Zemřel šampion CART a vítěz Indy500 Gil de Ferran

Víťa Boch
30.12. 2023

Víťa Boch
30.12. 2023

Bylo mu pouhých 56 let.

Smutná zpráva přišla v sobotu ráno z Ameriky. Ve věku 56 let zemřel na Floridě dvojnásobný šampion CART, vítěz Indy500 z roku 2003 a držitel kvalifikačního rekordu na uzavřené dráze Gil de Ferran. Podle agentury AP podlehl Brazilec infarktu na závodním okruhu, kde byl se svým synem.

De Ferran se narodil 11. listopadu 1967 v Paříži. Jeho vzorem byl Emerson Fittipaldi a tak v 80. letech začal závodit na motokárách. Jeho závodnické kroky pak vedly do britské Formule 3, kde v první sezoně v roce 1991 skončil třetí, v nadcházejícím ročníku šampionát vyhrál. Pak se přesunul do Formule 3000 a ve dvou ročnících obsadil 4. a 3. místo.

Na konci roku 1994 jej Jim Hall pozval do Ameriky na testy monopostu stáje Hall/VDS Racing. De Ferrana si musel prosadit i přes výhrady sponzora, společnosti Pennzoil, který mladý brazilský závodník nepřišel jako dostatečně atraktivní jméno. De Ferran ale v testech zaujal, a protože se mu neotvírala žádná cesta do Formule 1, přijal nabídku závodit v šampionátu PPG IndyCar World Series.

Gil De Ferran jako nováček v Indianapolisu v roce 1995. Zdroj: Penske Entertainment

V první sezoně získal titul nejlepšího nováčka, když o dva body porazil Christiana Fittipaldiho, synovce jezdce, který mu byl v dětství vzorem. Ostatně legendární Emerson byl v Americe také jeho soupeřem. V sezoně 1995 skončil v pořadí šampionátu o tři příčky výše. De Ferran měl hlavně skvělý závěr sezony, v předposledním závodě ve Vancouveru přišly první stupně vítězů, druhé místo, a v závěrečném závodě v Laguně Sece pak i premiérové vítězství. Na kontě měl brazilský jezdec i svoji premiérovou pole position, kterou si vyjel na letištním okruhu v Clevelandu.

Právě v Clevelandu přivezl Jimu Hallovi v další sezoně jeho poslední triumf v IndyCar. Hall pak tým zrušil, ale De Ferran si našel jiné místo, u stáje Walker Racing. Pro Derricka Walkera závodil tři sezony a hned ta premiérová byla mimořádně úspěšná. Nevyhrál sice ani jeden závod, sedmkrát ale skončil na stupních vítězů a stal se vicemistrem série.

To byla doba, kdy série CART (jméno IndyCar přestala používat po vzniku Indy Racing League) nabízela nejen zápolení výrobců šasi a motorů, ale i dvou dodavatelů pneumatik – Firestonu a Goodyearu, a právě druhou jmenovanou značku používal Walkerův tým. Firestone měl ale výrazně navrch a De Ferran už s týmem takové výsledky jako v první společné sezoně nezopakoval. V Portlandu v roce 1999 se mu ale podařilo dosáhnout na jediné vítězství, které za společné roky s týmem získal.

„Měli jsme období, kdy jsme nebyli moc konkurenceschopní, ale on se tu nevztekal a nestěžoval si. Vrhal se do práce, aby pomohl vyřešit problémy, ať už byly jakékoliv, a trávil s inženýry tolik času, kolik bylo potřeba, aby se věci zlepšily,“ vzpomíná pro web Racer.com na De Ferrana Derrick Walker.

Právě na schopnost De Ferrana vyladit vůz, vzpomíná i jeho bývalý soupeř Paul Tracy. „Jestli jsme někdy měli v IndyCar ekvivalent Alaina Prosta, byl to Gil. Byl tak dobrý po technické stránce. Jednou mi řekl: 'Nejsem tak dobrý jezdec. Jsem jen opravdu dobrý nastavování auta. A já byl pravý opak. Byl to člověk, který dbal na detaily. Asi proto byl po skončení kariéry v IndyCar tak uznávaný, protože byl tak dobrý ve všech detailech."

Gil de Ferran po vítězství v Portlandu v roce 1999. Vlevo Juan Pablo Montoya a vpravo Dario Franchitti. Zdroj: Penske Entertainment

A právě smysl pro detail a preciznost byly jedním z důvodů, proč si jej v roce 1999 vybral Roger Penske, jehož stáj prožívala v IndyCar strašlivé období. Na vítězství čekala od roku 1997. Al Unser mladší byl zjevně za zenitem, po odchodu Tracyho se ale nedařilo kvalitně obsadit ani druhý monopost. Tým tak udělal radikální řez, od Mercedesu přešel k Hondě, vlastní vůz nahradilo šasi Reynard, byť to byla Penskeho stáj, kdo za vývojem monopostu 2KI stála. A změnila se i jezdecká sestava. Vedle zkušeného De Ferrana měla závodit vycházející hvězda, Kanaďan Greg Moore. Ten ale zahynul při tragické nehodě v posledním závodě sezony 1999. Šanci tak dostal De Ferranův krajan Hélio Castroneves.

Jak ten vzpomíná ve své knize Victory Road: The Race of My Life pro brazilského závodníka, který vyrůstal v 80. a 90. letech nebylo víc než řídit červenobílý vůz s logem cigaret Marlboro. Vůz, s jakým vítězili Ayrton Senna ve Formuli 1 a Emerson Fittipaldi v IndyCar. Teď se to oběma Brazilcům splnilo a společně vytvořili dvojku, která tým Penske vrátila na vrchol.

De Ferran v roce 2000 ve své premiérové sezoně pro tým vyhrál dva závody, na konci o 10 bodů předčil Adriana Fernándeze a stal se šampionem. Pro tým to byl první titul od roku 1994. A v dalším ročníku přidal De Ferran další mistrovskou korunu. Úspěšný rok podtrhl výlet do světa Indy Racing League, kde se oba piloti představili v Indy500. Castroneves slavnou pětistovku vyhrál právě před svým stájovým kolegou.

Od další sezony ale Roger Penske svůj tým z CART do IRL přesunul úplně. Oba jeho piloti bojovali o titul, Castroneves byl 2., De Ferran 3. V dalším ročníku si role obrátili. A opět opanovali Indy500. Vyhrál ji ale De Ferran před svým stájovým kolegou a vítězem předchozích dvou ročníků. Byla to ovšem jeho poslední sezona v sérii, pak bohatou kariéru v IndyCar ukončil.

Na De Ferranův triumf v Indy500 vzpomíná Scott Atherton, který krom toho, že později dlouhé roky řídil American Le Mans Series, kde kariéra Gila de Ferrana pokračovala, tak byl v roce 2003 ředitelem výrobce šasi GForce, který pro De Ferrana dodal vítězný monopost.

„Sedím jednoho dne u stolu, zazvoní telefon a je to Gil. A on říká: 'Chci přijít tam k vám a koupit všem klukům v továrně oběd.' Páni! A já si pomyslel: 'Dobře, zřejmě to bude nějaký PR záměr. A on na to: 'Ne, ne, kdybys mě mohl nasměrovat na místního dodavatele jídla.' A byla to jeho iniciativa. Nebyl za tím PR pracovník, který by ho navedl. Byl to on sám. nasedl do letadla, odletěl do Atlanty, pronajal si auto, zorganizoval oběd, vešel do budovy, obešel všechny a potřásl si rukou se všemi, kteří byli zodpovědní za stavbu vozu, který mu umožnil vyhrát 500 pro Penskeho. Podepisoval se na fotky a pózoval a nemohl být laskavější a upřímnější,“ vzpomíná pro Racer Atherton.

Gil de Ferran po vítězství v Indy500 v roce 2003. Zdroj: Penske Entertainment

Po konci v IndyCar si dal De Ferran rok volna, ale v roce 2005 se konečně svým způsobem dostal do Formule 1 a to coby sportovní ředitel týmu BAR-Honda. Vydržel v této pozici dva roky. Podobnou roli si pak zopakoval ještě poměrně nedávno, v roce 2018 se stal sportovním ředitelem McLarenu. Skončil v roce 2021. Letos v květnu jej tým, pro který jsou zámořské aktivity stále klíčovější, jmenoval poradcem.

Mezi angažmá u BARu a McLarenu ale De Ferran získal právě s řízením týmu kupu zkušeností. Spojení s Hondou mu totiž přineslo možnost vést program Acury v American Le Mans Series. Do tohoto kolotoče naskočil De Ferran v roce 2008 a to v roli majitele týmu a jezdce zároveň. Parťákem mu byl mladý Francouz Simon Pagenaud, jehož kariéra se zadrhla, když v roce 2007 skončily Champ Cars. V roce 2008 tým nasazoval vůz do třídy LMP2, o rok později pak do třídy LMP1. De Ferran a Pagenaud vyhráli polovinu závodů, stačilo to ale jen na druhé místo.

Navíc Acura pak kvůli následkům celosvětové ekonomické krize sérii opustila. De Ferran se připojil k synovi svého bývalého zaměstnavatele Jayi Penskemu a Steavovi Luczovi, kteří měli v IndyCar týmu Luczo Dragon Racing, na jednu sezonu se z něj stal de Ferran Dragon Racing. Tým ale ekonomicky moc nefungoval.

Gil De Ferran v roce 2011 odjel svůj úplně poslední závod, a to na městském okruhu v australském Surfers Paradise v šampionátu V8 Supercars.

Kromě role sportovního ředitele a poradce v McLarenu psal De Ferran také články pro motoristické magazíny. Věnoval se ale hlavně rodině, manželce Angele, dceři Anně a synovi Lukeovi.

"Dnešní tragická zpráva o úmrtí Gila de Ferrana nás velmi zarmoutila. Naše myšlenky a modlitby patří Angele, Anně, Lukovi a celé de Ferranově rodině. Gil byl jako závodník třída a byl i gentleman. Jako šampion INDYCAR a vítěz Indianapolis 500 toho Gil během své kariéry dokázal mnoho, a to jak na trati, tak mimo ni. Byl milován tolika lidmi. Byl velkým přítelem rodiny týmu Penske a INDYCAR, stejně jako celé mezinárodní komunity motorsportu. Gilův odchod je strašná ztráta a bude nám velmi chybět,“ vzkázal majitel týmu Penske, série IndyCar i Indianapolis Motor Speedway Roger Penske.