Krym už není pro Rusy bezpečný, říká analytik po zkáze jejich lodi

Je podle zničení výsadkové lodi Novočerkassk v krymské Feodosiji zlomem v ukrajinské strategii? Ukrajinci dosud k takovým úderům používali především drony. Jak se mohli s letadly tak daleko dostat?
Útok je bezesporu ukázkou, že Ukrajinci se dovedou dostat na Ruskem okupovaná území hlouběji, než si leckdo mohl myslet. A to i přímo „fyzicky“, nejen pomocí bezpilotních letadel. Ze strategického hlediska to znamená především fakt, že se ruské válečné lodě stáhly hlouběji na východ Černomoří. Krym, primárně tedy přístav Sevastopol, pro ně není už bezpečný. Celkově je ruská černomořská flotila hodně oslabená. Víc, než si je leckdo ochoten připustit.

Rusové tvrdí, že dva ukrajinské letouny Su-24 sestřelili. V takových případech musejí letadla být skutečně co nejblíž cíli zásahu, a vystavovat se tak nepřátelské palbě, nebo je možné odpálit rakety bezpečněji na dálku?
Podle dosud nepotvrzených zpráv použilo ukrajinské letectvo střely Storm Shadow, což je jeden z případů britské podpory ukrajinskému bojovému úsilí. Je to střela s plochou dráhou letu, má účinný dostřel až 400 km a Ukrajina je zakomponovala do svých letounů Su-24. Teoreticky bylo možné cíl zasáhnout ze vzdušného prostoru ovládaného Ukrajinou, jelikož vzdušnou čarou to z Feodosije na části Ukrajinou ovládaného území je méně než 400 kilometrů. Na druhou stranu to ovšem nevylučuje ani následný ruský sestřel. K němu ovšem nemáme vizuální důkazy či indicie a Ukrajina ho popřela. Ohledně zničení lodi Novočerkassk máme záznamů dost, navíc ukazují podstatně větší míru destrukce, než Rusko přiznalo.

Po zničení ruské lodi pohřešují desítky námořníků. Byla napěchovaná municí

Zničená loď byla třídy Ropucha. Jak důležitá jsou tato plavidla pro ruské námořní síly? Kolik jim vůbec zbývá lodí?
Ropuchy, respektive velké výsadkové lodě Projekt 775, jak je označuje ruská strana, patří k výzbroji ruského námořnictva už od sovětských dob, kdy byly vyráběny v polském Gdaňsku. Rusko je ve válce s Ukrajinou používá – ostatně v září zničená loď Minsk byla téže třídy. Stejně jako Olenegorskij Gornjak. Důležité ty Ropuchy pro ruské operace na Ukrajině samozřejmě jsou, ostatně před začátkem plnohodnotné ruské invaze připluly prakticky všechny lodě této třídy z Baltské a Severní flotily do Černomoří. Nyní mají v Černomoří z lodí této třídy nepochybně Cesar Kunikov, který byl ovšem loni také zasažen, dále Jamal, Azov a Koroljov (původně z Baltské flotily). Celkově Černomořská flotila ztratila podle všeho okolo 20 procent kapacit.

Ukrajinci dlouhodobě upozorňují, že oproti Rusům používají zastaralejší stroje. Nizozemsko ale uvedlo, že už se rozhodlo připravit předávku letounů F-16. Mohly by tyto stíhačky umožnit Ukrajincům ještě další, odvážnější údery podobné tomuto?
Ukrajinské letectvo dosud nemá stroje schopné odpalovat rakety dlouhého doletu, což F-16 umí. To je jeden z důležitých parametrů. Není to samozřejmě samospásná záležitost, bude třeba vycvičit nejen piloty, ale i pozemní personál, mít dostatek náhradních dílů a přísun munice. V některých parametrech F-16 sovětské (potažmo ruské či ukrajinské) stroje ani nepředčí. Jedná se o krok vpřed, ale nelze očekávat nějakou dramatickou změnu v krátkodobém horizontu. Pokud k dodávce dojde, tak k bojovému nasazení nebude ta letka připravena dříve než za půl roku. A to si myslím, že jsem ještě optimista.

Visingr: Ukrajina neprohrává. Ovládla západ Černého moře a chystá nový útok

Zničená ruská loď zřejmě převážela íránskou munici, proto byl výbuch tak masivní. Jakým způsobem je tento převoz možný, vzhledem k sankcím a turecké kontrole Bosporu?
Dodávky menšího objemu jsou transportovány letecky. Velké objemy jsou skutečně do Ruska dopravovány námořní cestou, ale nikoli Suezem a Bosporem, ale přes Kaspické moře. A tak mezinárodní sankční režim žádné páky nemá.

doc. Tomáš Šmíd, Ph.D. politolog zabývající se mezinárodní bezpečností a ozbrojenými konflikty. Působí na VŠ AMBIS a externě také na Historickém ústavu FF MU.

Rusko uvedlo, že získalo kontrolu nad východoukrajinským městem Marjinka. Ukrajina to popírá s tím, že boje stále probíhají. Jak vážně máme brát takováto tvrzení, a to i z ukrajinské strany, o dobytých místech, vzhledem k stále pokračujícímu konfliktu, kde se situace vlivem neustálých bojů dynamicky mění?
Dosavadní vývoj konfliktu nás již snad naučil, že údaje či tvrzení obou bojujících stran, co se dění na frontě týče, je třeba brát s velkou opatrností. Tím spíše ty ruské. Vzpomeňme si, kolikrát „padl“ Bachmut, než skutečně padl...

Nicméně podle všech zdrojů, které jsem měl možnost dosud nějak vytěžit, je v ukrajinských rukou už jen velmi malá část Marjinky, již tak malého městečka, které před invazí mělo ráz spíše velké vesnice než města. A dnes je už kompletně rozstřílené.

Pokud by bylo tvrzení Ruska pravda, co to znamená pro jeho ofenzivu?
Ruské dobytí Marjinky neznamená v této poziční válce žádný zásadní zvrat. Z mnoha důvodů není toto městečko nějakým neuralgickým bodem. Na druhou stranu ale Rusům umožní lepší kontrolu a obranu jimi ovládaného Doněcku a celkově posílení vazby Krym–Donbas. A také budou mít snadnější přístup k ukrajinským komunikačním linkám.

Rusko přešlo na válečnou ekonomiku a chlubí se, že vyrábí více než Západ. Jak dlouho je podle vás schopné toto tempo udržet? Dovede tím nějak výrazně zvrátit válku, která, zdá se, do určité míry uvázla na mrtvém bodě?
Protože nejsem odborník na ruskou ekonomiku, netroufám si v této otázce vynášet nějaké zásadní komentáře. Nicméně je tu fakt, který mnozí stále nedoceňují nebo rovnou ignorují – že Rusko je prostě fyzicky podstatně větší protivník. Já bych si osobně taky mohl přát, aby Ukrajina zatlačila putinovské Rusko až někam na Ural, ale musím být realista. To spoustě různých analytiků, kteří zde šířili takový ten „povinný optimismus“ a na každé „ale“ reagovali spíše aktivisticky než analyticky, schází. Jeden z nich již loni vykřikoval, že „Ukrajina již nyní vyhrála“. Zajímalo by mne, jak na svá slova nahlíží nyní.

Dosáhli jsme cíle za rok 2023. Potlačení protiofenzivy, chlubí se Šojgu

Rusko je země nepoměrně rozlehlejší, třikrát až čtyřikrát lidnatější, vládne tam stále více nedemokratický režim, který k lidským zdrojům přistupuje v tradičním sovětském, mnohdy doslova stalinském duchu. Je to země, která má velké zbrojařské kapacity a je schopna ten proces hnát skutečně hodně na hranu, aniž by se musela výrazně obávat občanských nepokojů sankcemi a válečnými dopady zchudlé populace. Toto zázemí Ukrajině zkrátka schází a je to nahraditelné pouze podstatně větší západní pomocí, než tomu je dosud. Tak to prostě je.