Zvláště v posledních letech, kdy se filozofická fakulta potýká s podfinancováním, byly její optimismus a nasazení velmi povzbuzující. Profesně byla Lenka Hlávková spjata s výzkumem hudby a hudební kultury pozdního středověku.
Věnovala se zejména domácímu repertoáru. Díky svým vynikajícím odborným i organizačním schopnostem získala řadu vědeckých grantů a byla součástí několika mezinárodních týmů. Podařilo se jí také nedávno do Prahy „přivést“ prestižní mezinárodní „starohudební“ konferenci Medren.
Typický byl také zájem o propojování výzkumu s živou hudbou, o čemž svědčí třeba projekt Septem Dies, na kterém spolupracovala s kolegy D. Ebenem a J. Ciglbauerem, nebo koncerty ve spolupráci s katedrou skladby HAMU. Studenti si ji budou nepochybně navždy pamatovat jako pedagoga, který usiloval předat znalosti všem, zkoušel nové pohledy a i k náročným otázkám, včetně záludností středověké notace, přistupoval se zdravým selským rozumem.
Snad nejvýrazněji se ale do našich srdcí a paměti zapsala svým lidstvím, svým nefalšovaným zájmem o druhého a podporou, které se od ní dostalo mnohým, studentům i kolegům. S Lenkou Hlávkovou odešla nejen zásadní opora našeho pracoviště, ale také manželka a matka dvou dětí, člověk aktivní v několika spolcích, potřebný a milovaný i mimo zdi univerzity. Bude nám všem nesmírně chybět!
