ZHODNOCENÍ, 3. DÍL, PROTIKLADY SE VZÁJEMNĚ POTŘEBUJÍ, ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO

Protiklady, jak bylo v textu mé další lekce zdůrazněno, jsou klíčem k nejen zajímavému řešení snímku, jak na úrovni jeho obsahu, vnitřní dynamiky, ale také formy, jako jsou poměry světel a stínu, kompozice, stejně vzájemné kombinace barev a tak dále. Opět toto téma naráží na všeobecnou neznalost, že protiklady mají nejen pro vizuální složku obrazu rozhodující význam, je to důsledek asi zcela přirozeného procesu, že s protiklady jaksi automaticky počítáme a nepřemýšlíme, jakou mají, nejen v obraze, váhu, nasměrování …

Cvičení jsem záměrně zjednodušil na klasický příklad vzájemného ovlivňování barev, které ovšem podobně jako u předešlého cvičení, když jsme řešili barevnou vjemovou konstantu a vyhodnocování barev naším podvědomím, je také silně subjektivním procesem, kdy vidíme něco trochu jiného než je skutečnost, kterou ovšem přesně reprodukuje náš fotoaparát. Nejlépe je to patrné na tzv. simultánním kontrastu, kdy většinou výrazná barva může ovlivnit zejména sousední barvu, která je víceméně neutrální tj. ideálně šedá… některé bezesporu zajímavé a vizuálně vytříbené snímky zejména od moodyho, však vedle výrazné barvy kladou takřka černou, takže barva nemá prakticky co ovlivnit a chová se jako výrazná barevná resp. světelná dominanta. Tomu se blíží i fotografie od drapka Ředkvička, která má bezesporu vtip a zajímavé kompoziční světelné řešení, ale pozadí je natolik tmavé a plocha barevné ředkvičky naopak příliš malá, že barvy se vzájemně nějak neovlivní. Další zajímavou fotografii je určitě Mezi oběšenci od jeptiška, jenže výrazná barva postavy sedící pod mundúry havířů je opět vůči okolí v takové defenzívě, že nemá příliš šanci ovlivnit vnímání takřka neutrálních barev obleků a prostředí.

Mezi trojúhelníky – noody

Na přechodu – noody

Ředkvička – drapka
 

Mezi oběšenci – jeptiška_

Asi nejblíže řešení simultánního kontrastu jsou fotografie, kde výrazná barva je v konfrontaci s takřka černobílým prostředím nebo obsahem. Obě pracují shodně s výraznou červenou barvou, která své černobílé okolí a posouvá našem podvědomí trochu do studených barev, konkrétně do azurové, která je komplementární barvou červené… Snímek od Anassia Dotek je sice asi postprodukčně upraven a pozadí odbarveno, ale podobně jako Kytary od Milan_PE je ukázkou, byť ne zrovna kompozičně a námětově nějak výjimečnou, jak naše oko resp. mysl vyrovnává převahu jedné barvy.

Dotek – Anassia

Kytary – Milan_PE
 

To že se barvy vzájemně posilují ukazuje snímek List od Du.Bl, kde autor zvolil již zmíněnou komplementaritu červené a azurové. Výrazný barevný teplotní kontrast zde zesiluje účinek obou barev. Stejný autor nabízí také další zajímavou barevnou sestavu ač kompozičně trochu neujasněnou: Prostřeno na červené pracuje s jiným kontrastem. Ani ne tak barev – ty jsou vlastně sousední – červená a žlutá, ale jejich vzájemný poměrm, který nazýváme proporční kontrast, a o kterém zde bude v příští kapitolách ještě určitě řeč. Daleko vtipněji působí Rozsypané puntíky od Atropina, kde ovšem pozadí a samotný objekt hrnku jsou takřka bílé, takže barvy puntíku toho příliš neovlivní, pouze barvu vrženého stínu…

List – Du.Bl

Prostřeno na červené – DU.Bl

Rozsypané puntíky – Atropina

Asi k nejzdařilejším příkladům k tomuto trochu záludnému cvičení, bych přiřadil fotografii Manuela od Stanislav Hořínek, kde výrazná barva šatů a ženské ho těla na pozadí elegantní křivky písečných dun takřka v šedavých barvách, hezky prezentuje podle měnícího se pozadí měnící se pocit z barvy šatů a těla. Další dobrý příklad simultánního kontrastu je krajina od jeptiška "růže v trní”, kdy převaha žlutého pole si vynucuje podvědomé vyvážení modrou barvou, což se projeví pocitem, že šedavé nebe před bouří je lehce do modra… Máme-li vybrat vítěze pak se přeci jen vrátíme k zajímavým fotografiím od moodyho, kdy zejména Pruhovaná je až učebnicovým příkladem, jak se sousední barvy vzájemně ovlivňují. Stačí když se podíváte na pruhy nad vjezdem do garáží, kde výrazné barvy jsou proloženy neutrálními šedými pruhy, ale i tmavšími sousedy. Vyznění každého pruhu je trochu odlišné. Pokud fotograf, ale třeba i malíř dokáže s tímto druhem kontrastu pracovat vědomě, pak rozšíří vnímání barev divákovi, který si ovšem neuvědomuje proč některá barva působí tepleji jiná naopak, jedno sousedství barev vyvolává napětí jiné harmonii…

Manuela – Stanislav Hořínek

„růže v trní“ – jeptiška_

Pruhovaná – noody

Jan Pohribný, MQEP