Pouze 17 procent občanů České republiky přiznává, že po dvou letech jejího úřadování stále ještě věří vládě Petra Fialy. V čem konkrétním podle vás v tomto roce selhala, že jí to srazilo důvěryhodnost na rekordně nízké číslo?
Vadí vám chování Andreje Babiše v TV debatách a v Poslanecké sněmovně?Anketa
A v čem jsme tedy, podle vás, my, občané, selhali?
Nízká důvěra ve vládu něco vypovídá hlavně o nás. Mám pocit, že jsme jako společnost zapomněli na to, že nám nikdo nic nedluží, že hlavní odpovědnost za naše životy máme my sami, ne vláda. Přijde mi, že lidé stále čekají, co pro ně někdo udělá. A místo toho, aby žili své životy, budují si různá pozlátka. Šili jsme roušky, ponižovali jsme neočkované lidi, posílali jsme peníze na náboje pro Ukrajinu, nahlašovali jsme škodlivé komentáře úřadům. V lidech jako by zakořenil pocit nespravedlnosti, strachu a nenávisti. Vláda ten pocit podporuje, protože jí pomáhá zakrýt vlastní neschopnost. Média ten pocit podporují, protože jim to vydělává peníze. Podle mě se musíme změnit hlavně my sami. Společnost má takovou vládu, takové politiky a taková média, jaké si zaslouží.
Předseda Senátu Miloš Vystrčil kritizoval ve svém adventním poselství nebezpečný trend eskalace politické a společenské nesmiřitelnosti na úkor hledání kompromisů a rozumných dlouhodobě funkčních řešení. Dá se s ním souhlasit, že se atmosféra mezi lidmi zhoršuje? Jakou roli v tom hrají politici?
Jak jsem řekl, vinit politiky mi přijde poněkud pokrytecké. Máme to, co si zasloužíme. Miloš Vystrčil ve svém projevu neopomněl zdůraznit hrozbu populistů. Tím fakticky popřel slova, která citujete. Jeho slova jsou jen dalším příkladem bezobsažných gest, která nám vláda roky předhazuje. Za rádoby hezkou myšlenkou o soudržnosti a potřebě diskuse se opět schovává nenávist. A ta se, pochopitelně, projevuje i mezi lidmi. Lidé zapomněli diskutovat, zapomněli respektovat názory druhých. Vzpomínám si, když jsem jako teenager diskutoval o politice. Hádali jsme se, ale vždycky jsme se respektovali. Vždy jsme diskusi brali jako podnět k tomu, abychom si srovnali vlastní názory, jako motivaci k tomu, jak posílit vlastní argumentaci, nebo jako důvod se zamyslet, jestli bychom v něčem neměli „ubrat“. Dnes lidé kritiku a nesouhlas nedokážou strávit. Raději oponenta nějak urazí, onálepkují nebo jeho slova označí jako hate-speech. Pod hesly, jako je solidarita, sounáležitost, pomoc druhým, budujeme společnost sobců a zbabělců. Proč se asi dnešní mladé generaci říká generace motýlích křídel? Protože kolem sebe našlapujeme a bojíme se, abychom se náhodou někoho nedotkli. Na jednu stranu tu hlásáme rovnost různých pseudopohlaví, současně ale nejsme schopni respektovat někoho, kdo si myslí něco jiného než my.
Psali jsme:
Do parlamentních voleb zbývají necelé dva roky. V těch posledních milion hlasů propadl, politické spektrum se tedy může proměnit. Která ze sil, jež nyní stojí mimo Sněmovnu, má šanci příští rok vyrůst tak, že se s ní bude muset počítat?
Myslím si, že systém politických stran celkově končí. Začínám věřit v to, čemu se říká nepolitická politika. Do politiky se prostě musejí dostat lidé, kteří něčemu rozumějí, kteří mají zkušenosti z profesního i osobního života. Jinak budou miliony hlasů propadat dále. Stačí se podívat na aktuální politickou scénu. Většina politiků celý život žila z veřejných peněz. Nikdy se nemuseli bát o to, zda jim zákazníci zaplatí faktury, zda budou schopni vyplatit mzdy svým zaměstnancům nebo zda i příští měsíc zaplatí své účty. Politické strany už dávno opustily základy, na nichž vznikly. ODS a TOP 09 tu otevřeně propagují jakýsi evropský socialismus 2.0, založený na sociálních dávkách a dotacích, a spoléhají se na doporučení z Evropské unie. KDU-ČSL naprosto zapomněla na svou původní voličskou základnu, tedy na venkov, na zemědělce, na křesťany. KSČM přešla do pozice jakési nacionalisticko-vlastenecké strany, SPD a ANO vlastně ani žádnou základní hodnotu nikdy neměly. Snad jediné strany, které se ve své komunikaci dosud drží svých původních hodnot, jsou Svobodní a sociální demokraté, i když u nich vlastně nevím, co si myslet. Vznikají tu nová uskupení, ale všechna jsou založena na myšlence, že chtějí uspět ve volbách. Proto nepotřebují reálný program, nepotřebují odborníky, stačí jim veřejně propagovat hesla, která chtějí slyšet jejich potenciální voliči.
Miloš Vystrčil
Ale kde vzít politiky, kteří nebudou zvyklí celý život žít jen z veřejných peněz jako kupříkladu premiér Petr Fiala?
Nechci se vracet k době covidu, ale jedna věc je pro mě důležitá. Tehdy jsme zažili největší útok na lidská práva a svobody v novodobé historii. A ozvala se řada lidí, kteří s tím nesouhlasili. Nešlo o politiky, nešlo o známé osobnosti, šlo o odborníky ve svých oborech, kteří už nemohli mlčet. Vystoupili, i když neměli co získat, neměli politické ambice, jen čelili a dodnes čelí urážkám v médiích. Udělali to, protože věřili a věří hodnotám demokracie, protože věří ve svobodu i v osobní odpovědnost. Protože je baví jejich práce a věří, že má smysl, protože mají rodiny a zajímá je budoucnost jejich dětí. Protože jsou zvyklí pracovat, jsou zvyklí nést odpovědnost za sebe a své rodiny, protože jsou ochotni něco reálně udělat. Mám na mysli zejména své kolegy, členy našeho právního institutu Pro Libertate, Ondřeje Svobodu, Vladimíra Mrkvičku a Lenku Trkalovou, mám na mysli lékaře, pedagogy, matematiky, novináře, umělce a podobně, jako jsou Hana Zelená, Zuzana Krátká, Jiří Beran, Alena Maršálková, Petr Vrána, Ivan Semecký, Petr Zuska, Jan Tománek a mnoho dalších.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Myslím si, že právě tito nepolitici, kteří se ozvali v době covidové pandemie na ochranu práva, jsou novodobé osobnosti, o které bychom se v politice mohli opřít. To je myšlenka, s níž v rámci právního institutu Pro Libertate pracujeme. Uděláme vše pro to, abychom o tyto osobnosti nepřišli a nenechali správu naší země v rukách zbabělců, neschopných lidí a produktů marketingových agentur. Samozřejmě, dokud bude stát financovat politické strany různými zcela absurdními příspěvky, strany tu budou. Ale, jak jsem řekl, strany, které reprezentují nějakou udržitelnou myšlenku či hodnotu a neustoupily od ní, zanikají. A místo nich vznikají jen nové marketingové projekty. Volby do Evropského parlamentu budou podle mě přehlídkou různých politických „recyklátů“ a reklamních figur, všichni se budou předhánět v tom, kdo zaseje více strachu a nenávisti. A to mluvím o obou skupinách – provládních i protivládních. Osobně jsem zvědav na výsledek strany Svobodných, jimž přeji úspěch. Jsem ale přesvědčen, že koncept tradičních politických stran skončil. I když to tak nemusí vypadat, stále věřím tomu, že lidé nakonec i ve sněmovních volbách dají přednost schopným a zkušeným nepolitikům, před novodobými „Mickey Mousy“.
I když říkáte, že se nechcete vracet ke covidu, musím to udělat já. Neurolog Miroslav Havrda v nedávném rozhovoru pro Parlamentní Listy prohlásil, že bychom se měli vyrovnat s covidovou minulostí a že lidé, co tehdy nařídili různá diskriminační opatření, by měli být potrestáni. Včetně těch, co strašili řečmi o mrazácích v ulicích. Dají se vůbec na tehdejší dobu vztahovat paragrafy typu 357 šíření poplašné zprávy? Netušíte, jestli se k soudům dostalo něco takového?
V průběhu covidu jsme podali řadu trestních oznámení. V mnoha případech šlo podle mě o věci zcela jednoznačné. Jako byla polní nemocnice v Letňanech, za kterou jsme utratili desítky milionů, ačkoliv vláda od začátku věděla, že pro ni nemá personál. Nebo projevy profesora Flégra, který se v médiích sám přiznal, že své vize úmyslně přeháněl, aby lidi zastrašil, který se tedy veřejně přiznal k šíření poplašné zprávy. Všechna naše oznámení byla odložena. Příslušný státní zástupce nás dokonce označil za příznivce extrémní pravice až neonacismu. Nemyslím si, že za této politické konstelace je šance někdy v budoucnu řešit tyto jednotlivosti. Jsem ale přesvědčen, že je nezbytné nezapomenout na tři věci.
Ing. Marian Jurečka
Co máte konkrétně na mysli?
Na to, co politici udělali našim dětem. Denně čteme o prudkém nárůstu depresí, úzkostných stavů, o nedostatku dětských psychiatrů a podobně. Považuji za nutné, abychom se jednou vrátili k tomu, kdo zavřel dětem školy, kdo je nutil se testovat a nosit roušky, kdo jim vzal právo scházet se s kamarády, kdo jim způsobil takhle obrovskou ránu na duši. Druhým tématem je diskriminace neočkovaných. Doba covidu byla plná nesmyslů, ale to, že stát rozdělil lidi na dvě kategorie a jedné z nich, neočkovaným, sebral základní práva, považuji jako právník za zrůdnost, kterou nelze nikdy odpustit. A třetím tématem jsou, pochopitelně, peníze. Je nutné zpětně se podívat, kdo a jak se na covidu obohatil. Nejsem naivní člověk, takže nebudu tvrdit, že tyto otázky budeme schopni řešit brzy. Ale jsem přesvědčen o tom, že na ně nesmíme zapomenout a že se k nim budeme muset vrátit. Že je nezbytné pojmenovat konkrétní viníky a potrestat je. I jako jakési poselství pro nové generace. Že zásady demokratického právního státu není možné pošlapat beztrestně. Proto i za náš právní institut Pro Libertate říkám – tohle nezapomeneme.
Velkým tématem tohoto roku byl tzv. boj s dezinformacemi. Kam jsme se v tomto směru posunuli?
Jednou z našich priorit je ochrana lidské svobody včetně svobody slova. Boj s takzvanými dezinformacemi hodnotím jako útok proti svobodě slova. Není sporu o tom, že i svoboda slova má své meze. Ty jsou dány právním řádem už dlouho. Politici ale zneužili slovo „dezinformace“ k tomu, aby umlčeli své kritiky. A mnoha lidem se to hodí, protože je těžší uspět v diskusi, kde se pracuje s argumenty než prostě oponenta označit za dezinformátora. Tento boj má i komerční aspekt – podívejte se, kolik veřejných peněz teče do tohoto „boje proti dezinformacím“ a koho tím financujeme. „Boj s dezinformacemi“ vnímám jako jeden z nástrojů toho, jak mezi lidmi udržet strach, nenávist a pocit jakési společenské angažovanosti ve jménu vyššího dobra. Přesně to, co politici potřebují, aby zakryli svou neschopnost. Přesně to, co nás odvádí od pochopení vlastní odpovědnosti a od respektu k druhým.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
Přibývá i těch, co si myslí, že léta svobody pominula, že už si zase musíme dávat pozor na jazyk jako před rokem 1989. Jste jednou z více než 50 osobností veřejného života, které se podepsaly pod otevřený dopis Společnosti pro obranu svobody projevu premiéru Fialovi, v němž kritizují, že Ministerstvo vnitra dlouhodobě vytváří atmosféru strachu. Není to trochu přehnané tvrzení?
Naprosto se ztotožňuji s názorem, že nás vláda připravuje o svobody, že podporuje a propaguje autocenzuru, připravuje si prostor pro regulaci názorů a celkově nadšeně podporuje ve společnosti pocit strachu. Vít Rakušan je jen nositelem tohoto postupu. Je to přesně ten typ člověka, který nemá žádné zkušenosti z reálného života, nikdy neměl žádnou reálnou odpovědnost. Prostě je jen nadšen ze své „velikosti“ a z účinnosti sociálních sítí.
V příštím roce se nepochybně strhne velká bitva o korespondenční způsob voleb. Co si o motivaci předkladatelů myslíte?
Snad všichni víme, že vláda prosazuje korespondenční volbu z jediného důvodu. Získá tím velkou část voličů, kteří volí jen na základě obrazu naší země, jak jej zná z tzv. mainstreamových médií, zejména z České televize. Voličů, kteří vůbec netuší, jak tu žijeme a co řešíme. Velký problém nejen korespondenční volby, ale i celkové situace u nás, vidím právě ve fungování České televize. Média, které má ze zákona povinnost fungovat nestranně a objektivně, které má podporovat pluralitu názorů. Místo toho je jen prodlouženou rukou vlády a jejího marketingu. I proto jsme zveřejnili petici, jejímž cílem je zrušit povinné platby pro Českou televizi. Protože takovéto „médium veřejné služby“ opravdu nepotřebujeme. Vláda kolem korespondenční volby rozjela velkou reklamní kampaň. A je to opět jen přehlídka bezobsažných hesel. Jedním z nich je například výčet států, které korespondenční volbu mají. To je přece naprosto scestný argument. Jen proto, že řada zemí funguje jako monarchie, nezavedeme království i u nás. Náš ústavní pořádek má svou logiku, svůj systém a svou historii. Není to triviální věc. Podívejte se, jakou paseku nám způsobila přímá volba prezidenta, i když to je vlastně jen „prkotina“.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Jak jde tato možnost dohromady s ústavním pořádkem, především s požadavky tajnosti, svobodnosti a osobního hlasování ve volbách?
Korespondenční volba je jednoznačně v rozporu s ústavním pořádkem. To ale pro vládu není problém. Prostě si ústavu upraví podle svého. Svůj „respekt“ k právu ukázala už jen způsobem, jímž chce tuto změnu zavést. Místo toho, aby postupovala formou vládního návrhu v souladu Legislativními pravidly vlády, předkládá jej jako poslaneckou iniciativu. Na prvních místech předkladatelů najdeme jména Rakušan, Fiala, Jurečka, Pekarová Adamová a Bartoš. Obešla tak závazné postupy, jako je revize návrhu v rámci Legislativní rady vlády a podobně. Ano, vláda bude muset prolomit dosud posvátné zásady tajnosti a osobní a svobodné volby. A když už tuto Pandořinu skříňku otevírá, nemusí trvat dlouho, než přijde s dalším krokem k popření zásad demokratického právního státu. Kdy předloží návrh, že když už mohou volit lidé, kterým je osud naší země úplně jedno, proč by neměli volit ti, co tu žijí s jiným občanstvím.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Na závěr si vás dovolím využít jako advokáta. U silnice poblíž Českého Brodu na Kolínsku se objevily plakáty s ministrem vnitra Vítem Rakušanem ve vaku na mrtvoly. Šéf STAN loni provedl něco podobného, když na budovu Ministerstva vnitra vyvěsil plachtu, na níž byl ve vaku na mrtvoly zobrazen ruský prezident Putin. Tehdy to policisté neřešili, teď pátrají po pachatelích zobrazení Rakušana v pytli a vyzývají veřejnost, aby jim pomohla poskytnutím kamerových záznamů z vozidel, jimiž se kolem místa řidiči pohybovali. V čem se tyto skutky provedené oba na veřejném prostranství liší?
Ať si Víta Rakušana démonizujeme jakkoliv, není hlavou jaderné supervelmoci a nezahájil agresi proti cizímu státu. Pokud se ale na obě kauzy podívám jako právník, nevidím ani v jedné z nich nic, co by mělo překročit hranice trestního práva. Snad s výjimkou možného porušení povinnosti při správě cizího majetku, pokud náklady na plachtu na budově Ministerstva vnitra šly z veřejného rozpočtu. Obojí považuji za příklad totální infantility. V případě Ministerstva vnitra je to navíc další z mnoha příkladů toho, jak vláda odvádí pozornost lidí od skutečných problémů k problémům umělým. Jak mezi lidmi dál šíří strach a nenávist.
Hrálo by pro posuzování takového činu roli to, zda v pytli na mrtvoly je zobrazen ministr vnitra nebo třeba středoškolský učitel dějepisu a politologie z Kolína? A jak je to s místem vyvěšení takové plachty? Když bude pytel na mrtvoly vyvěšen na soukromém pozemku, je to nepostižitelné?
V první řadě nevnímám tyto kresby jako výzvu k nějakému násilí. Pokud si to tak někdo vyloží, je to spíš jeho problém. Spíš je beru jako vyjádření toho, že někdo někomu přeje smrt. To mi přijde infantilní a lidsky odporné bez ohledu na to, kdo se v tom pytli nachází. A i z právního hlediska v tom není rozdíl. Samozřejmě, pokud nyní žijeme ve společnosti, která ví, co je „správné“ a co „špatné“, pak na osobě zobrazeného záležet bude. Představte si, že by někdo v roce 1952 vyvěsil podobný pytel s generálem Pattonem a vedle něj stejný se Stalinem. Bohužel, až k těmto srovnáním se dostáváme. Z právního hlediska nepovažuji za zásadní ani to, kde je podobný obraz vyvěšen. Pokud by na něm byla skutečně trestněprávně postižitelná věc, bude hlavně záležet na tom, zda je vyvěšen veřejně, či nikoliv.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
COVID
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jiří Hroník
nezmar
