Režisér Bořivoj Zeman si kdysi postěžoval, že kvůli dodatečným úpravám viděl Pyšnou princeznu ve střižně nejméně dvě stě krát.
Původně měla být pohádka natočená barevně, nakonec se ale tvůrce musel smířit s černobílou verzí. I přesto je nyní v historii československé kinematografie vedena jako nejúspěšnější film v historii. Jenom do roku 1983 ji v kinech vidělo přes deset a půl milionu diváků.
Zeman od začátku usiloval o to, aby pohádkový příběh obohatil dávkami humoru a mnohdy mu přála náhoda. Například když se ukázalo, že někdo ze stavby vzal Stanislavu Neumannovi špatnou míru na trůn a král nevelkého vzrůstu nedosáhl nohami na zem.
Láska na place, druhý díl se nikdy nenatočil
Alena Vránová jako princezna Krasomila a Vladimír Ráž jako král Miroslav se do sebe zamilovali i v reálném životě, ačkoliv tehdy byli oba dva zadaní, a po natáčení se dokonce vzali.
Původně mělo být natočeno pokračování, které by se jmenovalo Pyšná princezna královnou. Scénář byl schválen, jenomže ani režisér, ani představitelka hlavní role s ním nebyli spokojeni. Vadilo jim, že by v pohádce byla naprostá absence kouzel a mnoha prvků, které z jejího prvního dílu udělaly dokonalý snímek. A proto se pokračování nakonec nikdy netočilo.
Ve scénáři původně byla zařazená vtipná scéna, v níž měl král vejít do zahrady pozorovat hvězdy a u toho močit. Spisovatelka Marie Pujmanová, která tehdy schvalovala scénář ale upozornila na to, že jde o velmi nevhodnou scénu ve filmu pro děti. Nakonec se ukázalo, že šlo pouze o překlep. Král měl v zahradě mlčet, nikoli močit. Vtipný moment si ovšem tvůrci pamatují dodnes.
