Edita Randová. Zpívá v jedenácti jazycích včetně čínštiny

Edita Randová. Zpívá v jedenácti jazycích včetně čínštiny

Tisk

archiv Edita RandováPZpívá široký repertoár po celém světě, a to v jedenácti jazycích. A hudba a zpěv jsou pro ni vším. Přes dvacet let je uměleckou ředitelkou mezinárodního hudebního festivalu Tóny nad městy. A za svoji dlouholetou propagaci české hudby v zahraničí obdržela operní pěvkyně Edita Randová v roce 2009 Cenu Gustava Mahlera.

Již v dětství jste věděla, že chcete zpívat, ale že to bude opera, jste se rozhodla v období puberty. Co vás ještě bavilo a jak vzpomínáte na svá dětská léta?

Na dětství vzpomínám moc ráda. Měla jsem milující rodiče a jako jedináček jsem byla rozmazlovaná, sobec se ale ze mě nestal. Vždy jsem se ráda o vše podělila s kamarádkami. Dodnes mám schované některé hračky z dětství, připomínají mi ty krásné okamžiky.

Než se z vás stala operní pěvkyně, nejdříve jste vystudovala Střední ekonomickou školu, po škole rok pracovala jako referentka letového provozu a při zaměstnáni navštěvovala soukromě hodiny hry na klavír a zpěvu u Milady Musilové a Marty Boháčové, které vás naučily pěveckou techniku. Později jste absolvovala mezinárodní mistrovské pěvecké kurzy pod vedením Evy Randové. Zpěv vás baví stále. A věnujete se intepretaci děl jak starých tak současných. Máte oblíbeného skladatele, k němuž se na svých koncertech a recitálech ráda vracíte?

Mým nejoblíbenějším skladatelem je Antonín Dvořák. Jelikož mám široký repertoár, nemám už dále nějakého favoritního skladatele. Každý skladatel má něco do sebe, jen musíte vědět, jak ho interpretovat.

archiv Edita Randová

V roce 1991 jste se stala členkou HD Karlín, pak jste byla ve Státní opeře. Poté jste hodně působila v zahraničí. Vystupovala jste také ve slavné newyorkské Carnegie Hall. Zpívala po celém světě, a každá země vás obohatila o nové zážitky. Jak na ten plodný čas vzpomínáte?

Ten čas ještě neskončil, v příštím roce mě čekají koncerty v Itálii, Španělsku a Francii. Jinak samozřejmě vrcholem byla pro mě Carnegie Hall. Nemohu ani opomenout hostování v opeře v Mexiku, kde jsem zpívala roli Maddaleny v Rigolettu. Zpívala jsem téměř ve všech evropských zemích, ale i USA, Austrálii, atd.… Pojí se s tím i úsměvné historky, i když uváznutí o půlnoci na letišti v Mexico City, zase pro mě až tak k smíchu nebylo.

A právě za svoji dlouholetou propagaci české hudby v zahraničí jste v roce 2009 obdržela Cenu Gustava Mahlera. Co to pro vás znamená? Někde jste řekla, že je to pro vás jako Nobelova cena.

Tato cena pro mě znamená opravdu hodně, jsem na ní pyšná.

Díky svým zahraničním pobytům mluvíte anglicky, španělsky a italsky. Kde se cítíte doma? Co pro vás znamená domov?

Samozřejmě, že doma se cítím v Praze, kde bydlím. Domov pro mě znamená hrozně moc. Hlavně útočiště před venkovním světem. Moje rodina je mi oporou po celá ta léta, co zpívám, a jsou pro mě to nejdůležitější v životě. Studium jazyků je pro mě takové hobby. Zpívám v 11 jazycích včetně čínštiny.

Co vás vedlo k založení mezinárodního hudebního festivalu Tóny nad městy, který vznikl v roce 2001?

To nebyl pouze můj nápad. Bez skvělého týmu lidí bych se neobešla. Já jsem pouze umělecká ředitelka. Já doporučuji hlavně umělce pro koncerty. Jsou to většinou umělci, které jsem potkávala na svých cestách, a tím jsem měla možnost ověřit si jejich kvalitu při koncertech.

archiv Edita Randová 3

Po letech jste se vrátila ke studiu a na VŠMVV ukončila magisterské studium mezinárodních vztahů, a tím, jak jste se v jednom rozhovoru zmínila, plníte přání rodičů, kteří si přáli, abyste vystudovala vysokou školu. Co vás k tomu vedlo jít opět studovat?

Chtěla jsem se zdokonalit ještě v jiném oboru. Chtěla bych se ještě uplatnit v diplomatických službách. Jsem tedy šťastná, že jsem mohla dokončit mezinárodní a diplomatická studia.

Čím je hudba pro vás dnes? Co ráda posloucháte v soukromí?

Hudba a zpěv jsou pro mě vším. Život bez hudby by pro mě nebyl tím pravým, co mě pohání vpřed. Jelikož pořád vystupuji a zpívám po celém světě, takže na poslech už nezbývá čas. Pokud něco poslouchám, tak jedině jako studijní materiál.

Co vám říká slůvko relax? Jak ráda trávíte chvíle volna?

Na relax moc času nezbývá, nicméně pokud mi to čas dovolí, jezdím na chalupu, kterou mám u lesa. Chodím běhat do lesa. Též moc ráda vyrážím na výlety, nechybí ale ani návštěva fitka. Při zpěvu nejde jen o samotný výkon, ale též i o dobrou kondici.

archiv Edita Randová 2

Edita Randová:

  • Narodila se 28. 12. 1965 v Praze.
  • Vystudovala Střední ekonomickou školu a po letech také VŠMVV.
  • Zpívala v HD Karlín, Státní opeře a pak zejména v zahraničí.
  • Za svoji tvorbu obdržela řadu ocenění např. Cena Gustava Mahlera (2009), Cena La Reconnaissance Culturelle, Médaille d'Or Internationale (2010).
  • Má dospělého syna a je tváří italské kosmetiky Global Force.

 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Pavel Bobek: Snů by bylo moc, ale času zbývá málo

pavel bobekZpěvák Pavel Bobek (*1937) se na české scéně populární hudby objevuje už padesát let, v září letošního roku přitom oslavil pětasedmdesátiny. Když jsem přemýšlela o tom, jak ho nejlépe charakterizovat, uvědomila jsem si, že je nap...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Rozhovor se Scarlett Wilkovou na řecké téma

Scarlett Wilkova200SCARLETT WILKOVÁ se narodila se v Ostravě, ale lidé si často myslí, že je cizinka, protože jim její jméno připadá zvláštní. Wilková je však běžné polské jméno – na Ostravsku je polských jmen hodně – a Scarlett proto, že její maminka ...


Literatura

Každý by měl mít svého tučňáka

tucnak200Co mě naučil tučňák je název nové knihy, kterou vydává nakladatelství Noxi. Jedná se o jedinečný příběh mladého učitele, jehož život významně ovlivnil tučňák Juan Salvador…

...

Divadlo

Růžena Lysenková hrála hodně v televizi, ale velké role měla hlavně v divadle

lysenkova200Pamětníci a milovníci divadla si mohli všimnout, že letos 6. září to bylo deset let, co odešla ve věku 94 let vynikající herečka Růžena Lysenková. Naposledy si zahrála v roce 1997, a to v televizním filmu Čas jeřabin. A i když se objevila v řadě in...

Film

Dokáže Zkáza Dejvického divadla nahradit Most?

5c1252519f2ac63478beddc7Po velkém úspěchu fenomenálního Mostu přichází Česká televize s další seriálem, který má velice dobře našlápnuto. Zkáza Dejvického divadla údajně předčí i kolegu ze severu, kterého už velice brzy nahradí. Viděli jsme prvn...