Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Nové suverénní operní dílo Opery Diversa

    FOTO MAREK OLBRZYMEK

    Nové opery nevznikají v Česku moc často a tak je každá taková věc událost sama o sobě. Opera Diversa je brněnský operní soubor složený převážně z absolventů Jamu, který se v čase personálně obměňuje. Základ ale zůstal už dvacet let stejný a k letošnímu výročí si Opera Diversa připravila i dárek sama pro sebe a provedla zatím nejrozsáhlejší operní dílo ve své historii. Operu Druhé město složil dvorní skladatel souboru Ondřej Kyas jako svou doposud největší věc, kdy i sám pro libreto adaptoval stejnojmenný román Michala Ajvaze. Opera Diversa doteď uvedla desítky minioper jak právě Kyasovy, tak třeba Štědroňovy. Přeskočit z dvaceti minutových záležitostí na rozsáhlé dvouhodinové dílo je ale jak přechod do jiného žánru a také k tomu při přípravách uvedení opery přistupovali v souboru s velkou pokorou.

    FOTO MAREK OLBRZYMEK

    To se spolu s předchozími zkušenostmi zúročilo, protože výsledný tvar je suverénní celistvé operní dílo, které, pevně věřím, nezůstane jen u tohoto jednoho provedení, protože, jak se říká, „svého diváka“ si určitě najde.

    FOTO MAREK OLBRZYMEK

    Dílo je po hudební stránce u opery dosti neobvyklé. Až na jednu ženskou roli, která má exponovaná ariosa ve vysokých polohách, jsou všechno víceméně recitativy. To zní asi takto napsáno zvláštně, ale tím, že je to vědomý a základní stavební kámen Kyasovy kompoziční práce, tak opera promyšleně ubíhá víceméně ve stále stejném tempu jako pravidelný rytmus jedoucího vlaku, kde za oknem pozorujeme stále jiné a velmi zajímavé scenérie. Recitativy mají také jednu obrovskou výhodu. Herci mají přesnou deklamaci a rozumíte každému slovu, takže můžete detailně vplynout do příběhu, který není vytvářen primárně pohybem na scéně či gesticky, ale právě zpívaným slovem. I bez titulkovacího zařízení všemu rozumíte a orientujete se. Mimochodem Co.Labs, kde se představení uskutečnilo, je pro operu daleko lepší prostor než miniaturní Divadlo na Orlí, kam prostě orchestr a současně scénu nedostanete – je to trvalý problém všech tamních operních inscenací.

    FOTO MAREK OLBRZYMEK

    Kyasův kompoziční styl bere stavební materiál z mnoha různých stylů přes staletí, zde jsou to často staré církevní tónorod, což se navíc pro recitativní polohu hodí a pasuje to k žánru původního Ajvazova díla Druhé město, kterým je magický realismus. Pohybujeme se v paralelní Praze, může na nás trochu dýchat alchymistický duch Rudolfovy Prahy, a člověku při pozorování představení nutně naskakují díla jako Alenka v říši divů, Případ pro začínajícího kata, Mistr a Markétka, ale klidně i Stalker či Spidermanovy Paralelní světy. Svět paralelní s tím naším, hned o kousek jinde, kde postavy z „reálného“ světa jsou najednou bytosti účastnící se podivných rituálů, se ukázal jako výborná látka pro operní zpracování. Z operního žánru k tomu má nejblíž Janáčkův Brouček a jeho výlety do snových fantaskních světů. A jelikož Brouček bude v režii Roberta Carsena premiérován na festivalu Janáček Brno příští podzim, paralelní provedení Druhého města právě při tomto festivalu se vyloženě nabízí!

    FOTO MAREK OLBRZYMEK

    Kromě magického realismu je Druhé město také dost nonsensová literatura a při sledování představení si člověk nemůže vzpomenout na divadlo Evy Tálské, jako byly Příběhy dlouhého nosu – sledujeme jednu bizarní historku za druhou a nemusíme v tom hledat nějaký přesahující smysl. Taktéž je tomu u Druhého města, kdy sice určitě můžeme přemýšlet nad nějakým hlubším sdělením, nebo taky ne a užít si absurdní divadlo, které nepotřebuje světu nic zásadního sdělovat, jen si poeticky hraje, vymýšlí různé pokoutní věci a jde z jednoho bizarního micro příběhu do druhého.

    FOTO MAREK OLBRZYMEK

    V avízu na premiéru i v samotném programu bylo uvedeno, že se jedná o poloscénické uvedení. Na samotném představení to ale není poznat, nemáte pocit, že je scény méně, než by bylo ideální. Vzhledem k vyprávěnému příběhu a hudební struktuře toto dílo žádnou velkolepou scénu nepotřebuje. Vystačí si s pár stolky, pěveckými pulty, ke kterým herci se herci v různých chvílích vracejí a chvíli zpívají jakože koncertní provedení za pultem, aby následně opět přišli na „jeviště“, kde se děje nějaká dramatická scéna. Hlavní pult se tak v jednu chvíli změní v příď lodi v reminiscenci slavné scény z filmu Titanic, aby pak byl zase normálním pultem. Úsporné využití scénických prostředků podporuje imaginaci.

    FOTO MAREK OLBRZYMEK

    Místo kulis tvořících scénu sledujeme promyšlenou projekci, která snímá několika kamerami, co se děje na pracovním stole hlavního hrdiny, do této online projekce vstupují tu a tam animace, případně se na zajímavou animaci přepne celé plátno. To ve spojení s děním na jevišti a hudbou skvěle drží po celou dobu soustředěnost a divadlo tak ani chvíli nenudí.

    FOTO MAREK OLBRZYMEK

    Projekce také pomáhá hned na úvod navodit atmosféru paralelních světů. Titulní postava – herec Lukáš Rieger – čte svůj deník. Ten zároveň leží na stole. Zde je seshora snímán kamerou a promítání na plátno. A titulní postava – zpěvák Aleš Janiga – totéž čte na pódiu (titulní role je zdvojená mezi herce a zpěváka). Až čtyřnásobná paralelní realita!

    FOTO MAREK OLBRZYMEK

    Kyas už v předchozích kompozicích osvědčil, že umí komponovat i rozsáhlejší díla, stejná kulturní skupina, tedy její sborová odnož, nedávno v Červeném kostele provedla s velkým úspěchem Kosovo Exsultet. A je jen škoda, že primárně z finančních důvodů musel autor škrtnout sbory, protože ty mohly opeře ještě další hudební i dramatický rozměr a ze stále obsazením komorní opery vytvořit klasickou. Takto se sbory výrazně zredukovaly a tyto části zpívají také sólisté. Z hlediska soudržnosti a hudební kvality díla je toto ale detail, a orchestr pod vedením dirigentky Gabriely Tardonové s korepetitory Markem Madejou a Patrikem Buchtou odvedli výbornou práci.

    FOTO MAREK OLBRZYMEK

    Celkově se jedná o mimořádně povedené dílo po všech stránkách a rozhodně by byla velká kulturní ztráta, pokud by zůstalo u toho jednoho provedení.

    FOTO MAREK OLBRZYMEK

    Za jevištní podobou stojí režisérka Kateřina Křivánková, scénografka a kostymérka Sylva Ficová, videoprojekce vytvořil Tomáš Hrůza a světla Anna Laborová.

    FOTO MAREK OLBRZYMEK

    Opera Diversa – Ondřej Kyas: Druhé město. Libreto podle stejnojmenného román Michala Ajvaze napsal skladatel. Hudební nastudování a dirigentka Gabriela Tardonová, režie Kateřina Křivánková, scéna a kostýmy Sylva Marková, videoprojekce Tomáš Hrůza, světla Anna Laborová, produkce Magdalena Dostálová, Jiří Čevela, Sylva Marková.

    Hrají a zpívají Jana Vondrů, Aneta Podracká Bendová, Alžběta Symerská, Michael Robotka, Tomáš Chloupek, Aleš Janiga, Pavel Slivka, Libor Skokan, Lukáš Rieger v mluvené roli Vypravěče. Orchestr Ensemble Opera Diversa, vedoucí Jan Bělohlávek.

    Světová premiéra 16. prosince 2023, CO.LABS, Kounicova 20, Brno

     


    Komentáře k článku: Nové suverénní operní dílo Opery Diversa

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,