Článek
Ostrov Atlantis je pro některé pouhou bájí a mýtem, či fiktivním světem, který nemá s realitou nic společného, a pro jiné přinejmenším dechberoucí záhadou a místem, které se musí alespoň z části opírat o realitu. Je pochopitelné, proč se na existenci tohoto místa lidé dívají skepticky; jedinou relevantní zmínku, kterou o tomto místě máme, jsou Platónovy Sokratické dialogy Tímáios a Kritiás (jež nedokončil), sepsány kolem roku 355 př. n. l., ve kterých se jeden z příběhů tohoto díla odehrává právě na ostrově Atlantis. I kvůli fiktivní povaze podobných děl je existence tohoto místa považovaná za fiktivní. Konkrétní zmínkou o tomto místě v Platónových dialozích je pasáž, ve které Kritiás mluví o athénském státníkovi Solonovi, který při návštěvě Egypta zaslechl od skupiny kněžích o říši, kterou založila řecká bohyně Athéna. Podle příběhu mělo jít o stát řízený komunistickou vojenskou kastou, ve které byl každý občan statečný, krásný, a ctnostný. Šlo zkrátka o dokonalou utopii.
Tento stát se měl postupně rozrůst v obrovskou říši, která měla vládnout celé oblasti Středomoří. Atlantida je v díle v konfliktu s Athénami, výsledek tohoto konfliktu se však už v jeho nedokončené práci nedozvíme. Dozvídáme se pouze o zemětřeseních a záplavách, které ostrov smetly z mapy světa, a s ním i celou říši. V jeho dílech je spousta historických nesrovnalostí a celý příběh je opředen řeckou mytologií, a proto je jasné, proč je třeba ho brát s nadhledem a zdravou skepsí. Na druhou stranu, v historii antického Řecka nejde o nic neobvyklého, stejně tak i naše povědomí o Tróje, kterou spoustu historiků považuje za skutečný městský stát, vychází z Homérových epických básní Ilias a Odysseia, které můžeme stěží považovat za skutečnost. Báje a pověsti sice nejsou realitou, jde však o interpretace a představy lidí, kteří v dané době žili, a často se o realitu opírá. I české báje a pověsti se bezesporu alespoň z části opírají o skutečné události.
Celou pravdu o těchto fiktivních, zapomenutých či ztracených civilizací se už nejspíše nedozvíme, a když se zamyslíme, kolik toho o naší minulosti nevíme kvůli neexistujícím či nedochovaným záznamům, nezbývá nám než spekulovat. Právě spekulací je narozdíl od pevných faktů spousta, a existuje mnoho hypotéz, z nichž každá připisuje lokaci ostrova Atlantis jinému místu. Možná nejzajímavější takovou spekulací je ta, že se říše nacházela v Oku sahary, jež se nachází v Mauritánii. Tuto teorii podporuje například fakt, že Mauritánie vyváží měď a zlato, což jsou kovy kterých měla mít Atlantská říše v hojném množství. Satelitní snímky také naznačují, že počasí hnalo bahno po celé oblasti, což by se dalo snadno připsat tsunami, které mělo současně se zemětřesením Atlantidu zničit.
Satelitní snímek Oka sahary
Bohužel, žádné důkazy, které by buď potvrzovaly či vyvracely existenci Atlantidy nemáme k dispozici, a stále bych ji bral spíše jako legendu, či parabolu. Narozdíl od Atlantidy, o existenci Tróji, která bývala taky nejasná, již máme dostatek důkazů na to, abychom usoudili, že skutečně existovala. Důkazy ohně a objev malého počtu hrotů šípů v archeologické vrstvě Hisarliku v Turecku datem odpovídá období Homérovy trojské války, což prokazuje existenci tohoto antického města, a již se nedá považovat za pouhý mýtus, přestože je jisté, že se události Trójských válek musely odehrát jinak, než jak je popisoval Homér, a jak se shoduje naprostá většina historiků, například příběh s Trojským koněm je pouhým mýtem, ač velmi poutavým a zajímavým. Možná se jednou dočkáme i důkazů o existenci či neexistenci Atlantidy, prozatím však nelze nic říct s jistotou.
Pokud bych měl magickou schopnost či futuristické zařízení, které by mi umožnilo cestovat do minulosti, tyto záhady, a další skutečnosti, o kterých nemáme ponětí, bych náležitě prozkoumal, a také bych se samozřejmě pokusil zachovat co nejvíce dobových spisů a kronik, a udělal bych vše pro to, aby nikdy nedošlo k tragédiím, jako byly požáry Alexandrijské knihovny, a dalším událostem, které vedly ke ztrátě drahocenných pramenů, které nám nyní chybí, včetně pálení knih a spisů církví a tak dále. Fantazie stranou, myslím si, že právě proto, že toho tolik nevíme, je historie tak zajímavá a fascinující.
Zdroje:
Kniha: Lost Continents: The Atlantis Theme in History, Science, and Literature (Autor L. Sprague de Camp)
