Objekt na náměstí Komenského, dříve Kopalově, byl vybudován roku 1853. A později prošel dramatickými změnami – nejprve degradací, ale nakonec i obnovou.

Fotogalerie zobrazit 3 fotografie

Kdo byl Karel Kopal, že jeho připomínka dokáže probouzet takové vášně? Narodil se roku 1788 ve Ctidružicích nad vranovskou přehradou, otec a děda zastávali na znojemské radnici vysoké úřední funkce, mladý Karel se však rozhodl vydat na vojenskou dráhu.

Prošel válkami proti Napoleonovi a vystudoval kadetní školu v Terezíně. Pak působil jako důstojník v oddílech polních myslivců po českých zemích a následně byl převelen do Chorvatska, následovaly štace ve Štýrsku a Tyrolsku.

Koleje do nebe. Nový památník na nádraží v Brně připomíná deportované Židy

Vyznamenal se v roce 1848 statečnou obranou proti velké přesile v blízkosti Verony, což rakouský císař Ferdinand ocenil udělením Leopoldova řádu. U Vicenzy pak Kopal zaskočil nepřítele vpádem na nejméně očekávaném místě, čímž spustil vítěznou ofenzivu celé Radeckého armády.

„Byl vážně zraněn, levou ruku mu museli amputovat a o týden později skonal. Za rozhodující podíl na triumfu u Vicenzy byl vyznamenán in memoriam nejvyšší poctou – Vojenským řádem Marie Terezie,“ líčí znojemský historik Jiří Kacetl.

S myšlenkou památníku přišli Kopalovi přátelé ještě v roce 1848, mezi donátory byli i maršál Radecký a odstupující císař Ferdinand.

„Vídeňský architekt Paul Sprenger, projektant přestavby východního křídla staroměstské radnice v Praze, vytvořil plány obelisku. Bronzové prvky, na jejichž odlití se použil materiál z ukořistěných piemontských kanonů, navrhl a vymodeloval proslulý Anton Dominik Fernkorn, autor sochy arcivévody Karla v Hofburku,“ líčí Kacetl. Stavební práce trvaly dva roky, bylo potřeba padesát tun žuly.

Požadavek na úplnou likvidaci pomníku

Nicméně pád monarchie a vznik republiky radikálně změnily politickou a národnostní situaci ve Znojmě. Pomník vojenského hrdiny vnímali „nováčci“ jako symbol starého režimu a roku 1922 na schůzi městské rady vznesli požadavek na úplnou likvidaci. Starousedlíci k návrhu vesměs mlčeli, zatímco znojemští Němci upozorňovali, že Kopal byl Čech, a tudíž památník není symbolem „rakouského útlaku“.

Týdeník 5plus2 Každý pátek zdarma Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

Památkový úřad naštěstí likvidaci nepovolil. Díky obhajobě z pera uznávaného znojemského muzejního kustoda Antona Vrbky se nakonec na jaře 1923 podařilo dosáhnout kompromisu – byly „jen“ odsekány nápisy a sejmuty vojenské atributy, zato přibyly erby čtyř zemí nové republiky a reliéf legionářské helmice. Vznikl tak Pomník 28. října, byť se svátek výročí Československa stejně slavil jinde.

Po připojení Znojma k hitlerovské říši v říjnu 1938 památník opět „očesali“, tentokrát o všechny československé symboly. Vzpomínka na česky hovořícího plukovníka zkrátka nebyla žádoucí a obelisk zůstal anonymní.

Restaurovat se ho podařilo až před třinácti lety, kdy měly být osazeny i původní nápisy. „Ale kvůli politickým neshodám na radnici skončily ve skladišti muzea,“ připomněl za Okrašlovací spolek Otto Bouda. Vedení města dospělo ke shodě teprve před dvěma lety i zásluhou Kacetla, který je zastupitelem za uskupení Pro Znojmo.

Nový památník na nádraží v Brně připomíná deportované Židy