„Měl jsem připravený takový humorný úvod o tom, že máte dobrý vkus, když jste si dneska vybrali náš koncert, ale vzhledem k té strašné tragédii musím říct něco jiného,“ pronesl zkraje večera Michal Prokop.
„Uvažovali jsme o tom, jestli dnešní koncert vůbec uskutečníme. Ale nakonec jsme se rozhodli, že jo. Že nemůžeme připustit, aby nám takovýhle magoři, už kvůli duševním problémům nebo fanatickým politickým názorům, formovali život. Jsme tady od toho, abychom vás pobavili a nejlepší odpověď na smutek a bolest bude, když prostě budeme normálně hrát. Nebude to lehký, držte nám palce. Držme si je navzájem,“ dodal Prokop a kapela hrábla do strun.
Hrála skvěle, ale „cosi“ bránilo se hudbě zcela oddat a patřičně si ji vychutnat. I z toho důvodu nechtějí být tyto řádky tradiční koncertní recenzí, ale spíše glosou. Ve vzduchu viselo cosi, co bránilo koncertu přiřknout obligátní hodnotící procenta.
GLOSA: Vánoční plesání v O2 areně pár hodin po tragédii budilo rozpaky |
Aby nedošlo k mýlce, nešlo o tryznu. Jak Michal Prokop slíbil, tak i splnil. Kapela hrála na plné pecky, aby také ne, když je složená z vynikajících hráčů. Skloňme se především před vynikajícím kytaristou Pavlem Marcelem, jehož občasné sólově-improvizační výjezdy se standardně skvělým houslistou Janem Hrubým byla učiněná radost poslouchat.
Sám hlavní protagonista zpívá stále skvěle, bezvadně frázuje a s grácií dokáže přejít i takovou minelu, jakou je pokažený text klasiky nejklasičtější, Kolej Yesterday. Přiznám se, že když začal verši „To tenkrát ještě rostly holkám vlasy/to bylo před tím vejbuchem“, měl jsem za to, že první slova „To tenkrát byly na koleji časy“ vynechal schválně. Ale jak později doznal, nebyl v tom úmysl, prostě mu ta slova, která už musel zpívat snad tisíckrát, vypadla.
Horor, běsnění, masakr. Střelba v Praze obletěla svět na titulních stranách |
V rámci koncertu došlo na sólové bloky z řad hostů, přičemž skutečným hostem „zvenčí“ byl zpěvák a raper 7krát3, občanským jménem Štěpán Hebík. Dále se vlastní tvorbou představil klávesista Andy Černák z kapely Sunflower Caravan, dnes člen Prokopova doprovodného ansámblu, a zmíněný houslista Jan Hrubý, který společně se svým tělesem Kukulín přiměl několik návštěvníků pustit se do irských tanců. To hlavně když společně s Prokopem opřel do písničky Nech mě bejt.
Během vystoupení Michal Prokop společně s producentem Karlem Denišem z vydavatelství Supraphon pokřtil aktuální kompilační album Čas je šťastnej lhář. Kmotrou byla zpěvačka Marie Rottrová.
„Michal Prokop mi dělá starosti. Sotva s ním připravím sběrné album jeho největších hitů, začne skládat nové písničky,“ podotkl v nadsázce Karel Deniš, nicméně měl pravdu. Ve Foru Karlín Prokop vůbec poprvé představil úplnou novinku A přece ráno.
Jinak samozřejmě nechyběly největší klasiky, kromě zmíněné Koleje nepostradatelné Blues o spolykaných slovech – byť při refrénovém „až si pro mě přijdou funebráci“ mrazilo – a Bitva o Karlův most. Skvěle vyzněly ale i novější věci jako Pomoz mi nebo Má vlast.
Michal Prokop i jeho družina Framus Five splnili, co v úvodu slíbili. Zahráli a zazpívali, jak nejlépe dovedou. Což v tomto případě znamená vždy hudební zážitek k zapamatování. Tenhle Prokopův vánoční koncert ale utkví všem zúčastněným v paměti i z jiných důvodů.
