V polovině roku server iROZHLAS.cz představil dlouho připravovaný projekt s výzkumným institutem SYRI s názvem Společnost nedůvěry. Šlo o historicky první snahu popsat, jak skutečně česká společnost podléhá šířeným dezinformacím a konspiracím. Projekt zarezonoval mezi odborníky, na půdě parlamentu, ale i mezi influencery a youtubery, kteří si zkoušeli testy informační gramotnosti a konspiračních výroků. Co jsme ve výzkumu zjistili?

Praha 5:00 30. prosince 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak českou společnost rozděluje důvěra ve dvacet na internetu nejrozšířenějších konspiračních a dezinformačních narativů? Které táhnou nejvíce? A co příklon ke zdrojům falešných informací ovlivňuje a podmiňuje? To jsou jen některé z otázek, na které se snažil během roku odpovědět unikátní výzkum serveru iROZHLAS.cz a Národního institutu SYRI.

Projektu se zúčastnilo na čtyři tisíce lidí, ze kterých byl vytvořený reprezentativní vzorek takzvané online populace (celou metodologii výzkumu jsme popsali zde). A z jejich vztahu ke dvaceti vybraným, nejrozšířenějším konspiračním a dezinformačním výrokům, vztahu k politice, vládě, systému či médiím, vědci zjistili, že se česká společnost dělí do osmi různých skupin.

Jejich shrnutí nabízí ve stručnosti následující tabulka. Zleva doprava se ve skupinách zvyšuje míra důvěry v konspirační a dezinformační narativy.

Ačkoliv průzkum neukázal, že by se příznivci konspirací a dezinformací vztahovali vždy jen k jednomu tématu, je možné určit, jak významně se vztahují k několika klíčovým okruhům.

Ruský narativ

Průzkum například ukázal, že ačkoliv se v Česku často hovoří o silném vlivu ruského narativu, opak je pravdou. S proruskými výroky podle výzkumu ve skutečnosti rozhodně souhlasí jen opravdu úzká skupina silných příznivců konspirací a dezinformací.

Společnost nedůvěry: ruským dezinformacím věří v Česku jen tvrdé konspirační jádro

Číst článek

Mnohem širší skupinu lidí tvoří ti, kteří s těmito výroky naopak rozhodně nesouhlasí. Nedá se tedy říci, že by konflikt na Ukrajině českou společnost rozdělil, že by velká část české společnosti ruské verzi o vpádu na Ukrajinu věřila. Naopak se ukazuje, že jde o nízké procento jednotlivců, jak jsme popsali v článku.

Ve spojitosti s proruskými výroky jsme se zároveň zabývali takzvanými dezinformačními či konspiračními weby – obecně řečeno antisystémovými stránkami. Mediální analytik Josef Šlerka přiblížil, jak tyto weby fungují a co motivuje jejich tvůrce k tvorbě podobného obsahu.

„Když se podíváme na strukturu toho, co píšou servery, které se podílejí na rozšiřování proruských dezinformací, tak ty tvoří něco okolo 10–15 procent veškerých článků. Ale vedle toho ty servery pracují i s celou řadou dalších konspiračních teorií, které jsou spojené třeba s očkováním proti covidu-19,“ říká výzkumník s tím, že kombinují publikované studie s čirými nesmysly, což mnoha lidem komplikuje ověřování informace.

Hrozí vám nástup do ,konspiračního expresu’? Otestujte se, s jakou částí české populace se shodnete

Číst článek

Vedoucí CVVM a spoluautorka výzkumu Paulína Tabery zároveň upozornila, že to, že lidé nevěří například lživým vysvětlením Ruska o důvodech vpádu na Ukrajinu, ještě neznamená, že by měli politici hrozbu ruského působení v českém informačním prostoru podceňovat.

„To, že konkrétní příběh nemá vliv, neznamená, že obecná míra dezinformací nemůže společnost znejistit a fungovat jako rozvratný prvek. Vůbec vystavení neustálému informačnímu tlaku a znejišťování působí mnohem větší obecnou nejistotu,“ upozorňuje v souladu se Šlerkou, který navíc upozorňuje, že blokování webů, ke kterému přistoupila vláda, zrovna řešením problému nebylo.

„Volili jsme strategie, které ne úplně dobře fungují. Blokování webů sice omezí informační tok, ale z dat víme, že si velká část lidí vytváří důvěru v okruhu svých přátel a známých na různých komunikačních platformách. Mají potřebu zakotvení svého života a z nějakého důvodu v našem světě žádnou kotvu nenacházejí. Je proto spíše potřeba se ptát, jestli a co jim můžeme nabídnout,“ podotýká Šlerka.

Covidové konspirace

Menší přesvědčení v konspirační a dezinformační narativy, ale podobně vysokou nedůvěru k systému jako mají silní příznivci konspirací, zaznamenal výzkum i u jedné ze skupin takzvaných „mírných příznivců konspirací“ – a to těch, zaměřených na nemoc covid-19.

Společnost nedůvěry: příznivci migračních konspirací chtějí vládu pevné ruky, anticovidová scéna státu nevěří

Číst článek

Jak ukázal výzkum, tito lidé jsou mnohem méně spjatí se systémem. Mají silnou nedůvěru ke státním institucím a tradičním, zejména pak veřejnoprávním médiím. Podle sociální antropoložky Marie Heřmanové to zřejmě pramení z průběhu koronavirové pandemie v Česku.

„Pro spoustu lidí byl covid znejišťujícím momentem, který narušil jejich základní důvěru v to, že se věci nějak předvídatelně dějí a mají racionální vysvětlení. To, co jsem pozorovala na svém průzkumu během pandemie, bylo, jak odklon lidí od systému postupuje současně s tím, jak se proměňuje komunikace vlády a expertů,“ vysvětluje Heřmanová, která zkoumala komunity okolo spirituálních influencerek na sociálních sítích.

Ty také nejprve byly silně pro dodržování proticovidových opatření, vyzývaly k solidaritě a šily roušky. Jenže s dalšími vlnami a nejasnými pravidly a rozvolňováním opatření jen kvůli blížícím se volbám, důvěru v nastavená pravidla i státní instituce ztratily.

Je to příklad krize, kterou sice premiér ani ministr zdravotnictví nemohou ovlivnit, mohou ale sehrát roli stabilní autority, která lidem vysvětluje, co se děje. Nebo naopak roli prvků, které prohloubí nedůvěru, což se na podzim 2021 bezpochyby v české společnosti stalo,“ doplňuje Heřmanová.

Migrace vadí jen z cizí kultury

Výrazně jinak z výzkumu vychází skupina mírných příznivců konspirací zaměřených na téma migrace. Tito lidé jsou mnohem systémovější a obecně souhlasí se zahraničněpolitickou orientací Česka. Vyjadřují poměrně vysokou spokojenost se členstvím v organizacích, jako je NATO či Evropská unie. Nelíbí se jim ale evropský přístup k migrační politice, a to tak, že začínají věřit vybraným druhům konspirací a dezinformací, které se k tématu vážou.

Věříte systému a myslíte kriticky? Zjistěte, jak jste na tom ve srovnání se zbytkem české společnosti

Číst článek

Přitom je zajímavé pozorovat, jaký vztah má tato skupina k tématu migrace jako celku. Jejím členům totiž podle výzkumu prakticky nevadí uprchlíci z Ukrajiny. „Říkají v poměrně velké míře, že na nezbytně dlouhou dobu bychom je měli přijmout. Evidentně tedy v jejich případě směřuje migrační narativ proti jiné kultuře. Nebo vzdálenějším kulturním okruhům z Afriky a Asie,“ doplňuje Tabery.

Výzkum ukazuje významný souhlas této skupiny s výroky, které se vyhraňují vůči islámské ideologii a tvrdí, že migrace z islámských zemí je organizována skrytými elitami s cílem ovládnout a islamizovat celou Evropu. I proto je tato skupina lidí mnohem více ochotná tolerovat v případě potřeby také vládu pevné ruky.

„Převažující názor v této skupině je, že demokracie je nejlepší způsob vlády, ale zároveň nejvíce ze všech skupin odpovídají, že za určitých okolností může být autoritářský způsob vládnutí lepší,“ vysvětluje uvažování většiny členů skupiny výzkumnice Tabery.

Spiritualita a konspirace?

Zvláštní text věnoval server iROZHLAS.cz také skupině lidí, kteří jsou spirituálně založení. Prozkoumali jsme, nakolik právě téma spirituality souvisí s důvěrou v konspirační a dezinformační výroky. A vyvrátili jsme často mylně šířenou představu o tom, že spirituální lidé musejí být zároveň nutně konspirátory či dezinformátory.

Od konspirací k andělům: spiritualita hrozbu neznamená, politická radikalizace ano

Číst článek

„Je tam nějaká korelace v tom smyslu, že ve skupině velmi upřímných a zapálených vyznavačů konspiračních teorií je velké procento lidí, co se vnímají spirituálně. Ale určitě bych nedefinovala, že je spiritualita příčinou důvěry v konspirační teorie,“ popsala antropoložka Heřmanová.

Vztah k dezinformacím a konspiracím, případně k jisté míře radikalizace, je u této skupiny lidí často vedený právě důvěrou ve stát a jeho instituce. Ta ale může být reprezentována i externími autoritami, třeba i lékaři a akademiky během koronavirové pandemie. Najdou se ale i jiné případy.

„Vstupní bránou do světa spirituální komunity na sociálních sítích mohl být třeba zážitek s lékařskou autoritou. Pro spoustu žen to byla zkušenost s českým porodnictvím, kdy tyto ženy nebyly spokojené s tím, jak se s nimi v porodnici zacházelo. Přihlásí se pak k facebookové skupině, kde se řeší domácí a jinak alternativní porody. Tato skupina má překryv se skupinou matek, které odmítají očkovat své děti. A antiočkovací skupiny mají zpravidla už velký překryv s těmi konspiračními skupinami,“ popsala antropoložka cestu ke konspiracím.

Ztracená důvěra. Proč lidé nevěří v systém a co s tím může Česko dělat

Číst článek

Obecně míra důvěry spirituálně založených lidí ve stát není příliš vysoká. Ale samy státní a zejména pak politické instituce nedělají příliš pro to, aby si jejich důvěru opět získaly, upozorňují odborníci v textu.

Závěr?

A jaký z toho všeho plyne závěr? Česká společnost na tom není s vírou v konspirační a dezinformační narativy vůbec špatně. Pořád převažuje ta část společnosti, která dezinformační i konspirační výroky odmítá a demokracii pokládá za nejlepší druh státního zřízení. Vysoká je i důvěra lidí v demokratické instituce.

„Ačkoliv lidé vyjadřují nespokojenost s dílčími problémy či institucemi, tak u velkých indikátorů, jako je důvěra v politický systém, se to tolik nemění. Byly tam drobné výkyvy během ekonomické krize, ale tento ukazatel je poměrně stabilní,“ popisuje data sesbíraná CVVM jeho vedoucí Paulína Tabery.

Pozitivní je také nízká společenská podpora prokremelských konspirací a dezinformací, které jsou přitom v tuzemsku dobře známé. „Proruský narativ o tom, že je západní civilizace zkažená a Rusko zachraňuje tradiční hodnoty a rodinu, to je velmi rozšířený výrok, který zná asi čtyřicet procent české populace. Ale je to stejně málo přijímané jako americká teorie QAnon, kterou v Česku prakticky nikdo nezná,“ vysvětluje Pilnáček.

Na druhé misce vah se ale nachází třeba covidové konspirace, které jsou v české společnosti velmi rozšířené a přijímané, což výzkumníci vysvětlují třeba i časovou blízkostí s pandemií, která u lidí narušila do té doby nezpochybňované jistoty.

Konspirace patří k demokracii, rozklad důvěry ale může umést cestu autoritářům

Číst článek

„Nejefektivnější je to, s čím mají všichni zkušenost, tedy například sdílení konspiračních příběhů o migraci a o covidu-19. Lidé mají pocit, že za oponou k něčemu dochází a tím u nich vzrůstají pochybnosti,“ popisuje závěry výzkumu socioložka Tabery.

Podle výzkumníků je proto teď na státních institucích, ale třeba i autoritách a médiích, aby znovu u těchto lidí obnovily důvěru. Aby se mezi lidmi neprohluboval strach a nejistota a ti se pak neuchylovali k alternativním vysvětlením situace s užitím nepravdivých konspiračních a dezinformačních sdělení.

Bylo by pak totiž podle výzkumníků jen otázkou času, kdy se neřešeného problému chopí dostatečně silný politik, který začne tyto zklamané protestní hlasy sdružovat a přesvědčovat je o tom, že se vyplatí stávající demokratický systém změnit třeba v typ autoritářského zřízení. Což už by významný problém představovalo.

Tomáš Pika, cib, pek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít