Moje malé resumé 2023

L E D E N   začal jako již mnohokrát naším výstupem na Bořeň v Českém středohoří. Při lednových toulkách Krušnými horami jsme ho měli stále na očích. Je to ten kopeček uprostřed.   

 A přinesl nám i nového pana prezidenta.

Ú N O R   byl v Krušných horách i u kostela sv. Václava v Kalku na sněhu.

B Ř E Z E N   v německém Marienbergu. Většina jezdí do Německa nakupovat, my šli na rozhlednu Drei Brüder Höhe. A jaro už je zase tady.

D U B E N   v chomutovském zooparku, plochou největším v České republice. Od ledna 2023 je zde i nové medúzárium.  

K V Ě T E N   ve Slavkovském lese a na nejvyšším vrcholu Lesný 983 m n.m. Cestou zpět jsme se zastavili i v "New Yorku" a pak došli na zámek Kynžvart. 

Na Krétě bylo v květnu příjemně. Čekalo nás nejen moře, ale i turistika, v nejjižnějším městě Evropy - Ierapetře dům, kde pobýval v roce 1798 Napoleon, nebo ostrov Spinalonga, kam byli v minulosti umisťováni malomocní.  

Č E R V E N   na Přimdě, zřícenině nejstaršího kamenného hradu v Čechách s prevétem z roku 1121. Prevét je z latinského locus privatus – soukromé místo a je to typ středověkého záchodu  Do města Přimda jezdily naše děti do školy v přírodě, tak jsme se tam až po letech také vydali.

Č E R V E N E C   v době 57. MFF v Karlových Varech a v místní Galerii umění na výstavě k 90. výročí Barrandova. "Zavřete oči, odcházím..."

Ještě letní ochlazení na Madeiře. Nejen u Atlantiku a kolem levád, ale i u sochy Crista Rei a na tržnici. Více o Madeiře v mých minulých blogách.  

S R P E N   zase v Krušných horách, kde kdysi stával hrádek Hausberk.

Z Á Ř Í   v Luhačovicích nejen za Vincentkou, ale i u dalších pramenů - Aloiska, Ottovka, nebo sv. Josefa. Zde jsem také objevila sousoší sv. Rodiny před stejnojmenným kostelem od pana Marka Trizuljaka.    

Pěkná byla cesta na vrchol Bába s dalekým výhledem.

Ř Í J E N   a podzim kolem rybníků u Ostrova nad Ohří a v parku u Paláce princů.

L IS T O P A D  byl jako vždy zase plný barev a Krušné hory nezklamaly. Barvami zářil i náš park na výročí 17. listopadu. 

P R O S I N E C   a naše již sedmdesáté Vánoce. Neuvěřitelné! Tentokrát na Kanárských ostrovech, na ostrově Fuerteventura. Místo sněhu písek, místo vánočního shonu na Štědrý den výstup na nejvyšší horu ostrova. Vánoce jsme měli dvoje, Španělé je totiž slaví až 25.12.   

Výhled na pláž a lagunu Sotavento, kde jsme chodili. 

Nekonečná pláž Cofete 

Tajemná Villa Winter: https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/casa-winter-fuerteventura-majak-naciste-ponorky.A230323_172405_kolem-sveta_dohr a vlevo nejvyšší vrchol ostrova

Jako všude i hřbitov

Dlouhá cesta na Pico de la Zarza 807 m n.m. Zvládli jsme to! Celkem skoro 15 km a převýšení 800 m.  

Jako vánoční dárek byl pro nás výhled z vrcholu na Villu Winter, pláž Cofete a Atlantik. 

 Co víc si přát.

Tak přeji všem v roce 2024 šťastnou cestu.

Odjíždíme... 

Autorka fotografií: Jiřina Votavová

Všechny moje blogy: https://jirinavotavova.blog.idnes.cz/