Inscenace POE Laterny magiky inspirovaná životem a tvorbou významného romantického básníka a prozaika Edgara Allana Poa je vskutku pozoruhodným dílem. Pracuje totiž nejen s textem. Přednost je kladena zejména na řeč těla, zpěv či výraznou symbolickou scénografii. To vše v sobě skýtá magicky tajemnou až hororovou, ale také satirickou atmosféru. Zkrátka, jako by inscenaci vytvořil sám Poe.
Inscenace měla premiéru 28. dubna 2022 a od té doby je stále hojně navštěvována, a to nejen česky hovořícími diváky. Důraz zde totiž není kladen na text, jak by se mohlo předpokládat, nýbrž na tělo a hudbu, což umožňuje i cizincům porozumět dílu. Pokud dojde na text, tak jsou k dispozici anglické titulky, které se nachází na bocích scény. Samotný text se skládá z ukázek spisovatelovy tvorby, a to jak té více známé (např. Havran), tak i méně známé (např. povídka Anděl pitvornosti). Málokdo totiž ví, že Poe nebyl jen zakladatelem hororového žánru a autor mystických a fantastických příběhů, nýbrž i satirických a humoristických povídek.
Choreografka a režisérka Lenka Vágnerová vsadila na řeč těla, která se v díle zabývá nejedním společenským tématem. Každého z diváků nejspíše zaujme jiné téma. Mě osobně nejvíce zaujal úvod, kde hlavní tanečník (Ondřej Vinklát) působí jako outsider, člověk, jenž nezapadá do společnosti. Ta mu to dává jasně najevo. Mezi úchvatnou choreografií se prolíná i život samotného spisovatele, kterého představuje Vladimír Javorský (starší Poe) a Tereza Marečková v alternaci s Julií Goetzovou (mladší Poe). Herci v průběhu děje ztvární nejen hlavní postavu, ale také několik fiktivních humoristických figur z její tvorby. Zbylé obsazení je složeno z profesionálních tanečníků, kteří v jistých momentech ztvárňují až neuvěřitelné pohybové kreace.
Dílo je znázorněním jakéhosi temného labyrintu lidské duše, kterou dílem doprovází řada nadpřirozených bytostí, jako jsou víly, démoni, přeludy. Tyto bytosti jsou představeny pomocí tzv. Pepper’s Ghost efektu, který umožňuje ztělesnit nehmotné postavy v prostoru. Jedná se o iluzionistický prvek, který vznikl již v 19. století (poprvé představený roku 1860). Díky efektu byla mystická linka inscenace daleko výraznější a působivější, což bylo patrné v atmosféře nejen příběhové, ale také té v hledišti. Diváci se bavili, báli nebo uvažovali nad niterními myšlenkami, ke kterým je příběh zavedl. Lidská blbost, satira, která poukazuje na absurditu a útěk od reality do světa bizarnosti, anebo právě útěk z domnělého života do toho skutečného? Inscenace si zahrává s lidským vnímáním a myšlením natolik, že je obtížné si uvědomit, co je realita, a co naopak její satirické či hororově mystické znázornění. Však i ono znázornění je svým způsobem realita, jen tak, jak ji viděl autor ve svých dílech. Plná lidské naivity, absurdní hlouposti poukazuje na náš skuteční život.
Je komplikované o této inscenaci psát, jelikož se jedná o dílo, které si může každý vyložit po svém, a každého na něm zaujme něco jiného. Jisté je ovšem to, že chceme-li vidět život s jeho nedostatky, nebo si jen připomenout tvorbu velikána literatury romantismu, je tanečně-dramatická inscenace skvělou příležitostí. Ať chceme, nebo ne, stejně nás dílo pohltí a donutí zamyslet se nad tím, jak absurdní některé lidské vlastnosti a jednání jsou.
DIVADLO: POE
Překlad: Josef Schwarz, Ladislav Šenkyřík, Václav Černý, Anna Kučerová, Marie Brožová
Režie a choreografie: Lenka Vágnerová
Dramaturgie: Ivan Acher
Scéna: Ivan Acher, Eva Jiřikovská
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Hudba, projekce: Ivan Acher
Světelný design: Michal kříž
Zvukový design: Eva Svobodová
Úprava textů: Lenka Vágnerová, Vladimír Javorský
Asistentka režie: Soňa Hájek Bartková
Asistenti projekce: Roman Dušek, Julius Štefan
Fotografie: Vojtěch Brtnický
Hrají: Vladimír Javorský, Tereza M. Marečková/Julie Goetzová, Ondřej Vinklát, Zuzana Herényiová, Tamara Kšírová, Alexandr Sadirov, Tereza Kučerová, Vojtěch Rak, Patrik Čermák, Adam Sojka, Leo Terris, Leonard Vo Tan, Matilde Giacomelli, Lukas Lizama Garrido
www.narodni-divadlo.cz
