Když si krejčovství otevřela, netušila, že bude šít i kostýmy ze světa sci-fi a fantasy filmů. Dnes se u ní potkávají zákazníci s běžnými požadavky na zhotovení halenek, šatů či košil s těmi, jejichž přání jsou trochu zvláštní. Chtějí ušít úplně stejné kostýmy, jaké jsou k vidění ve sci-fi a fantasy filmech včetně mečů, klobouků či bot, a pak je předvést dalším.
Fanoušků takových kostýmových setkání je čím dál víc, a tak není výjimkou, když na festival komiksových a filmových nadšenců dorazí v Praze více než dvacet tisíc lidí. A v americkém San Diegu jich přijde i pětkrát tolik.
Stálo to hodně odvahy opustit zaběhnuté koleje a začít podnikání v jiném oboru?
Ono to přišlo pozvolna. Vždycky jsem se nějakému výtvarničení věnovala: šila, vyráběla šperky, dekorace, vedla tábory nebo pomáhala kamarádům s přípravou různých akcí. A koncem mateřské přišla chvíle, kdy jsem si řekla, že se do práce nevrátím a všechny tyhle činnosti budu dělat naplno.
Vymlouval vám to někdo?
Ano a jak! Jsi přece vysokoškolačka, říkali mi. Jsi schopná, nadaná, máš možnosti, a ty chceš být švadlenou? Dnes už je to lepší, ale před lety ještě ve společnosti přetrvával pocit, že jsem šla pod svou úroveň.
Jana Šebestová
|
Co bylo na startu podnikání nejtěžší?
Zpočátku jsem nevěděla, na co se zaměřit. Jak to udělat, zorganizovat, uspořádat. Je rozdíl, když děláte koníček po práci, takže je trochu jedno, zda za to dostanete zaplaceno, nebo jestli si s tím hrajete víc, než je potřeba.
Jakmile je to podnikání, musí si člověk stanovit priority. A také se vyhnout určitým projektům, které jsou sice bezva, ale odvádějí od hlavní práce. Vybrat si jeden směr a toho se držet pro mne bylo nesmírně těžké. Vedla jsem kurzy, kroužky pro děti, poskytovala poradenství, psala články, organizovala narozeninové oslavy a mraky dalších věcí. Naučila jsem se některé odmítat nebo si pevně stanovit podmínky. Asi úplně nejtěžší bylo uvědomit si, že nikdy nemůžu vyhovět a pomoci všem.
Kde jste se naučila navrhovat a šít oděvy?
V dětství mě moje teta naučila všechny možné ruční práce. Dala mi základ, ze kterého čerpám pořád. Vštípila mi, že žádná práce se nedá „odfláknout“. Šít jsem se původně učila stylem pokus–omyl podle střihů z Burdy. Později jsem nastoupila do zakázkového krejčovství. Tam jsem ovládla takzvanou vysokou krejčovinu, technologii tvorby klasických oděvů, jako je třeba pánský oblek.
Jak jste se dostala k tvorbě kostýmů? Jste milovnice fantasy?
K šití kostýmů mě přivedl klient. Přišel za mnou s obrázkem a začal mi vysvětlovat, že oděv musí vypadat přesně tak jako na fotce. Tehdy jsem poprvé dělala cosplay, tedy kostým v takzvané filmové kvalitě, který je nerozeznatelný od originálu. Od dětství miluji fantasy i sci-fi a najednou jsem zjistila, že jsou lidé, cosplayeři, kteří se na filmy nejen dívají, ale za postavy se oblékají či si natočí fanouškovský film. Od té doby tvoří šití filmových kostýmů minimálně polovinu mé tvorby.
V princeznu se měním i přes hodinu, do kostýmů investuji tisíce, říká cosplayerka |
Můžete popsat, jak vzniká kostým třeba pro postavu ze Star Wars?
Začínám fotkou. U kostýmů ze světa Star Wars nebo podobných jich potřebuji vidět moc, třeba 500. A také se dívám na videa, a to nejen z filmů, ale i z natáčení. Zajímají mě všechny detaily, švy, zapínání, uchycení zbroje nebo spona pláště. Jakákoli informace se mi hodí. Sleduji třeba i rozhovory s herci, kteří často něco o oblečení prozradí. Čerpám z knih, kde jsou kostýmy vyfocené a popsané včetně detailů, bývají v nich někdy i vzorky originálních látek. Tak získám teoretickou představu.
V cosplay světě je navíc jeden problém. Herec je ve filmu v kostýmu chvíli a hned po natočení záběru ho mohou kostymérky upravit, narovnat, doladit detaily. Já však vyrábím oblečení, ve kterém cosplayer stráví celý den, fotí se s lidmi, ale třeba taky rozdává dárky dětem v nemocnici. Na kostým pro účely cosplay jsou tedy daleko větší nároky. Všechno musí držet. A také nemám k dispozici speciální efekty. Nikdo mi vlající plášť nebo blikající panel nedodělá v postprodukci.
Co dalšího si musíte hlídat?
Řeším, jak těžký je kabátec nebo jak stojí límec a podle toho volím materiály. Musím dbát i na to, že na kameře nebo pod bleskem fotoaparátu může některá barva vypadat jinak. Často si látky sama barvím, potiskuji nebo vyšívám. Pro některé kostýmy je třeba sehnat dost specifické materiály.
A jak si poradíte třeba s botami, meči a dalšími doplňky? Jsou do výroby zapojeny moderní technologie, 3D tiskárny?
Dlouho jsem sháněla někoho, kdo by mi dělal ke kostýmům různé opasky, brašničky a další kožené části, až jsem nakonec došla k tomu, že se to naučím sama. Boty ke kostýmu se buď nechávají dělat na zakázku, nebo se koupí obyčejné boty a na ně se lepí kůže, koženka, látky a další dekorace.
3D tisk je nedílnou součástí mé tvorby. Naštěstí mám moc šikovné kamarády, nadšené cosplayery, kteří umějí dělat helmy, brnění či kouzelnické hole. Není to ale jen pomoc 3D tisku, k výrobě je potřeba i spousta broušení, barvení a úprav, aby helma či zbraň vypadaly „kovově“.
Jak dlouho trvá příprava kompletního kostýmu i s příslušenstvím? A na kolik korun zájemce přijde?
Vyrobit kostým může trvat i půl roku. Záleží na dostupnosti materiálů a možnostech klienta dojíždět na zkoušky. Na nich ladíme detaily a taky testujeme, zda si cosplayer sedne či může chodit po schodech. V mnoha kostýmech se totiž těžko pohybuje. Máme takové, ze kterých se člověk sám nedostane nebo se v nich prostě neposadí, protože má na stehnech části brnění či u pasu dlouhé ozdobné prvky, které by se mu zapíchly do nohou.
Někdy se stane, že je kostým skoro hotový a čeká se na boty či na výrobu meče. U kvalitních filmových kostýmů s helmou, mečem, pláštěm a spoustou doplňků se cena pohybuje okolo 50 až 100 tisíc korun. Jsou ale samozřejmě i převleky méně náročné.
Do Brna dorazí Superman a vědec Jackson, fanoušci je uvidí na Comic-Conu |
Který kostým vám dal nejvíce zabrat?
U tvorby většiny kostýmů se střídá několik fází. Prvotní nadšení – to je super, tohle jsem vždycky chtěla dělat, to bude krásná práce. Potom následuje tvrdý pád do reality – to si říkám: vždyť je to tak složité a skoro nemožné, že já se vždycky upíšu k takové blbosti. A nakonec přichází zase radost, když je to hotové – ano, stálo to za to.
Nejvíc mi v poslední době dal zabrat kostým Captain Marvel. Dělala jsem ho pro dívku, která na to má postavu i vzhled. Marvel kostýmy jsou typické tím, že mají linie, barvy, opakující se vzory. Bojovala jsem s tím, jak dostat všechny prvky na převlek tak, aby to na cosplayerce vypadalo věrohodně a vyváženě. A pak taky jak vybrat materiály, aby působily jako ve filmu, což není u těchto barev vždycky lehké. Celý kostým je z koženky, takže i technicky bylo těžké ho vytvořit.
Jaké jsou vaše profesní sny? Chtěla byste rozvíjet svoje podnikání ještě jiným směrem, například oblékat film či divadelní inscenaci?
Film už oblékám. Šiji kostýmy pro fanouškovské filmy na motivy Star Treku. Nejen klasické uniformy ze seriálu, ale dělala jsem třeba luskouna, zástupce jiné rasy. To jsem se mohla hodně vyřádit. U divadla či velkého filmu bych zdaleka neměla tak samostatnou práci. Tam je vždy tým lidí a každý dělá jen něco. Já miluji pestrost své práce, týden šiji, týden dělám meč a křídla, nic se neopakuje.
