Na asfaltových tratích Rally Japan letos skončila sezóna mistrovství světa. Tato rally se do něj ale dostala teprve vloni, i když se už na japonském území v minulosti jezdilo. Poprvé to bylo v roce 2004 na šotolinách v okolí Obihira.

Tehdejší sezóna účastníkům světového šampionátu nabídnula možnost změřit své síly hned na trojici zbrusu nových tratí. Do Mexika se všichni vypravili rovnou ze Švédska už v březnu, pak následovala sedmička vesměs známých podniků a okamžitě po skončení letních prázdnin na všechny čekala další novinka. Japonské automobilky se rally v minulosti účastnily v hojném počtu a třeba v devadesátých letech nebyla nouze o sezóny, kdy ze čtveřice zúčastněných značek celá trojice pocházela z této asijské země. Své vlastní rally se však Japonsko dočkalo až v roce 2004, kdy se na start postavila pouze jedna jediná tovární stáj japonské značky. Jednalo se o Subaru, které se však mohlo pochlubit startovním číslem 1 na voze Pettera Solberga. Po trojici nevydařených soutěží v Argentině, Finsku a Německu už ale začínalo být více než jisté, že se Norovi obhajoba nepodaří. A na titul ve značkách mohli u Subaru už také zapomenout. Na druhou stranu absence těchto met mohla být tou nejlepší motivací k tomu uspět na domácí půdě. Nezdaru na domácí půdě se naopak chtěli vyhnout u Mitsubishi, během roku si už pořádnou ostudu ustřihli i tak. Ztrapnění před vlastním publikem mohlo být posledním hřebíčkem a tak se raději do Japonska vůbec nevydali a koncentraci přesunuli na vývojové testy Lanceru WRC04.

Japonská rally přišla do mistrovství světa zrovna v době, kdy jednu evropskou značku na čele střídala druhá. Peugeot po veleúspěšné éře vozu 206 WRC přezbrojil na novou 307, ale s tou si užil více trápení než radosti. Hlavně sázka na čtyřstupňovou převodovku nebyla zrovna velkým úspěchem. Otěže v šampionátu tak převzala sesterská značka z Francie, Citroën. Do Asie vyrazil tento tým jako jasný lídr ve značkách i v jezdcích. Sébastiena Loeba mohla o titul připravit už jen nehorázná smůla a jeho týmový kolega Carlos Sainz byl pořádně namočený v bitvě o post vicemistra. Kromě bývalých mistrů světa Grönholma a Solberga bojoval o pozici za dominantním Loebem ještě Markko Märtin. V předešlé soutěži v Německu však Estonce vymazal jeho týmový kolega Francois Duval, který se až do technických potíží srdnatě rval s vedoucím Francouzem. Do Japonska ovšem musel vyrazit s náhradním spolujezdcem Philippem Droevenem a jeho šance na úspěch nebyly zdaleka tak vysoké jako na asfaltové rally.

Nakonec to ale byl jeho parťák Märtin, kdo si v pátek stěžoval na špatně napsaný rozpis. Zcela nové tratě způsobovaly jezdcům pořádné vrásky na čele. Úzká trať lemovaná opravdu hustým porostem s minimem záchytných bodů byla pořádným oříškem. Estonec se sice během pátku dokázal držet před svým kolegou, ale nikterak velký náskok si nevytvořil. Celý den pak bojoval ještě se Sainzem o čtvrté místo a před sobotním kláním na něho měl náskok jen 5,1 sekundy. Oba piloti Fordu pak v Japonsku nebojovali jen o výsledek, ale i o svou budoucnost. Malcolm Wilson tou dobou ještě neměl jistotu, že bude pokračovat tovární podpora jeho týmu, a oba jezdce uvolnil ze smluvních vztahů. Bylo jen na nich, zda to risknou a s M-Sportem budou pokračovat nadále, nebo si najdou teplejší místečko u konkurence. Oba se nakonec rozhodli pro odchod a dnes už víme, že tím své slibně se rozvíjející kariéry vlastně pohřbili…

To Loeb se nikterak rozhodovat nemusel, jeho budoucnost u Citroënu byla jasná. V první etapě japonské rally sice Francouz musel čistit trať, ale na ní se naštěstí pro něho nenacházelo příliš volné šotoliny. Už v prvním testu tak zajel druhý čas a pak dokonce vyhrál RZ 3. V poledním servisu se na výsluní vyhříval Solberg vedoucí již od první zkoušky. Odpoledne si však na svou Imprezu nechal nazout příliš měkké gumy, které se mu hned v první zkoušce pořádně ojely. Loeb zato naopak pořádně vzal, vyhrál tři zkoušky po sobě, předehnal Grönholma a ještě snížil svůj odstup za Solbergem na polovinu. Večer šel spát s mankem 12,7 sekundy. Grönholm zažil poměrně klidný den, což se nedalo říct o jeho týmovém kolegovi. Rovanperä měl sice v 307 nainstalovanou pětistupňovou převodovku, ale bonusový stupeň musel řadit manuálně. V poledním servisu si tak mechanici Peugeotu znovu vyzkoušeli výměnu převodovky. Tu v roce 2004 už ale měnili tolikrát, že to pro ně byla snad větší rutina než přezouvání kol. Fin ale kvůli problémům ztratil dost času a držel se na poslední příčce mezi továrními posádkami, dokonce minutu a půl až za Hirvonenem, kterého trápil ucpaný chladič. Grönholm do druhého dne vlétnul ve velkém stylu a po dvou zkouškách vystřídal Loeba na druhém místě. Bohužel ani on nezůstal uštědřen trablů s převodovkou. Ta jeho se ve smolné třinácté zkoušce zaseknula na třetím stupni. S tímto jedním jediným rychlostním stupněm pak Grönholm musel absolvovat ještě čtrnáctou zkoušku. Za celou sezónu ale nasbíral dostatek zkušeností, jak se popasovat s poruchou převodovky. Parádně nakonec zvládnul i náročnou startovací proceduru do rychlostní zkoušky, byť při tom musel ulít start. Ve výsledcích se však propadnul až za Sainze na páté místo.

Loeb když viděl sobotní cesty plné volné šotoliny, musel být hodně rád, že se v pátek jelo na odlišném typu cest. Nakonec ale na šotolinu i tak doplatil. Pirelli byly na tento povrch vhodnější a Solberg tak jen v sobotním dopoledni zvednul svůj náskok na Francouze už na třičtvrtě minuty. Loeb zkusil zaútočit odpoledne, ale pak v RZ 18 vylétnul z trati. I při této smůle měl dost štěstí, nic netrefil, nikam nespadnul a mohl pokračovat. Solberg už se ale mohl pomalu těšit na to, že se stane prvním vítězem japonské rally v MS. Do neděle nastupoval s více než minutovým náskokem. Na třetí příčku se dostal Märtin, který se v sobotu dokázal odpoutat od Sainze na rozdíl půl minuty. Grönholm odpoledne s novou převodovkou začal útočit a na chvíli španělského matadora i přeskočil. Špatná volba gum a sbírání vánočních stromků kolem trati, kdy si jeden připevněný na přední světlomet dovezl až do stopky, ho ale vrátilo zpět na pátou příčku. Slunečné nedělní ráno však Finovi přineslo více štěstí. Tentokrát obul dobré gumy, nenechal se rozhodit ani nárazem do kamene na trati a posunul se zpátky před Sainze.

Dva dny neměl Duval žádné významnější problémy se svými poznámkami, které musel vytvořit ve spolupráci s novým spolujezdcem. Pak ale přišla neděle, malý horizont před ostrou pravou zatáčkou a tuto kombinaci si posádka poznamenala špatně. Vše skončilo způsobným zaparkováním Focusu do příkopu. Hustá japonská příroda vůz doslova pohltila a Duval se stal první odstoupeným z továrních jezdců. Pobyt mimo vůz na místě nehody mu ještě zdramatizovaly informace, že byl ráno k vidění nedaleko rychlostních zkoušek medvěd. Blízko předčasnému konci v rally měl na nedělní divácké superspeciálce Hirvonen, kterému se převodovka zaseknula na pátém rychlostním stupni. Podle tehdejších pravidel stačilo vůz odtlačit z prostoru startu a zkoušku ani nemusel absolvovat. Za neodjetí superspeciálky se tehdy udělovala vstřícná tříminutová penalizace. Subaru s dvojkou na dveřích tak bylo odtaženo rovnou do servisu, kde už na něho čekala nová převodovka. Technické problémy kolegovo vozu jistě znervóznily i jinak suverénního Solberga. Naštěstí pro něho už poslední sekce nepřinesla do výsledků rally v top ten žádné změny. Märtin skončil třetí, zatímco lídr mistrovství Loeb do cíle dojel jako druhý a opět se hodně přiblížil k zisku svého premiérového titulu mistra světa. Nor v Subaru je v Japonsku velkou celebritou a tak nebylo divu, že mu na vítězství v první světové Rally Japan opravdu hodně záleželo. Sen svým skvělým výkonem, pouhé dva týdny po ošklivé havárii v Německu, přeměnil ve skutečnost. Boj o post vicemistra se nyní přetočil na jeho stranu.