Scéna.cz 

Na západní frontě klid/ Zelené koridory - divadelní konstrukce o vojácích a uprchlících

Divadlo X10 uvádí inscenační diptych NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID / ZELENÉ KORIDORY, vyjádřeno roky 1918 / 2022 o vojácích a uprchlících. První část inscenace tvoří adaptace kultovního románu Ericha Marii Remarqua, ve druhé se posuneme téměř o 104 let prostřednictvím současné hry ukrajinské autorky Natalie Vorožbyt.
Režisér Dušan David Pařízek rád nastoluje otázky, hledá souvislosti a zároveň provokuje, respektive zvedá vítr, čeří hladinu a někdy až vyvolává bouři. Posuďte sami. Adventní doba, která nastoluje klid, pospolitost a radost ze zrození Mesiáše, který napraví hříchy Adama, vykoupil lidstvo.

A do toho inscenační diptych NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID/ ZELENÉ KORIDORY, který nemůže nikoho nechat v klidu. Zejména pro znalce filmového zpracování z roku 1979, režie Delbert Mann. Právě toto filmové zpracování mrazí svou holou skutečností. Knižní předloha Ericha Maria Remarqua je rovněž velmi působivá, ale postrádá brutální scény, za všechny uveďme drsný základní výcvik, koně zděšení výbuchy granátů, zákopové zabíjení muže proti muži a to všechno pohledem citlivého a inteligentního studenta Pavla Bäumera…
A jak tento silný protiválečný apel převést do divadelní podoby? Dušan David Pařízek sází na kolektivní tvorbu. Na jednu stranu používá jednoduché scénické prvky jako zpětný projektor, zavěšenou polyesterovou otočnou stěnu, vlčí máky, vizuální live snímání, hudební improvizace… A toto vše zvládá skvěle a přesvědčivě herecká skupina Gabriela Míčová, Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Jan Bárta, Stanislav Majer a Martin Pechlát. Každý hraje své postavy, muže i ženy, a zároveň se podílí na scénických efektech. Tím vytvářejí silnou divadelní plasticitu. Ta vrcholí prolínáním civilních jmen herců včetně jmen jejich postav.

V první části se celý inscenační tým soustředí na zážitky frontových vojáků první světové války, jejich přímou zkušenost ze zákopů, útoků i ústupů, které posunují frontovou linii jen o několik metrů za cenu nenapravitelných ztrát životů, ideálů a hodnot. Inscenaci zahajují vojáci svlečení do půl těla. Každý voják je člověk z masa a kostí, se svou duší. Hladovění kontra úplavice stupňují na člověka - osobnost, který se postupně mění v individuum, osobu.
Co z rozsáhlého Remarqueova románu nabídnout? Stěžejní popis hrůz války a právě zmíněné přeměny. Musím zabíjet, nebo budu zabitý. Stěžejní scéna ze zákopu, kdy Bäumer zůstává na frontové linii několik dní, aby přežil ubíjí nepřítele, typografa, otce dítěte. Zabít nebo být zabitý. Kolem se množí těžce ranění, opět popis dobové lékařské péče, kdy se převážně provádějí rychlé amputace končetin bez jakéhokoliv umrtvení…
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Scéna s důstojníkem, který na cvičišti nelidsky nováčky driluje, a sám na bojišti se stává naprosto nepraktickým. Bazíruje na předpisovém salutování, ale to mu život nezachrání.
První část končí destrukcí, kdy herec Jan Bárta bortí projekční stěnu. Reálně ukazuje, jak může vypadat válečný syndrom přeživšího vojáka. Scéna se proměňuje v trosky. Symbolika zborcení veškerých hodnot, lidských i těch materiálních.

Přechod mezi jednotlivými částmi diptychu je geniální. Stírá hranice roku 1918 a 2022. Nabízí otázky typu, zda uspořádání Evropy po 1. světové válce nezanechalo kostlivce ve škříni? A bezesporu ano, protože nedlouho potom vypukla druhá světová válka a opět se točíme v marasmu obyčejného lidství. Druhá část akcentuje současnou situaci ukrajinských uprchlic ve střední a západní Evropě, které nekonečně postávají v nejrůznějších frontách. Na jejich konci snad naleznou naději na znovuzískaný život. A jsme v současnosti: Ukrajina, nyní rovněž Izrael a Palestina, a to jsme přeskočili události z devadesátých let v bývalých státech Jugoslávie. Ukrajinská část pouze nastoluje otázky, a v tom může být síla dané inscenace. Kdo z toho všeho má prospěch? Komu vlastně můžeme věřit? A můžeme vůbec vyjádřit svůj názor? Těžko. Z pohledu obyčejných lidí, na které vždy důsledky jakýchkoliv válečných konfliktů dopadnou s největší silou. Ale co ti druzí? Zbrojařský průmysl, poradci a lobbisté? Politici? Jak z toho všeho ven?

Úvahy o smyslu a důvodech války z počátku dvacátého století se mísí s reflexí bezprostředních dopadů válečných zločinů v Ukrajině, heroický patos s obyčejnými lidskými potřebami, historické obrazy a geopolitické procesy s jejich mediální konstrukcí. Inscenační diptych NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID/ ZELENÉ KORIDORY i přes klid kolem nás, po němž toužíme a chceme ho, burcuje a provokuje, a to je dobře. Jak z toho všeho ven?


E. M. Remarque: Na západní frontě klid/ Natalie Vorožby: Zelené koridory
Překlad Ivana Parkmanová (Na západní frontě klid), Kamila Polívková a Dušan David Pařízek (Zelené koridory – přeloženo z německé verze prvního uvedení); režie, scéna Dušan David Pařízek; úprava Dušan David Pařízek (Na západní frontě klid), Peter Fasching, Dušan David Pařízek (Zelené koridory); dramaturgie Ondřej Novotný; kostýmy Kamila Polívková; hudba Peter Fasching; plakát Terezie Chlíbcová; foto Patrik Borecký; asistentka scény a kostýmů Magdaléna Vrábová a nápověda a asistentka režie Jana Jungvirtová.
Hrají: Gabriela Míčová, Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Jan Bárta, Stanislav Majer, Martin Pechlát
Česká premiéra 16. prosince 2023.

www.divadlox10.cz