Článek
Ano, mnohokrát jsem v životě vypustila z úst větu: „Já tě snad zabiju!“ Ovšem dštila jsem síru pouze slovně a nemyslela výrok vůbec ani náznakem vážně. Jednalo se vždy o výraz bezmoci vůči některým dějům, které způsobili druzí.
Bohužel se stále najdou jedinci, kteří tato slova mění v činy
Včerejší střelba na pražské fakultě, jakož i jiné tragické a fatální události, jsou vždy děsivé, bolavé a traumatizující. Pro normálně nastavené lidi. Ovšem v některých jedincích dřímá tolik zloby a nenávisti, že když vytryskne, umírají lidé.
Dobro je bohužel vždy dva kroky za zlem
Jak je to možné? Dobří lidé totiž dost bezelstně věří, že jsou ostatní také dobří. Proč by měli být zlí? Tak žijí své poklidné životy a doufají, že tomu tak bude navždy. Zlí lidé jsou plni neklidu, svírající bolesti, vzteku, nenávisti.
Těžko říct, kde se v nich nasbíralo tolik špatného, aby sáhli na životy kohokoli v nejbližším okolí. Možná jsou podle vlastního názoru nedocenění a prahnou po slávě a nesmrtelnosti v podobě palcových titulků v novinách, reportáží v hlavních zprávách, rozhovorů s odborníky, kdy se konečně někdo zaobírá jejich maličkostí, dosud tak nevýznamnou.
Vlastně „soudruh“ Hitler byl také původně nedoceněný malíř z Rakouska…
