Adventní koncerty, konec divadla Archa i návrat Hamleta do Národního divadla

Novinkou byl letos v prosinci Adventní koncert Pražského jara. Slyšel ho Španělský sál Pražského hradu. Vystoupil slavný londýnský Orchestra of the Age of Enlightenment neboli Orchestr osvícenského věku. Znělo Bachovo Vánoční oratorium. Zajímavosti nám před koncertem prozradil dramaturg festivalu Pražské jaro Josef Třeštík:
„Ten soubor je mimo jiné zajímavý tím, že nemá šéfdirigenta, nemá svého hlavního uměleckého vedoucího; naopak si zakládají na tom, že flexibilně spolupracují s různými dirigenty. Vánoční oratorium tady zazní pod vedením Masaaki Suzukiho, což je jeden z předních Bachovských interpretů. Bachovo Vánoční oratorium tvoří šest kantát, které jsou míněny k provedení v průběhu vánočních svátků; na našem koncertě zazní první tři z nich a ten program je doplněný ještě o jedno Bachovo moteto.“

• Johann Sebastian Bach, od Eliasa Gottloba Haussmanna (©commons.wikimedia.org)

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK připravil pro dva prosincové večery v Obecním domě Bachovo Vánoční oratorium. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších Bachových duchovních děl a symbol vánočních svátků v anglosaských zemích stejně tak jako u nás je to Rybova mše. Více jsme si o Vánočním oratoriu a koncertu povídali s dramaturgem FOK Martinem Rudovským:
„Patří celosvětově mezi nejvyhledávanější hudbu pro období Vánoc. První tři kantáty provedeme 13. a 14. prosince v Obecním domě pod taktovkou našeho stálého dirigentského hosta Jaca van Steena. Zpívat bude Český filharmonický sbor Brno a čtyři špičkoví sólisté.“

• Vasilij Petrenko (©Mark McNulty)

Česká filharmonie v prosinci v Rudolfinu naposledy zahrála s rusko-britským dirigentem a ředitelem Královského filharmonického orchestru v Londýně Vasilijem Petrenkem. O programu jsme si před koncertem povídali s mluvčím filharmonie Luďkem Březinou:
„Na programu koncertu s Vasilijem Petrenkem jsou tři skladby: Faunovo odpoledne Claude Debusyho, Koncert pro klavír a orchestr G dur Maurice Ravela a Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského v Ravelově orchestrální úpravě. Murogského Obrázky patří k často uváděným skladbám. Jen Česká filharmonie je zahrála na sto třiceti koncertech, z toho čtyřicet devět krát v Praze.“

• Min Tanaka (©GettyImages)

V Divadle Archa vystoupil Min Tanaka s představením „Nepojmenovatelný tanec.“ Japonský tanečník a choreograf tento pražský prostor provázel po celou dobu jeho existence pod vedením Ondřeje Hraba, který koncem roku po třiceti letech končil.
„Je přirozené, že ti, kteří divadlo otvírali, tak ho zároveň zavírat, a já jsem pozval Mina Tanaku, aby když v roce 1994 s Johnem Caleem divadlo otevírali, tak aby přijel a tady zatančil v posledních představeních.“

• Karel Schwarzenberg (©Michal Růžička)

V prosinci je třeba také připomenout osobnost Karla Schwarzenberga. V pražském kostele Panny Marie pod řetězem byla tři dny před pohřbem vystavena rakev s jeho ostatky. Loučení vrcholilo v sobotu devátého prosince zádušní mší v katedrále svatého Víta. Na knížete vzpomínala v podcastu 5:59 Seznam Zpráv i ve vysílání Classic Praha autorka knižního rozhovoru s ním Renata Kalenská:
„Karel Schwarzenberg považoval za svoji povinnost pomáhat této zemi, kterou opravdu miloval, ale zároveň když na něj člověk vytáhl nějaké jeho zásluhy, tak se úplně kroutil; on byl nesmírně skromný, shazoval to, nechtěl mluvit o svých úspěších a vždycky opravdu utekl k úspěchům někoho jiného.“

Na Karla Schwarzenberga zavzpomínal v podcastu 5:59 i na Classic Praha Zdeněk Vašina, vedoucí lesních rohů v PKF - Prague Filharmonia: „Kdykoliv vezmu roh Karel do ruky, taky si vzpomenu na pana Schwarzenberga.“ Jde přitom podle hornisty o jeden z nejlepších rohů, na které kdy hrál. Ostatně jeho nákup prý stál asi 330 tisíc korun. Právě pořízení lesního rohu svedlo dohromady členy Vašinova souboru s Karlem Schwarzenbergem. Když totiž soukromý orchestr letos hledal dárce, který by pomohl s obnovou nástrojového vybavení, přišel mail ze Schwarzenbergovy kanceláře. Podle Vašiny obsahoval jedinou podmínku – že se lesní roh bude jmenovat po něm Karel. To ale nebyla jediná dobrá věc, kterou pro PKF Prague Filharmonia KS udělal.
„Pan Schwarzenberg na PKF-Prague Philharmonia musel myslet i v posledních dnech, protože se ozvala paníz jeho kanceláře v pondělí v tom týdnu, než umřel, že nám daruje peníze na nákup fléten. A to se také stalo – ve čtvrtek přišly peníze na nákup fléten. Tak to je neuvěřitelné, že i v těch posledních dnech myslel na takové věci, jak ještě pomoci dalším lidem… Tak to je jedna z nejhezčích věcí, které pro nás mohl na závěr svého života udělat…“

• Pavel Neškudla (Hamlet), Csongor Kassai (Duch) (©Pavel Hejný)

Národní divadlo uvedlo v premiéře nejslavnější Shakespearovu tragédii – Hamleta. Režie se ujali šéfové činohry Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, kteří si titul zvolili mj. proto, že jim téma dávného příběhu přijde velmi aktuální v současném nejistém světě. Před závěrečnou zkouškou jsme si povídali s Lukášem Trpišovským, nejen o scéně, na které se inscenace odehrává:
„Scéna bych řekl, že je velmi klasická – něco mezi tribunou, ale zároveň něco takového, jako byla kdysi na univerzitách pitevní divadla. Kostýmy se hodně inspirují Shakespearovou dobou i dobou ještě před tím, protože Hamlet je příběhem ze středověku. Celá inscenace je jakýsi mix tradičního přístupu; snažíme se, aby byl hlavně odvyprávěn příběh jako takový.“

Téma Hamleta je podle Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského obzvlášť v dnešní době velmi aktuální. Do hlavní role obsadili Pavla Neškudlu.
„Já si nemyslím, že Hamlet je člověk; ani postava; myslím si, že je to myšlenka, takový zdvižený ukazovák nám všem. Podle mě už to, jak to Shakespeare napsal, tak to napsal s hroznýma dírama; nemyslím to ve špatném slova smyslu – mám občas pocit, jako by si napsal několik lístečků, řekněme šest až sedm, nebo osm lístečků, které jsou tematicky rozlišené. Myslím si, že kdyby se tak hra rozkouskovala, dalo by se z ní napsat několik dalších plnohodnotných her.“

Pouze jeden jediný den, prvního prosince, uvedl Balet Národního divadla ve spolupráci se Stuttgartským komorním orchestrem unikátní dílo Holo Harmonies. Světová premiéra koncertu a baletu se odehrála paralelně na dvou místech vzdálených skoro šest set kilometrů. Smysl projektu nám popsala za Balet Národního divadla Kateřina Hanáčková.
„Diváci ve Státní opeře budou mít pocit, že se dívají na kompletní představení. Uvidí 3D projekci, uvidí tanec, choreografii Maura Bigonzettiho na Schubertovu skladbu Smrt a dívka, a uslyší a uvidí jako hologram Stutgarttský komorní orchestr, který bude tuto skladbu interpretovat, plus soudobého skladatele Svena Helbiga, který celou skladbu doprovodí svou autentickou improvizací.“

• Vilém Vlček (©Tomáš Rasl)

Český violoncellista Vilém Vlček získal v posledním měsíci roku první místo a Zvláštní cenu za nejlepší provedení sólového koncertu na Mezinárodní soutěži Krzysztofa Pendereckého v polském Krakově. Vlček patří k nejvýraznějším tuzemským violoncellistům mladé generace. Už dříve nám ve vysílání Classic Praha prozradil, jak dlouho denně cvičí.
„U mě cvičení není jenom o tom sedět v místnosti s violoncellem, ale možná z ještě větší části je to o tom, mít ty noty v ruce a o té hudbě přemýšlet, nebo chodit a zpívat si. Takže myslím, že s cellem v ruce trávím denně tak tři až čtyři hodiny ale myslím, že potom dobré tři až čtyři hodiny s hudbou v nějaké jiné podobě. Buďto chodím na koncerty nebo chodím do parku, kde si nenápadně prozpěvuji všechny beethovenské sonáty.“

Pražská Lucerna od dvacátého do dvaadvacátého prosince patřila Vojtěchu Dykovi a jeho hostům. Program zpěvák a herec pojmenoval Dyk jsou Vánoce, objevili se mj. Epoque Quartet, sbor Pueri Gaudentes nebo Vánoční band pod vedením dirigenta Jana Kučery.
„Ty tři velké Lucerny Dyk jsou Vánoce budou takový bonbonek, takový velký hudební zážitek. A myslím si, že to bude i krásné zastavení před Vánocemi. Všem bych to doporučoval, protože tam bude i poezie, bude tam skvělá hudba a skvělí muzikanti.“

• Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou (©Ivan Anderle)

A v prosinci také uplynulo tři sta let od smrti barokního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla. Národní technické muzeum otevřelo výstavu přibližující jeho tvorbu. Pochopíme na ni, že zdaleka nejde v uvozovkách pouze o slavný Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou, který je zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO. O Santiniho osobnosti jsme mluvili s ředitelem muzea Karlem Ksandrem:
„On zemřel před třmi sty lety poměrně mlád, bylo mu 46 let. Jeho tvorba tvoří dvacet tři let jeho života, čili on jako třiadvacetiletý začínal nejprve jako malíř a potom se pustil do architektury. Co je na tom velmi podstatného je, že on nebyl školený architekt, neprošel žádnou školou architektury nebo stavební dílnou, kde by se dozvěděl, co je to vysoký řád, co je to korintská hlavice a tak dále…“

Do českých kin se po dvaceti letech před Vánoci vrátila Láska nebeská. Film pro mnohé nepostradatelný hlavně o Vánocích. Láska nebeská se na plátna vrací v nové remasterované verzi. Romantická komedie s hvězdným obsazením se pro mnoho lidí po celém světě stala synonymem Vánoc. V rámci projektu Tady Vary se teď po dvaceti letech znovu objeví ve více než padesáti kinech po celé České republice.

Úvodní ilustrační foto (©Shutterstock)