Redakce investigace.cz nabízí svým čtenářům shrnutí nejdůležitějších článků, které jsme loni publikovali. Nebylo toho málo, čím jsme se ve světě i v tuzemsku zabývali. A to nejen sami, ale i ve spolupráci s našimi zahraničními partnery. Jde o naše tradiční ale i nová témata, mnohá s mimočeským přesahem či naopak s dopadem na život české společnosti.
Kšefty se smetím a Dům otce
Rok 2023 jsme zahájili sérií článků o nelegálním dovozu odpadu do Česka, především z Německa. Investigace.cz se tématem zabývala spolu s německými novináři v rámci projektu „Kšefty se smetím“. V centru pozornosti zahraničních kolegů byl produkt s názvem GEM 5000, za nímž je německá firma GEMES Abfallentsorgung und Recycling GmbH. Ta k němu poskytuje i certifikát nezávadnosti.
V Česku jsme našli několik odběratelů GEM 5000. Jeden z nich například produkt použil k zasypání bývalé pískovny, kterou chtěl rekultivovat. Věc řešila Česká inspekce životního prostředí a přestože jí příjemci GEM 5000 předložili certifikaci, vyhodnotila dovoz jako nelegální. Produkt, který při svých kontrolách inspekce našla, totiž naprosto neodpovídal popisu v certifikátech. Ve skutečnosti šlo o rozemletý odpad, jenž zbyl po třídění. Inspekci dal za pravdu i durynský zemský úřad, který uvádění GEMu na trh zakázal. Před nárůstem „organizované ekologické kriminality“ varovala také Národní centrála proti organizovanému zločinu. Česko se stalo cílovou zemí především kvůli zdejší nedostatečné kontrole a mírným trestům za ekologickou kriminalitu.
Dánský kolega Sebastian Abrahamsen nás upozornil na fakt, že se do Česka přesunula skupina příznivců hnutí Faderhuset neboli Dům Otce. Jeho bývalí členové popsali násilí páchané v komunitě na dětech i dospělých a přísná pravidla, která zasahují do všech aspektů života. Členové tohoto společenství utekli před dánskými úřady, protože se obávali odebrání svých dětí.
Dům Otce založila Ruth Evensen společně se svým tehdejším manželem a pastorem Knutem v roce 1990. Hnutí oficiálně zaniklo v roce 2013, údajně kvůli dlouholeté kritice ze strany novinářů. O několik let později ale v dánských médiích vyšla série článků, jež poukazovaly na to, že Dům Otce sice oficiálně neexistuje, ale neformálně funguje dál. Evensen začala vystupovat jako influencerka pod značkou Ruth TV, komentovat jak nařčení ze strany médií, tak současný stav společnosti. Některá videa natáčela na bývalém zámku nedaleko České Lípy. Reportérky investigace.cz se společně s dánským novinářem vydaly po stopách hnutí v Česku a pokoušely se zjistit, kde skupina věřících momentálně pobývá a co se stalo s dětmi, které dánským úřadům zmizely z dohledu.
Zajímali jsme se také o majetek, který v Česku vůdkyně hnutí a její současný manžel Lars Kristiansen nakoupili. Přes několik tuzemských firem si pořídili nemovitosti v obcích na severu Čech. Některé se loni objevily v nabídce na prodej, například rozlehlá budova v obci Velký Valtinov či vila v obci Cvikov.
NarcoFiles a Cyprus Confidential
Loni jsme se podíleli i na několika mezinárodních projektech. Jedním z nich byl projekt NarcoFiles zaměřený na globální organizovaný zločin a inovace, jež používá. Současně se zabýval i lidmi, kteří proti těmto formám zločinu bojují. Naše texty vyšly jako součást mezinárodního novinářského projektu OCCRP NarcoFiles: Nový kriminální řád. Práci koordinovala OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project) a spolupracovala při tom s Centro Latinoamericano de Investigación Periodística (CLIP). Na začátku byl únik e-mailů z kolumbijské prokuratury, které sdílel i server investigace.cz spolu s dalšími médii po celém světě.
Ukázalo se, že s prudce rostoucí celosvětovou poptávkou po kokainu a rychle se rozvíjejícími trhy v Asii, Africe a Evropě, jsou pryč doby, kdy jediný kartel mohl ovládat celý dodavatelský řetězec. Nyní se mnohem častěji gangy propojí, byť určitá míra nezávislosti každému z nich zůstává. Dělají to z praktických důvodů, tedy aby zaručily přepravu kokainu na různých úsecích jeho cesty k finálnímu distributorovi. Aby se OCCRP a její partnerská média přesvědčily, jak tento proces funguje v praxi, zkoumaly, jakým způsobem skupina gangů a zločinců spolupracovala na zásobování jedné z nejrušnějších drogových dálnic na světě. Reportéři sledovali putování kokainu od primárního zdroje v Kolumbii přes Mexiko a Španělsko až do Nizozemska, kde se zpracovával a prodával. Zisky v milionech dolarů pak podle všeho prošly sítí finančních firem a směřovaly zpět do Latinské Ameriky.
Přinesli jsme i příběh jednoho z mužů, který drogovým obchodníkům pomáhal. Davy de Valk vedl relativně nezajímavý život v Rotterdamu. Měl přítelkyni, dvě děti a chodil na fotbal, kde se občas porval. Jinak žil na podpoře a celé noci trávil s počítačovými hrami. Na jedné z rotterdamských škol se naučil základy programování a získal i zběžné povědomí o tom, jak proniknout do systému v případě, že nezná heslo. Díky těmto znalostem si ho začali najímat lidé z organizovaného zločinu, aby jim zjistil, kde se zrovna nachází kontejner, do něhož na druhé straně oceánu uložili drogy. Oficiálně nezaměstnaný Davy de Valk si tak přišel na miliony.
K jeho odhalení přispělo zjištění celníků, že v kontejneru s květinami směřujícími do nizozemského přístavu v Rotterdamu jsou téměř čtyři tuny kokainu. Případem se začala zabývat nizozemská policie, podařilo se jí dostat ke zprávám ze dvou šifrovaných komunikačních platforem a zjistit, že v celé záležitosti hrál zásadní roli právě Davy de Valk. Živil se jako „black hat hacker“, což je termín označující lidi, co se nabourávají do počítačových systémů za účelem páchání trestné činnosti. Specializoval se na pronikání do IT systémů hlavních evropských námořních přístavů a získané informace pak prodával pašerákům kokainu.
Dalším z mezinárodních projektů, na němž jsme se podíleli, byl projekt Cyprus Confidential. Novináři pracovali s dokumenty, jež unikly z několika kyperských právnických a konzultačních firem. Ukázalo se, jak tento evropský ostrov napomáhal ruským oligarchům v ukrývání jmění a obcházení evropských sankcí i po počátku ruské agrese vůči Ukrajině. Nadnárodní novinářský projekt ICIJ (Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů) a Paper Trail Media odhalil tajné převody majetků Romana Abramoviče nebo jeho bývalých byznys partnerů Alexandra Abramova a Alexandra Frolova, ale i tajné dohody syrské ropné společnosti o nákupu materiálu z USA či financování německého novináře šířícího proputinovský pohled na svět.
Offshorové společnosti bývalého majitele fotbalového klubu FC Chelsea Romana Abramoviče prováděly zákulisní platby v hodnotě desítek milionů dolarů. Peníze mířily k fotbalovým agentům, klubům, skautům a manažerům. Platby za obchody spojené s fotbalem neprocházely oficiálním účetnictvím Chelsea, a tím se mohly porušovat pravidla UEFA ohledně finančního fair play, která omezují klubové výdaje. Podle odborníků tím Chelsea podle všeho získala nespravedlivou výhodu oproti svým soupeřům. Abramovičova offshorová společnost najala „superagenta“, aby jí pomohl najít talentované mladé fotbalisty a získat jejich ekonomická práva na základě takzvaných smluv o vlastnictví třetí stranou. Něco podobného ale FIFA v roce 2015 zakázala. Jeden z hráčů, jež Abramovič takto zrekrutoval, novinářům řekl, že se cítí být „zneužit“.
Uniklé dokumenty také pomohly odhalit, kdo zaplatil za vraždu chorvatského novináře Iva Pukaniće. Před patnácti lety ho zabil výbuch a v kauze byl odsouzen Slobodan Ðurović, ve zločineckých kruzích známý jako Kardinál. Prokurátoři měli podezření, že platba, jež přišla na Ðurovićův účet, byla odměnou právě za vraždu novináře. Nevěděli však, kdo částku poslal. Uniklé kyperské dokumenty ukázaly, komu patřila firma, jež peníze poslala. Šlo o společnost General Pioneer Inc., registrovanou na Britských Panenských ostrovech. Jejím majitelem byl bulharský podnikatel Ogniana Bozarov. Novináři nenašli žádné přímé důkazy o tom, že by samotný Bozarov nařídil zabití Pukaniće nebo že by v této vraždě hrál nějakou roli. Na základě uniklých dokumentů a informací z firemních listin a soudních spisů ale vyšly najevo silné obchodní vazby mezi Bozarovem a Ðurovićem.
V kyperských dokumentech figuruje i firma Gonura Limited, ta prostřednictvím dalších společností ovládá kladenské letiště o rozloze více než 24 hektarů, dům v Karlových Varech a pozemky rozeseté po celé České republice. Do jara loňského roku byl jediným společníkem Gonury Ferdinand Überall, kterého spolu s bývalým advokátem Davidem Michalem soud poslal do vězení za krácení daní. Redakce investigace.cz se zabývala vlastnickou strukturu Gonury Limited, na jejímž konci stojí od letošního března podnikatel a lobbista Ivo Rittig.
Analýza rozsudku, který osvobodil Kočnera
Sledovali jsme rovněž další vývoj v kauze vraždy Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové. Specializovaný trestní soud ve slovenském Pezinku se zabýval také přípravou vražd tří prokurátorů, pozdějšího generálního prokurátora Maroše Žilinky, šéfa Speciální prokuratury Daniela Lipšice a Petra Šufliarského. Kauzy byly totiž sloučeny, protože za všemi měl stát Marian Kočner a Alena Zsuzsová. Hlavní vyšetřovatel vraždy Jána a Martiny Peter Juhás před soudem vypovídal o tlacích, které na něj vyvíjelo policejní vedení a prokurátoři – aby sice vyšetřil vraždu, ale obloukem se vyhnul vysoce postaveným lidem, jejichž jména se objevují ve zprávách z mobilu Mariana Kočnera. Přinesli jsme také časovou osu celého případu.
Specializovaný trestní soud nakonec opět osvobodil Mariana Kočnera obžalovaného z objednávky vraždy slovenského investigativního novináře Jána Kuciaka a přípravy vražd prokurátorů. K souhrnnému trestu odnětí svobody na 25 let byla naopak odsouzena Alena Zsuzsová, jež podle vyšetřovatelů i obžaloby vraždy nejen objednala, ale zároveň pro Kočnera vytvářela a sbírala kompromitující materiály na vlivné slovenské osoby.
Po vynesení rozsudku 19. května proběhla slovenskou společností vlna nedůvěry ve spravedlnost, protože zdůvodnění Kočnerovy neviny přišlo rodinám obětí i novinářům přítomným v soudní síni zmatečné. Soudnímu senátu trvalo skoro další tři měsíce, než jeho členové sepsali zdůvodnění rozsudku. Součástí je i disent (odlišný názor) jednoho ze soudců, což ve slovenské justici není moc obvyklé. Ve spolupráci s Investigativním centrem Jána Kuciaka jsme následně přinesli analýzu zmíněného rozsudku.
Po sedmi letech jsme se také vrátili ke kauze Panama Papers a zjišťovali, co se stalo s klíčovými postavami vyšetřování. Kauzu společně otevřelo přes 370 novinářů z více než stovky médií celého světa a součástí novinářského týmu koordinovaného Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ) byla i investigace.cz. Vyšetřování oceněné Pulitzerovou cenou vycházelo z úniku milionů dokumentů z panamské právní firmy Mossack Fonseca. Soubory, které nejprve získali reportéři německých novin Süddeutsche Zeitung a ti se o ně podělili s ICIJ, obsahovaly podrobnosti o finančních tajemstvích 140 politiků a bezpočtu dalších celebrit a majitelů firem po celém světě. Informace tak odhalily, jak tito lidé přesouvali své peníze prostřednictvím tajné paralelní ekonomiky sídlící v daňových rájích.
Spoluzakladatelé společnosti Ramón Fonseca a Jürgen Mossack žili stále v Panamě. Zatímco Mossack se držel v ústraní, Fonseca byl aktivní na Twitteru, kde několikrát denně publikoval příspěvky, v nichž se oháněl konspiračními teoriemi o Panama Papers a covidu-19. Německá prokuratura se o oba muže zajímala, před vydáním je ale chránily panamské zákony. Jedna z nejostřejších reakcí na Panama Papers se udála na Islandu, kde tehdejší premiér Sigmundur Davíð Gunnlaugsson po protestech veřejnosti odstoupil. Na politickou scénu se ale vrátil, když v roce 2017 založil konzervativní Stranu středu a nadále působil v islandském parlamentu jako jeho předseda. Pomalejší, zato však strmější politický pád, naopak čekal pákistánského premiéra Naváze Šarífa. Byl odsouzen k deseti letům vězení, vysoké pokutě a doživotnímu zákazu výkonu veřejných funkcí. Žil v samovazbě v Londýně, protože se po cestě na údajné zdravotní vyšetření nevrátil do Pákistánu.
Rusové se zbavovali majetku
Po celý rok jsme sledovali i dění v Rusku, akcentovali jeho přesah do českého prostředí. Informovali jsme například o zadržení Polada Omarova, šéfa jedné z větví ruskojazyčné mafie, v jeho pražském bytě. Mezinárodní zatykač na něj vydaly Spojené státy, protože na objednávku íránské vlády plánoval vraždu známé íránské disidentky Masíh Alínežád, která od Američanů dostala politický azyl.
Upozornili jsme také na kauzu, zpracovanou mezinárodním sdružením investigativních novinářů OCCRP. Týkala se sítě analytiků, novinářů a dalších osob, jež pomáhaly prosazovat zájmy Kremlu v zahraničí. Z analýzy stovek uniklých e-mailů Sargise Mirzakhaniana, pracovníka ruského parlamentu, vyplynulo, jak utajovaná lobbistická organizace roky úspěšně zasahovala do evropské politiky. Jeho skupina nabízela politikům peníze za to, že v zákonodárných sborech navrhnou proruské návrhy, a platila i krajně pravicovým aktivistům za publikování prokremelských článků.
Síť také organizovala cesty na okupovaný Krym pro evropské politiky a podnikatele, cestu a ubytování přitom hradily ruské státní organizace. Podle informací v dokumentech byly těmto osobám někdy nabídnuty i statisícové honoráře. V e-mailech Sargise Mirzakhaniana byl zmíněn i někdejší komunistický europoslanec Jaromír Kohlíček, a to v souvislosti s platbou 5 000 eur (téměř 120 000 korun), vedenou jako honorář.
Uniklé dokumenty ruského cenzurního úřadu Roskomnadzor zase prozradily masivní cenzuru všeho, co se ruské vládě nehodí. Do vnitřní sítě jednoho z jeho útvarů se nabourala běloruská hackerská skupina Kyberpartyzáni a stáhla interní písemnosti, korespondenci a e-mailovou komunikaci zaměstnanců. Tato data, jimž se začalo přezdívat #RussianCensorFiles, poskytla skupina německému deníku Süddeutsche Zeitung, několika ruským nezávislým médiím a redakci investigace.cz.
Kromě rutinních blokací internetových příspěvků, donucování k odstranění „zakázaných“ informací nebo sledování Rusů, měli zaměstnanci Roskomnadzoru i takzvané „speciální“ úkoly. Jeden z nich se týkal i naší země. Konkrétně blokování či odstranění článků věnujících se v Česku zadrženém podnikateli Rubenu Tatuljanovi. Tento vlivný byznysmen měl vazby na ruskou vládu a zároveň na ruské kriminální podsvětí. Zároveň šlo o jednoho ze sponzorů Putinovy strany Jednotné Rusko.
V loňském roce jsme se také vrátili k Mezinárodní investiční bance (MIB), o které jsme v minulosti psali. Mluvilo se o ní jako o ruském trojském koni v Evropě a mnozí diplomaté i bezpečnostní experti ji považovali za bezpečnostní riziko. To bylo z velké části dáno osobou jejího šéfa Nikolaje Kosova, prominentního ruského bankéře s vazbami na tajné služby kremelského režimu. Informovali jsme, že Nikolaj Kosov byl loni na jaře přidán na sankční seznam USA. Své majetky mezitím stihl převést do Dubaje.
Mapovali jsme i strategie, jež používají české firmy s ruskými kořeny k zastření vlastnictví majetků potenciálně ohrožených sankcemi. Patří k nim urychlený odprodej aktiv nebo jejich převod na rodinné příslušníky a blízké spolupracovníky, kteří prozatím nejsou na sankčním seznamu. Jak konstatovala studie založená na rozboru databáze offshorových leaků, západní protiruské sankce „se obcházejí mnohem snadněji, než jejich zákonodárci očekávali“. Problémem je skutečnost, že většina aktiv oligarchů není zapsána přímo na ně, ale na třetí osoby. Podle autorů studie by proto bylo mnohem účinnější uvalit sankce na tyto profesionální správce majetků, tedy na bankéře, právníky, manažery a účetní, kteří s ruskými oligarchy spolupracují.
Mimo to jsme aktualizovali naši databázi českých majetků sankcionovaných ruských oligarchů a klíčových spolupracovníků putinovského režimu s názvem KremRule. Velká část osob z této databáze se pokusila svá aktiva převést na příbuzné nebo je odprodat dřív, než je zmrazí český Finanční analytický úřad. K náhlé majetkové změně došlo loni například u rodiny ruského poslance za Jednotné Rusko Alexeje Vellera. Také česká investiční společnost European Investment Holding se sídlem v pražské Ječné ulici, jež patřila až do června minulého roku sankcionovanému veřejnému činiteli a rektorovi ruské univerzity v Zelenogradu Vladimiru Bespalovovi, změnila majitele. Těsně po začátku války Bespalov podepsal prohlášení podporující invazi do Ukrajiny. Evropská unie i Spojené státy ho poté zařadily na sankční seznam. Vzápětí se novou majitelkou české investiční společnosti stala Lidija Kalašnikova, téměř osmdesátiletá důchodkyně z Luhanské oblasti.
Obcházení sankcí jsme se věnovali také v dalším textu. Zjistili jsme, že sankcionovaná běloruská společnost Grodno Azot dovážela chemicky vyráběnou močovinu do České republiky a Polska. V přepravních dokumentech se přitom vydávala za jiné společnosti, na něž se sankce nevztahují. Podobně obcházely sankce i firmy importující k nám z Běloruska dřevo, v dokumentaci totiž uváděly, že tato surovina pochází z Kyrgyzstánu. Státní celní správa ale žádné porušení sankcí neevidovala. Podle odborníka Jiřího Skuhrovce by pomohla větší transparentnost: „Dokud bude možné zastřít původ zboží a majetkové struktury firem, které s ním obchodují, bude obcházení sankcí poměrně snadné.“
Běloruští nezávislí novináři z redakce Flagštok ve spolupráci s redakcí investigace.cz odhalili i schéma importu sankcionovaných běloruských ocelových výrobků do České republiky. Od začátku roku dovezla česká firma z Kazachstánu dvacet čtyři dodávek běloruského ocelového drátu v celkové hodnotě necelých devíti milionů korun; jednatel a majitel firmy má vazby na Bělorusko.
Zatímco hned na začátku války v Ukrajině tvořili dospělí muži v branném věku desetinu celkového počtu ukrajinských uprchlíků v Česku, dnes je jich už čtvrtina. A to i přesto, že v Ukrajině po celou dobu platí stanné právo i všeobecná mobilizace a muži ve věku od 18 do 60 let až na výjimky nesmějí vycestovat ze země. Část z nich využila služby převaděčů, kteří doprovázeli dezertéry přestrojené za humanitární pracovníky či je převáděli přes hranice mimo hraniční přechody. Investigace.cz prozkoumala schémata pašování ukrajinských mužů a mluvila i s jedním z převaděčů.
Výhrůžky a špionážní software proti novinářům
Věnovali jsme se také situaci ruských a běloruských novinářů v evropském exilu. V textu „Opoziční novináři hledali bezpečný úkryt v Evropě. Tajní agenti si je ale našli“ jsme popsali, že ačkoliv tito novináři dodržují mnoho bezpečnostních pravidel, řada z nich se v průběhu uplynulého roku setkala s výhružkami, kybernetickými útoky, a dokonce s pokusy o otrávení. K několika takovým případům došlo i v Česku.
„Byla jsem naivní. Měla jsem pocit, že Evropa je bezpečná, a proto jsem ignorovala základní bezpečnostní opatření, která bych za jiných okolností dodržovala. Prosím, neudělejte stejnou chybu,“ vyprávěla Jelena Kosťjučenko, investigativní novinářka ruského nezávislého serveru Meduza, během diskusního panelu s dalšími ruskými novináři na světové konferenci pro investigativní novináře ve švédském Göteborgu. Přiznala, že za uplynulý rok nenapsala žádný reportážní článek. V jediném textu, jenž vyšel na serveru Meduza, vysvětlila důvod své odmlky. V Německu byla pravděpodobně otrávena. Od té doby nedokáže pracovat naplno – je velmi rychle unavená.
Mezi další pravděpodobné případy otrávení patří dle novinářů z The Insider a Bellingcat případ Natalie Arno, šéfky ruské opoziční organizace Free Russia Foundation. Třetí možnou obětí, kterou zmínili, je novinářka ruského opozičního média Echo Moskvy Irina Bablojan, u níž se příznaky otravy objevily během pobytu v Gruzii.
Novináři v exilu čelí také výhrůžkám. Redakce ruského investigativního serveru v pražském exilu Istories informovala o výhrůžkách, které dostaly dvě jejich investigativní novinářky. Stalo se tak prostřednictvím formuláře sloužícího k získávání zpětné vazby od čtenářů webu.
Kromě pravidelných výhrůžek čelí nezávislí novináři v Evropě i dalším hrozbám. Loni v září vydal zpravodajský server Meduza zprávu o tom, že se jejich ředitelka Galina Timčenko, která žije v lotyšském exilu, stala terčem hackerského útoku pomocí izraelského špionážního softwaru Pegasus. K útoku mělo dojít v době, kdy se účastnila schůze s nezávislými ruskými novináři v Berlíně. „Nejsem první novinářka, jež byla napadena Pegasem, znám i jiné osoby, které se rozhodly o tom veřejně nemluvit. Podle mě je zveřejnění důležité. Dnes jsem byla napíchnutá já, zítra to může být jakýkoliv evropský novinář,“ řekla Timčenko v rozhovoru pro investigaci.cz.
Evropská federace novinářů (European Fedaration of Journalists) proto adresovala europoslancům otevřený dopis, v němž je vyzývá ke schválení úplného zákazu použití špionážního softwaru proti novinářům. Na evropské úrovni se totiž řešilo, jak bude vypadat zákon o svobodě médií. Ten má rovněž nastavit pravidla, za jakých okolností státy mohou či nemohou použít špionážní software vůči novinářům. „Vidíme, že apetit podívat se do novinářských privátních situací narůstá,“ řekla investigaci.cz místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová. Přesto dodala, že s úplným zákazem sledování novinářů, jenž požaduje Evropská federace žurnalistů, nesouhlasí.
Ohňostroj lží
Investigativní tým novinářů ze 13 evropských zemí včetně investigace.cz po dobu šesti měsíců pečlivě sledoval v rámci projektu Ohňostroj lží šíření dezinformací, propagandy a alt-right názorů na sociálních sítích a dalších online platformách v Evropě. Systém pro radikalizaci názorů, ovlivňování veřejné debaty a ničení demokratických hodnot se přesunul z nejpoužívanějších sociálních sítí, jako je Facebook nebo Twitter, do skrytější komunikační platformy – na Telegram.
Tato platforma s některými funkcemi sociální sítě se podobá WhatsAppu nebo Messengeru. Po celém světě má více než 700 milionů uživatelů. Většina z nich se nachází v Rusku, v Ukrajině a v dalších zemích Společenství nezávislých států. Zakladateli Telegramu jsou bratři Pavel a Nikolaj Durovovi z Ruska, kteří nyní sídlí v Dubaji.
Neregulovanou platformu Telegram, jež zároveň zajišťuje určitou míru anonymity, využíval rakouský televizní kanál propagující extremismus, polští konspirátoři, čeští dezinformátoři i slovenský krajně pravicový politik. Ti všichni chtějí svá sdělení dostat k co nejpočetnějšímu publiku, současně ale čelí tlaku ze strany regulačních orgánů i Facebooku a Twitteru. Investigativní novináři v rámci projektu Ohňostroj lží analyzovali téměř 18 000 účtů (kanálů a skupin) na Telegramu s dopadem hlavně ve střední a východní Evropě, aby zjistili, jakým způsobem jsou jeho uživatelé propojení, ač jejich propojení na první pohled nemusí být zřejmé.
Zjistili jsme, že na českém Telegramu přibylo anonymních kanálů šířících konspirace, dezinformace a ruskou propagandu. Skupiny měly tisíce odběratelů, jazyk některých z nich poukazoval na přímé propojení s Ruskem. Nejvíc odběratelů měl kanál Absurdní svět a neČT24.
Investigace.cz také popsala, že díky Telegramu se provádí převody neomezených částek peněz z Ruska do Česka, a to navzdory finančním sankcím. V Rusku totiž fungují stovky nelegálních směnáren, které umožňují převod peněz ze sankcionované země do Evropy. Běžným způsobem jak si služby takové směnárny vyžádat, je chat v aplikaci Telegram. Volba platformy není náhodná – Telegram poskytuje svým uživatelům dostatečnou anonymitu nutnou k umožňování nelegálních služeb.
V článku „Z Telegramu je nový dark web. Česká identita se dá koupit za sto korun a bankovní účet za tři tisíce“ jsme prezentovali zjištění investigace.cz, že na sociální síti Telegram vzkvétá obchod s bankovními účty a doklady totožnosti potřebnými pro zřízení účtů na finančních platformách jako Paypal nebo Revolut. V nabídce byly i české identity a české bankovní účty. Obchodníci v tomto systému lákají takzvané „muly na peníze“ – tedy lidi prodávající kopie svých dokladů nebo rovnou hotové bankovní účty – na desítky až stovky eur za jednu registraci a několikanásobně dráž je pak obratem přeprodávají zájemcům. Tyto účty se často používali k praní špinavých peněz a nově i k obcházení protiruských sankcí.
Vedle Telegramu jsme se věnovali také Facebooku, jenž zůstával nejvlivnějším prostředím pro šíření dezinformací, konspirací a populistických manipulací. Přinesli jsme přehled nejvlivnějších dezinformačních skupin, které přitahovaly desetitisíce lidí a šířily obsah relativizující válku na Ukrajině a podporující proruské postoje. Ukázalo se, že některé z nich spravují jedinci známí z politiky, například mluvčí někdejšího prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček, novinář Milan Rokytka, bývalý poslanec SPD Lubomír Španěl, politička Jana Volfová nebo někdejší předseda ČSNS (Česká strana národně sociální) právník Jiří Vyvadil. Zeptali jsme se jich, co je k obdobným aktivitám vede a zda jsou za to někým placeni. Nejvíce skupin pravděpodobně spravuje právník Jiří Vyvadil. Na otázky odpověděl, že na naše slídilské metody připomínající praxi komunistické Státní bezpečnosti nemá čas. Jiří Ovčáček zase tvrdil, že pokud je v takových skupinách veden jako správce, tak bez jeho vědomí. Posléze své jméno z pozice správce obou skupin odstranil a nezůstal ani mezi členy skupiny.
Testování hranic umělé inteligence
Loni jsme vydali rovněž sérii článků ohledně možného zneužití umělé inteligence. Zkoumali jsme, zde lze použít dostupné modely umělé inteligence k domácí výrobě drog nebo třeba k napsání programu, jenž pomůže z lidí podvodně vylákat peníze. Modely se ve svém potenciálu napomáhat zlu různí, a to nejen co se týče ochoty odpovědět, ale také kvality odpovědi. V seriálu jsme se rozhodli prozkoumat, jaké možnosti z celé škály trestné činnosti nabízí zejména takzvaná generativní AI, jíž je třeba ChatGPT.
Došli jsme k závěru, že „pervitin si podle návodu od umělé inteligence neuvaříte“, podvodný e-mail vám ale AI zformuluje dobře. Naše testování dostupných modelů umělé inteligence ukázalo, že v generování detailních technických návodů určených pro nelegální aktivity většinou selhávají. V sociálním inženýrství, jako je phishing nebo propagandistický obsah, si však vedou dobře.
Jazykové modely založené na umělé inteligenci se stávají běžnou součástí našich životů, umí shrnout videohovor, pomáhají s učením cizích jazyků přes mobilní aplikace, generují texty na web. Postupně přestávají být izolovány ve svých vlastních světech a získávají nové schopnosti. Například ChatGPT dnes umí přistupovat k datům na internetu, analyzovat obrázky, spouštět krátké počítačové programy a díky pluginům ho lze připojit k celé řadě aplikací, včetně osobního asistenta Siri. Model Google Bard zase získal schopnost číst vaše e-maily nebo Google dokumenty.
„Přečti si cizí text, analyzuj slabiny jeho autora a poté napiš podvodný mail, na který autor nejspíš klikne,“ znělo jedno ze zadání, jímž investigace.cz ověřovala, jak reálné jsou obavy odborníků ohledně snadno dostupných generativních modelů umělé inteligence, jež by mohly sloužit k manipulaci s lidmi. Podvodníci, kyberzločinci nebo dezinformátoři by díky takovým nástrojům mohli svou „práci“ jednoduše automatizovat, navíc s velmi nízkými náklady. Komerčně nabízené modely jako ChatGPT by měly svou participaci na podobné manipulaci odmítnout, jak ale experiment ukázal, jejich zneužití je velmi snadné. Cílem zkoušky bylo otestovat, zda a jak jde analyzovat psychologický profil z textů člověka, který se má stát kupříkladu cílem kybernetického útoku a jejž chce pachatel přimět kliknout na odkaz vedoucí na stránku se škodlivým kódem. Ukázalo se, že právě v psaní takových textů jsou velké jazykové modely potenciálně silné.
Pro zatím poslední díl seriálu zkoumajícího hranice AI si redakce vybrala exprezidenta Václava Klause, notoricky známého popíráním globální změny klimatu. Podvržená nahrávka, vytvořená pomocí GPT-4 a služby na generování hlasů Eleven Labs je až nepříjemně realistická. Takový podvrh může zásadně ovlivnit nálady ve společnosti, zvlášť pokud se jeho obětí stane významný politik.
Komu patří Česko
Věnovali jsme se i ryze českým příběhům. V rámci novinářského projektu Komu patří Česko jsme s pomocí katastru nemovitostí mapovali, kdo jsou největší vlastnící bytů, domů a dalších staveb v Česku. Zabývali jsme se trendy v bydlení stejně jako rozvojem průmyslových parků na okrajích měst. Kladli jsme si otázky: Jak spolu souvisejí nedostupnost bydlení a skupování bytů jako investice? Co s rozvojem českých měst udělají výrobní a logistické parky? Kdo jsou cizinci skupující celé developerské projekty? A co když vůbec nevíme, kdo je skutečným majitelem?
Přinesli jsme také několik příběhů pozoruhodných velkých vlastníků nemovitostí. Zaujalo nás například severočeské bytové družstvo Krušnohor. František Ryba, který ho léta ovládal, dokázal využít družstevní majetek k získání mediálního vlivu a vstupu do politiky. A to vše použil k nabytí dalšího majetku. Lidé spojení s Krušnohorem pod názvem Sdružení Mostečané Mostu ovládali osm let tamní radnici, v rámci privatizace si přihráli městské byty a se třiadvaceti tisíci družstevníky se stali největším družstvem v Česku. Politickou kampaň Mostečanů Mostu sponzorovaly firmy, jež dostávaly zakázky od Krušnohoru. Voliče oslovoval měsíčník Zpravodaj Krušnohor, vydávaný za peníze družstevníků. Tyto praktiky opakovaně řešila policie a soudy.
Mezi velkými vlastníky bytů jsou také lidé, kteří investovali do levných bytů na Mostecku a v jiných lokalitách, což vnímají jako dobrou investici a současně způsob, jak se zajistit na penzijní věk. Náš zájem také vzbudil fakt, že státní podnik Česká pošta si pronajímal prostory od společnosti Immotel, jejíž majitel byl skrytý za offshory v daňových rájích. Miliony korun státního podniku tak ročně odtékaly do neznáma, avšak zákonu tato situace paradoxně nijak neodporovala.
V rámci projektu Komu patří Česko jsme popsali i praktiky lidí, kteří těží z těžké finanční situace jiných. Konkrétně jsme se věnovali bytovým družstvům s názvem Jak bydlet doma. Těchto několik družstev vlastnilo více než sto rodinných domů či bytů po celé republice. Často je vykupovali od lidí s finančními potížemi. V reklamním videu jim slibovali pomoc a snadné řešení tíživé situace. Namísto toho je však připravili o bydlení.
Naši pozornost přitáhlo i hospodaření jednoho ze státem štědře podporovaných sportovních svazů, Autoklubu ČR. Zjistili jsme, že ačkoliv ročně dostával od státu zhruba 60 milionů korun, propadal se do čím dál větší ztráty. Jeho hospodaření bylo záhadou, ztráta a zadlužení rostlo, přestože prodával svůj majetek. Tento neblahý trend začal s novým prezidentem Janem Šťovíčkem. Jeho bývalí podřízení mluvili o prezidentově „zhýralém životě“ za peníze spolku a upozorňovali, že pod jeho vedením Autoklub přestal zveřejňovat, za co finance utrácí.
Ekonomické problémy Autoklubu následně potvrdil také auditor. Podle jeho zprávy se situace spolku setrvale zhoršuje, rostou jeho dluhy a může se stát, že vzhledem k pohledávkám věřitelů bude muset prodávat svůj majetek. Tím nejcennějším, co Autoklub vlastní, je atraktivní klubový dům v pražské Opletalově ulici. Přitom je možné, že část dluhů měl Autoklub vůči firmám svého prezidenta Jana Šťovíčka a jeho bratra Petra, které se spolku staraly o ekonomiku, účetnictví, a poskytovaly mu právní služby.
V článcích jsme rovněž popsali, že právník Jan Šťovíček měl v minulosti blízko k významným politikům a byl po ruce, když potřebovali choulostivou službu. Pomohl například bývalému premiérovi Mirku Topolánkovi (ODS) vyhnout se placení daně. Podobně se činil i v případě jeho tajemníka Marka Dalíka, když chtěl podnikat z vězení. Své služby poskytl i někdejšímu místopředsedovi ČSSD a hejtmanovi Jihomoravského kraje Michalu Haškovi, jenž měl problémy s nevýhodným krajským pronájmem. Prezident Autoklubu ČR Jan Šťovíček byl spolu se svým bratrem Petrem, bývalým šéfem Státního pozemkového úřadu, zmiňován i v médii sledovaných restitučních kauzách. Oba bratři měli vazby na lidi, kteří podváděli restituenty.
Text o Autoklubu ČR vyšel také v MF Dnes a tyto noviny pak přinesly zprávu, že hospodaření spolku začala prověřovat – na základě informací zveřejněných v médiích – policie.
V roce 2023 jsme také dosáhli omluvy od někdejšího premiéra Andreje Babiše. Ten předloni publikoval na své facebookové stránce koláž s fotografií naší šéfredaktorky Pavly Holcové a textem nazvaným „Došlo Whatsappem“. Zpráva zněla: „Pokud by se Babiš opovážil kandidovat na prezidenta, tak už je dávno s panem Sorosem domluvené, že na něho týden před volbami zase našijeme nějakou nepravdivou špínu. Posledně to zabralo. Pan Soros byl velmi spokojený!“ Příspěvek reagoval na mezinárodní novinářskou kauzu Pandora Papers, v jejímž rámci investigace.cz zveřejnila průkazné informace o tom, že Andrej Babiš nakupoval nemovitosti ve Francii přes řetězec offshorových firem a tyto majetky pak nikdy nepřiznal ve svém majetkovém přiznání, od politiků zákonem vyžadovaném.
Krajský soud v Praze uložil Andreji Babišovi, aby na své facebookové stránce zveřejnil omluvu ve znění: „Omlouvám se paní Pavle Holcové za neoprávněný zásah do jejích osobnostních práv způsobený zveřejněním nepravdivého příspěvku pod titulkem ‚Došlo Whatsappem‘ na internetové stránce www.facebook.com/AndrejBabis ze dne 2. 4. 2022. Ing. Andrej Babiš.“ Jde o přelomový rozsudek, jenž může mít dopad na politiky a novináře po celé Evropské unii. Vznikl totiž judikát, který definuje zodpovědnost politiků za dehonestující posty a následnou veřejnou debatu na jejich sociálních sítích.
Zdroj úvodní fotografie: Lenka Matoušková