichotomie mezi konvenčním rodičovstvím a alternativními metodami, speciálně se zaměřením na tzv. bio-matky, které považují děti za rovnocenné partnery?
Mé setkání „s nimi“
Jednou jsem jela s ještě ani ne dvouletým synem na služební cestu po Moravě, abych psala o možných výletech a aktivitách s dětmi. Seznámili jsme se tak s celou řadou zajímavých a zcestovalých i méně zajímavých a peciváloidních matek a dětí, mezi nimiž ale vynikala jedna speciální skupinka. K té jsme se se synem nachomýtli zcela náhodně na naučné stezce Bosou nohou. Protože lilo jako z konve, bosou nohou se rozhodně nikam vkročit nedalo, takže jsme zapadli do jedné vyhlášené cukrárny. A nebyla to cukrárna jen tak obyčejná, a stejně tak nebyly obyčejné ani matky a jejich děti, které se tam sešly.
Shodou okolností nás velmi záhy pozvaly ke stolu a trvalo opravdu jen několik desítek sekund, než jsem začala litovat. Postupně jsem se dozvěděla, že když syna usměrňuji v činech, a naopak neusměrňuji v tom, co si chce dát k jídlu (zejména ony „zdravé sladkosti, že ano“), jsem přinejmenším hodně divná. Vyslechla jsem si, že když má dítko záchvaty vzteku, musím ho nechat vyvztekat, i kdyby mi nadávalo, protože jeho emoce jsou důležité a musí je vyjádřit, jakkoli se mu zamane. Dozvěděla jsem se, že všechno, jakákoli hrůza, kterou dítě udělá, je vlastně naprostá paráda a musím ji přijímat téměř jako posvátnou. No, nemyslím si, že bych byla nějaká krkavčí hrůzomatka, ale to, co jsem si tam vyslechla, mi jasně ukázalo, kudy nejen že jít nechci, ale ani nemůžu. Šla bych totiž zásadně proti sobě samé.
Konvenční výchova se spoléhá na zavedené normy, které dětem poskytují strukturu a stabilitu.
Ano, u stolu se mnou seděly skutečné bio-matky. Tedy, tak jim od té doby říkám já, protože ony samy, tato skupinka, se tak titulovaly.
Nejsme tady sami
Rozumím tomu, že prostřednictvím komplexního zkoumání jednotlivých přístupů se snažíme porozumět základním filozofiím i jejich vlivu na vývoj dítěte a tomu, zda skutečně existuje univerzálně „správný“ způsob výchovy. Ať si každý své dítě vychovává, jak chce. Ale tato cesta, alespoň v podání těchto matek, není tou pravou pro mě. A to rozhodně nevyznávám konvenční styl rodičovství, jak by moje kamarádky jistojistě potvrdily. Jenomže ani nenechám své dítě válet se vzteky na zádech v obchodě nebo ťapat ručkama v cukrárně po skleněné vitríně jen proto, že se mu zrovna chce. Vážím si totiž i těch dospělých, kteří jsou zrovna kolem.
Konvenční rodičovství. Co to je?
Konvenční výchova, která vychází ze společenských norem a tradičních hodnot, často klade důraz na autoritu, disciplínu a dodržování předem stanovených rolí. Rodiče, vyznávající tento životní styl, věří ve vedení svých dětí pomocí stanovených pravidel a norem. A rozhodně to neznamená trestání nebo křičení na své dítě, to ne.
Jak uvádí například pediatr a autor T. Berry Brazelton, „konvenční výchova se spoléhá na zavedené normy, které dětem poskytují strukturu a stabilitu“.
Příkladem konvenční výchovy je třeba stanovení pevného času spánku, zákaz vycházení ven a her, aniž jsou hotové povinnosti, i jiná kázeňská opatření. Zatímco zastánci těchto metod tvrdí, že v dítěti vzbuzují disciplínu a respekt, kritici tvrdí, že takový přístup může potlačovat kreativitu a bránit dítku v samostatném rozhodování. Bio-matky jsou zásadně proti.
Montessori matky
Bio-matky nemusejí být nutně stoupenkyně tzv. Montessori výchovy, i když často jsou. Montessori matky přejímají zásady italské lékařky a pedagožky Marie Montessori, která se zaměřuje na podporu nezávislosti, samostatného učení a respektování vrozených schopností dítěte. Metoda Montessori podporuje prostředí, ve kterém mohou děti objevovat a učit se svým vlastním tempem.
Zapojit dítě do diskusí o chodu domácnosti, dovolené, nebo dokonce o zásadních rozhodnutích, která se ho přímo týkají, je možné až v době, kdy je na to dítě zralé. A to se mnohdy neděje.
Montessori matky zdůrazňují význam vytváření připraveného prostředí, které podněcuje dětskou zvídavost. „Pomoz mi, abych si pomohl sám,“ řekla Maria Montessori a vystihla tak podstatu tohoto přístupu. Montessori matky aktivně zapojují děti do každodenních činností, čímž jim umožňují rozvíjet pocit odpovědnosti a samostatnosti.
Montessori matka může například dítěti poskytnout věkově přiměřené pomůcky, aby se mohlo zapojit do praktických životních činností, jako je nalévání vody, příprava svačiny nebo aranžování květin. Dítě tak získává sebedůvěru a učí se základním životním dovednostem prostřednictvím praktických zkušeností. K tomu pak slouží celá řada výchovných pomůcek, které jsou často barevné, a děti motivují a inspirují ke hře, odpovídají však věku dítěte. Bio-matky, které jsem potkala, braly dítě rovnou jako rovného partnera…
Kdo jsou „bio-matky“?
Bio-matky jsou alespoň v mé interpretaci matky, jednající s dětmi jako s rovnocennými partnery, a k tomu za každou cenu vyznávající zdravou výživu. Jenže naše děti si jistě zaslouží respekt a všechnu lásku a pozornost, ale rovnocennými partnery nejsou a ještě dlouho ani nebudou. Co naopak jistě mohou, je říci si, jaký chtějí dortík. Alespoň podle mého. Jasně, můj syn je hubeňour, proto mu dám, co chce, ale to je jiná věc.
Bio-matky, které uplatňují přístup, jež děti považuje za rovnocenné partnery ve vztahu rodič-dítě, se zaměřují na otevřenou komunikaci, vzájemný respekt a společné rozhodování. Toto paradigma uznává samostatnost dítěte a podporuje jej v tom, aby od útlého věku vyjadřovalo své názory. Jenže to je někdy pro okolí, které s tímto přístupem nesouzní, často poměrně těžké až nestravitelné. Například děti řvoucí v obchodě, že potřebují tu a tu hračku, protože si to skutečně myslí, a jejich rodiče je nechají, protože mají přece právo vyjádřit své pocity, zarazí asi každého, kdo se ocitne v témže vesmíru.
Renomovaný psychoanalytik a pediatr Donald Woods Winnicott zdůrazňuje význam citlivosti v tomto stylu výchovy takto: „Neexistuje nic takového jako dítě, existuje dítě a někdo.“ Biomatky, které s dětmi jednají jako s rovnocennými partnery, se snaží porozumět jejich potřebám, emocím a perspektivám. Jenže o to se přece snažíme všechny, ne? Neznamená to ale, že nestanovíme určité hranice.
Účinnost jednotlivých přístupů závisí na různých faktorech, včetně temperamentu dítěte, kulturního kontextu a individuální rodinné dynamiky.
Jistě, tento přístup může zahrnovat společné rozhodování, kdy děti mají v přiměřených mezích možnost vyjadřovat se k rodinným záležitostem. „Bio-matka, která ke svému dítěti přistupuje jako k rovnocennému partnerovi, může například zapojit dítě do diskusí o chodu domácnosti, dovolené, nebo dokonce o zásadních rozhodnutích, která se ho přímo týkají. Jenže by to měla dělat až v době, kdy je na to dítě zralé. A to se mnohdy neděje,“ říká pro Flowee výchovná poradkyně Jitka Smutná, která je sama vyznavačkou otevřeného stylu výchovy.
Jíst stoprocentně „bio“
Nálepka „bio-matky“ se často používá i pro označení žen, které jsou obzvláště zaměřené na zdravou výživu. I když je to trochu zjednodušující označení. „Bio-matky“, které jsem potkala v cukrárně, věnují průměrně 5 minut prohlížení složení potravin, sledují příběhy farmářů, vyhýbají se „éčkům“ a drží krok s nejrůznějšími ekologickými trendy.
Jistě, ona éčka jsou skutečně nic moc. Ale například nutriční terapeutka Jitka Tomešová upozorňuje, že „přístup k éčkům může být složitý, protože některé z těchto látek mohou obsahovat i prospěšné vitamíny a minerální látky. Sledování složení potravin je jedna věc, ale následný způsob přípravy potravin doma může pozitivní účinky zvolené stravy zrušit “.
Trend ukazuje, že polovina rodičů nakoupí alespoň jednou měsíčně bezlepkovou variantu některé potraviny. Podle Tomešové je to v pořádku, pokud to není z důvodu zdravotního postižení spojeného s bezlepkem, protože bezlepkové potraviny nejsou automaticky zdravější a mohou dokonce méně chutnat.
Dalším trendem bio-matek byly pak samozřejmě BIO produkty. Jenže BIO neznamená automaticky zdravější a existují i BIO produkty, které mohou být nezdravé, jako jsou klobásy, cukrem slazené limonády nebo alkoholické nápoje.
Děti jsou jako mokrý cement. Cokoli na ně dopadne, zanechá stopu.
Výživová expertka Jitka Tomešová upozorňuje, že některé matky to s péčí o stravování svých dětí přehánějí. „Například kvůli obavám z obezity omezují tuky, což může ovlivnit správný vývoj dětí. Veganská strava pro malé děti není podle ní vhodná, protože potřebují živočišné potraviny pro rozvoj mozku, kostí a tělesného růstu.“
Je možné, že dalším trendem budou potraviny s cvrččí moukou, která je považována za vynikající zdroj bílkovin pro lidské tělo, nebo řasy nebo molekulární výživa…
Existuje ten „správný“ styl výchovy?
Hledání „správného“ výchovného stylu je velmi obtížné, protože každý přístup má své přednosti i nedostatky. Psycholožka Diana Baumrindová zavedla koncept výchovných stylů a rozlišuje styly autoritativní, permisivní a zanedbávající. I když tyto kategorie představují určitý rámec, nuance v rámci jednotlivých stylů jsou rozsáhlé, takže je obtížné definitivně označit jeden z nich za lepší.
V kontextu Montessori a bio-matek, které přistupují k dětem jako k rovnocenným partnerům, vrhá teorie ekologických systémů psychologa Urieho Bronfenbrennera světlo na složitou souhru faktorů, které formují vývoj dítěte. „Vztah dítěte a rodiče má jedinečný obousměrný vliv,“ uvádí Bronfenbrenner. Zdůrazňuje, že rodičovské styly je třeba chápat v širším kontextu rodinných, kulturních a společenských vlivů.
Zatímco konvenční výchova může poskytovat strukturu a disciplínu, Montessori a bio-matky dávají přednost podpoře nezávislosti a otevřené komunikaci. V případě „mých“ bio-matek se ale jednalo až o slepé uctívání dítěte. Účinnost jednotlivých přístupů závisí na různých faktorech, včetně temperamentu dítěte, kulturního kontextu a individuální rodinné dynamiky.
Dichotomie mezi konvenční výchovou, metodami Montessori a bio-matkami podtrhuje rozmanitost v oblasti výchovy. Spíše než hledání jediného „správného“ způsobu jsou rodiče vybízeni k tomu, aby rozpoznali jedinečné potřeby a osobnosti svých dětí. Jak trefně říká odborník na výchovu Haim Ginott: „Děti jsou jako mokrý cement. Cokoli na ně dopadne, zanechá stopu.“
Uvědomění si silných stránek jednotlivých výchovných přístupů a převzetí prvků, které jsou v souladu s vlastními hodnotami, může připravit půdu pro ucelenější a citlivější výchovný styl. Klíč nakonec spočívá v přizpůsobení se neustále se vyvíjejícím potřebám dítěte, podpoře pečujícího prostředí a budování vztahu založeného na lásce, respektu a porozumění.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
