Byl jsem kousek od místa činu

Slyšel jsem výstřel. Nejprve jsem si myslel, že někomu u Mánesova mostu praskla pneumatika. Jenže ouha, doslova bleskem se ozvaly sirény. Policie odvedla neskutečnou práci. Policisté v civilu byli na druhé straně přechodu Vltavy doslova okamžitě a začali usměrňovat civilisty. Došlo nám, že se něco stalo. PČR měla obsazený vnější perimetr do pěti minut. U vjezdu na most se za vozidly kryli pistolemi ozbrojení muži a čekali, co se bude dít. Hluk byl obrovský. Reakce kompletního IZS byla úžasná. 

Přicházela tísnivá atmosféra. Mdlé světlo ukazovalo prchající lidi a bleskovou organizaci ze strany policejních jednotek. Všichni jeli sociální sítě. Někdo má kamarády na FF UK, Takřka okamžitě jsme věděli, že se něco stalo. Zprávy přicházely postupně. Vizuálně jsem spatřil, že zásahovka byla na místě také velice rychle. Před budovou stál muž v černém baretu a automatem na těle. 

Mám mnoho kontaktů, Zprávy přicházely velice rychle. A byly stále horší. Do hodiny jsem měl fotku zbraně útočníka. I fotku jeho pohybu na ochozu budovy. Bylo zjevné, že i přes rychlost příjezdu zásahové jednotky, pro ně bylo velmi komplikované určit polohu střelce, obrovský chaos, riziko, že je střelců víc. Obsazení vnitřního perimetru bylo nepochybně mnohem těžší. Velmi překážela řeka. Takže když střílel z ochozu, zřejmě ho vůbec nedostali na mušku. Identifikoval jsem zbraň jako izraelský Arad. Neměl jsem zřejmě pravdu, jsou takřka identické. 

Lidé okolo mě měli strach. Báli se odejít. Všichni s hrůzou sledovali, co se děje a jak postupně přicházejí zprávy o mrtvých. Lidech, kteří měli své sny, rodiny, místo na světě a životy před sebou. Policie a bezpečnostní složky nemohou zabránit všemu, když se nějaký šílenec rozhodne. Za mě celý systém z přímého pohledu zareagoval perfektně a snaha zamezit obětem byla enormní. A za nás? Nebuďme slepí a zahledění do sebe. Všímejme si lidí kolem sebe a nejen sociopatů. Ale i obyčejných lidí, každý si zaslouží pozornost. Nakonec mají smysl jen vztahy. A nic jiného.