Zaměstnavatelé v Praze chystají nábory i propouštění. Mzdy porostou

„Určitě bychom v následujícím roce rádi uvítali nové zaměstnance v technických profesích a také v provozu. Jde například o strojvedoucí, elektromechaniky, elektroniky nebo posunovače,“ potvrzuje mluvčí Českých drah Petr Šťáhlavský.

Situace však není jednoznačná, neboť zároveň 22 % pražských firem plánuje naopak dále propouštět. Například Česká pošta podle mluvčího Matyáše Vitíka letos propouštěla manažery, úředníky i provozní zaměstnance a ani v příštím roce neplánuje masivní nabírání nových pracovníků. „Rozdíl mezi oběma skupinami je 9 procentních bodů. V Praze jsme zvyklí za poslední dva roky na mnohem pozitivnější tendenci, kdy počty zaměstnanců navyšuje o 20–23 % firem více, než propouští,“ komentuje Jiří Halbrštát, manažer personální a pracovní agentury ManpowerGroup.

Příští rok by se mohly zvýšit reálné mzdy, tvrdí svazy. Očekávají oživení ekonomiky

Na firmy aktuálně doléhají důsledky inflace, ekonomického zpomalení a poklesu spotřeby domácností. To by se mělo v příštím roce změnit. „V roce 2024 po dlouhé době opět porostou reálné mzdy. Nezaměstnanost bude stále jedna z nejmenších na světě a to vyvolá tlak na nominální mzdy srovnatelný s letošním rokem. Když od nich potom odečteme výrazně nižší inflaci, než jakou jsme zažívali v roce končícím, dostaneme po dlouhých dvou letech konečně reálný růst platů,“ tvrdí ekonom Dominik Stroukal.

Zmíněný růst mezd pocítí od ledna například zaměstnanci Českých drah. „Na začátku příštího roku zvýšíme tarifní mzdu o 2,3 procenta. Zároveň všichni zaměstnanci dostanou mimořádnou odměnu 12 tisíc korun,“ komentuje Šťáhlavský.

Konec benefitů se nekoná

Obchodní řetězec Tesco je jednou ze společností, které v minulosti na inflaci kromě zvyšování mzdy reagovaly rozšiřováním nabídky benefitů. „Mzdy našich kolegů jsme zvyšovali v souladu s tržními pohyby, které do jisté míry kompenzovaly i vysokou míru inflace. Představovali jsme různé další druhy benefitů na podporu zvyšujících se životních nákladů,“ říká mluvčí firmy Iva Pavlousková.

„Zejména vzhledem k těm bodům konsolidačního balíčku, které ruší daňové zvýhodnění řady benefitů, už to nahrazovaní nebude tak lehké. Ve výsledku tak pravděpodobně uvidíme vyšší růst mezd právě na úkor benefitů, které firmy nedělaly z lásky k zaměstnancům, ale kvůli daňové optimalizaci,“ vysvětluje ekonom Dominik Stroukal.

Jak budou vypadat mzdy v kraji v příštím roce? Polepší si lékaři a řidiči

Podle průzkumu firmy Sodexo, která poskytuje zaměstnanecké benefity, se ale situace příliš nezmění. „I přes tyto změny 55 % dotázaných plánuje zachovat benefity ve stejném rozsahu a 17 % bude svůj benefitní program dokonce navyšovat,“ říká personální ředitelka Sodexo Martina Machová.

„Zaměstnavatelé dnes na trhu práce tahají za kratší konec provazu, takže pokud budou zaměstnanci chtít benefity, dostanou je spíš než kdy jindy,“ upřesňuje Stroukal s tím, že pokud to nebudou ty daňově zvýhodněné, musí to být takové, které dávají oběma stranám smysl. Typickým příkladem je prý práce z domova, sick days anebo zajímavá lokace bez dojíždění.

„A potom samozřejmě zaměstnanecké akcie a dlouhodobý investiční produkt, to jsou benefity, o kterých se budeme v roce 2024 bavit,“ dodává Stroukal.

Muži si v Praze vydělají více než ženy

Muži si zároveň podle posledních průzkumů v Praze nadále vydělají o 17 % více než jejich kolegyně. V celé České republice přitom rozdíl mediánové mzdy činí 15 % a průměr v Evropské unii dosahuje 13 %. „Myslím, že to nevypovídá nic o férovém přístupu zaměstnavatelů, ale o struktuře zaměstnavatelů. Ženy dominují v oblastech, kde bývají nižší mzdy, jako například zdravotní a sociální péče, vzdělávání, prodej, ubytování a stravování nebo vědecké činnosti,“ komentuje situaci Halbrštát.

Mzdy na jihu Čech zvedá Bosch i Motor Jikov, jinde budou jednat s odbory

Podle mezinárodního průzkumu Gender pay gap je ale rozdíl mezd na podobné pozici, s podobnou praxí a u podobného zaměstnavatele 10 %. Podmínky by měla změnit nová evropská směrnice, která bude v České republice platná od roku 2026. Zaměstnavateli poté budou hrozit pokuty, pokud budou rozdíly ve mzdách za rovnocennou práci vyšší než pět procent.

„Kromě povinnosti zaměstnavatele sdělovat průměrnou mzdu na podobném typu pozice přijde i povinnost uvádět mzdu v náborovém inzerátu,“ uzavírá Halbrštát.

Do osekávání se teď nikomu nechce, říká ekonom Je kde škrtat, ale všechno jsou to drobné. Jediné velké položky jsou důchody a školství, a tam se do toho nikomu nechce. Jsme tak nejspíš odsouzeni k vyšším daním,“ říká ekonom Dominik Stroukal, člen Národní ekonomické rady (NERV), který přednáší na Metropolitní univerzitě Praha. Byl letošní vládní plán na ozdravení veřejných financí správný krok? Něco jsme udělat museli. Že máme problém ve veřejných financích, vyplývalo z analýz Národní rozpočtové rady, a kdybychom se nepohnuli z místa, tak narazíme na naše vlastní pravidla rozpočtové odpovědnosti. Když si na silvestra dáte předsevzetí, že přestanete pít, tak samozřejmě pořád máte volbu své předsevzetí porušit. Jak důvěryhodně ale budete vypadat, když si dáte do nosu hned na Nový rok? A problém byl skutečně tak velký, že velký musel být i vládní konsolidační balíček. Já osobně bych se nebál jít ještě dál, ale chápu, že nám ekonomům se to snadno řekne, v politice je to samozřejmě složitější. Celkově jsem tedy rád, že k něčemu došlo, i když by to ideálně mělo být výrazně víc. Zotavili jsme se už ekonomicky z covidu? Jak v čem. Hrubý domácí produkt se nám jako jediné evropské ekonomice zpátky na předpandemickou úroveň nevrátil. Nezbavili jsme se závislosti na vysokých schodcích, i když naštěstí došlo k výrazné konsolidaci. Zvykli jsme si během pandemie na věci, které jsou drahé, a do budoucna si je při současných daních a odvodech nemůžeme dovolit. Podle mého je bláhové si myslet, že se stát oseká, takže dříve nebo později nás doženou vyšší daně a odvody. Osobně se mi to nelíbí, pořád vidím spoustu míst, kde by stát mohl sekat, ale do toho se nikomu moc nechce. Začnou v roce 2024 Pražané více utrácet? Ať se nám to líbí, nebo ne, Praha má v inflaci obří výhodu. Sama Česká národní banka nedávno zveřejnila průzkum, z kterého vyplývá, že vnímaná inflace je ve městech nad 100 tisíc obyvatel o 2,5 procentního bodu nižší než v obcích pod tisíc obyvatel. To je ohromný rozdíl. Je to dáno celou řadou faktorů od vyšší konkurence obchodníků v Praze přes vyšší počet bohatších a vzdělanějších, kteří mají jiné složení spotřebního koše, než mají nejchudší domácnosti, takže se jich tolik nedotknou obří růsty cen u potravin či energií, které mají ale chudší domácnosti vysoce nadreprezentované. V příštím roce to v tomto ohledu bude stejné, ale klesající inflace tento dramatický rozdíl zmírní. Podle průzkumů mají obyvatelé na jedné straně vysoké úspory a na druhé straně polovina neušetří ani korunu. Proč? Důvody jsou hlavně dva. Jedním je čistá statistika, kdy je samozřejmým problémem průměr. Většina lidí na průměr nedosáhne, takže se nemůžeme divit tomu, že je tu opravdu velká část společnosti, která obrací každou korunu. Druhým je pak způsob měření. My opravdu máme spoustu domácností, co jsou papírově bohaté, ale ve skutečnosti živoří. Máme obrovskou míru vlastnického bydlení, a kdo bydlení v Česku vlastní, je prakticky bez výjimky milionářem. Jenže naše „bohatost“ je pak hodně virtuální. Kdybychom tu nemovitost prodali, tak si stejně musíme koupit jinou, abychom měli kde bydlet. Záleží tedy na tom, jestli měříme příjmy, nebo bohatství, a ani u toho bohatství to není tak jednoduché a vypovídající