Dakar 2024 pohledem Jiřího Vintra do startovky osobních aut
Pro Čechy jsou jedničkou na Dakaru kamiony, pro svět je neprestižnější kategorií třída osobních aut. Posádek je v momentální startovní listině uvedeno 72 – zbylé dvoustopé stroje připadají na kategorie T3 a T4 malých buggin, nově zvaných Challenger a SSV.
Mimochodem, osobní auta budou nově nazývána jako Ultimate (T1) resp. Stock (T2). Ještě se v tom orientujete? Nebojte, na stránkách pořadatele máme stále ještě jeden souhrnný název Cars.
Bude se na co dívat. Kategorie aut, to bude znovu spousta událostí a nových příběhů. Nevěříte? Poslední účast továrního týmu Audi s revolučním technickým řešením pohonu.
Přestup Nassera Al Attiyaha ke konkurenčnímu týmu Prodrive (anóbrž Bahrain Raid Extreme), ve kterém se sejde s největším konkurentem Sebastienem Loebem. Vstup značky Ford pod hlavičkou M-Sportu (tedy další továrna!). První velký přestup „mladé pušky“ z T3 mezi velká auta (Quinteiro v tovární Toyotě). Možná jeden z posledních ročníků, ve kterém vidíme legendy tohoto závodu (Peterhansel a Sainz) v elitních týmech s možností dokázat, že v supertěžkém ročníku se zkušenosti úročí dvojnásobnou sazbou.
A v této konkurenci, technicky i jezdecky snad nejnadupanější za poslední léta, se nechtějí ztratit Martin Prokop s Viktorem Chytkou, co by samotní vojáci v poli. Oba tuší, jak moc to bude obtížné. Legendární hokejový trenér Ivan Hlinka ovšem vždycky na tohle říkával, že zápas se hraje na dvě branky a začíná za stavu 0:0…
Procházku po předstartovním depu nezačneme u obhájce-jezdce, nýbrž u jeho týmu, nyní již bývalého. Toyota Gazoo Racing v jihoafrických dílnách připravil další evoluci speciálu Toyota Hilux v úpravě T1+, dávno už samozřejmě s turbomotorem V6 3,5 litru. Těžko ovšem usuzovat na konkurenceschopnost celkovou ve spojení s jezdci, kteří Toyotě zbyli. Odchodem Nassera tým postrádá jasnou a vyhraněnou jedničku. Zůstal samozřejmě veterán Giniel de Villiers, který startuje po jedenadvacáté a všechny ročníky dokázal dokončit, přičemž pouze jednou zůstal za hranicí první desítky (11. místo v roce 2007). De Villiers se přičinlivě podílí na vývoji vozu a pokud s ním nepočítáme do boje o vítězství, pak na nenápadné umisťování v rámci Top5 rozhodně ano. Sestavu tovární Toyoty doplnil po skvělém třetím místě ve svém premiérovém Dakaru 2023 Brazilec Lucas Moraes, jenž naopak přišel o spolujezdce Tima Gottschalka (vrací se k Al-Rajhimu), toho nahradil Španěl Lucas Monleon. Toyota naopak na Dakar přišla o slibného Jihoafričana Henka Lategana, jehož na závod nepustilo zranění ramene po havárii v jednom z posledních závodů domácího šampionátu.
Velkou událostí je angažování Američana Setha Quinteira, šampiona malých bugy T3. Podobně jako Moraes přichází pod sponzorskou hlavičkou Red Bullu. Je to vlastně první ostré angažmá jezdce malých litrových bugginek ve velkém autě – nic mezi tím totiž už neexistuje. Poprvé se tedy v praxi projevuje výchova nových mladých talentů, kteří k dakarskému závodění přičichli v nizoučkém věku a dostali se na takovou úroveň jezdeckých schopností a zkušeností, že jim závodění „s malými trubkami“ nic dalšího jezdecky nedává. Právě Quinteiro, a také Belgičan Guillame de Mevius (ten také pod hlavičkou Red Bullu, ovšem s autem od Overdrive) jsou představiteli generační obměny nejprestižnější kategorie. Do velkých aut přestupují jako hotoví dakaristé.
Tedy – mládí vpřed a stáří na svá místa? Samozřejmě to nemusí vyjít a v ten okamžik se najde spousta chytrých hlav, které budou tvrdit, že takhle mladí závodníci ještě na tohle závodění nedorostli. A nebo ne… Jednou to ale přijít muselo – pokud se elita automobilové kategorie pohybuje ve věkovém rozmezí: Sainz 61 let, Peterhansel 58 let, Al-Attiyah 53 let, Loeb 50 let, De Villiers 58 let, Roma 50 let, nemáme tu téměř žádnou střední generaci (Martin Prokop 38 let). Mladí se snad začnou brzy prosazovat. Na druhou stranu, kolik z nich disponuje sponzorským kapitálem dostatečným k tomu, aby jednou ve velkém počtu nahradili stávající garnituru? Když to klapne, začnou se časem ve velkých autech prosazovat také Guthrie, Jones nebo rodina Goczalových? A spojí svou motoristickou budoucnost s dakarským závoděním do té míry, že ho budou na úrovni provozovat ještě ve věku dnešních Peterhanselů a Sainzů?
Toyota vůbec vsadila na mládí. Gazoo Racing bude mít ve svých řadách dva jihoafrické debutanty. Saood Variawa pojede poprvé, k dispozici bude mít zkušeného francouzského navigátora Francoise Cazaleta, který už v minulosti pomáhal několika mladým závodníkům včetně Cristiny Gutierrez. Guy David Botterill zase dostal k dispozici navigátora Bretta Cummingse, který by jinak seděl po boku zraněného Henka Lategana.
Mluvíme-li o Toyotě, nezapomínejme na belgický Overdrive s ambicemi dostat se konečně až na úplný vrchol. Skvěle nabito k tomu mají Yazeed Al-Rajhi s Timo Gottschalkem, ale v početné sestavě Overdivu budou chtít být vidět i Argentinec Yacopini a Francouz Chicherit, který dal vale Prodrivu a „rusty“ zbarvení vozu a dal přednost prověřenému řešení.
Mimochodem, jak se vám líbí kompletní nová černá livery všech továrních Gazoo Toyot (v rally, vytrvalostních okruhových závodech i na Dakaru). Přiznám se, že z ní odvázaný nejsem – pokud bude většinu ročníku pod mrakem jako vloni, špinavé a zaprášené černé auto na fotkách příliš nevynikne – platí to i pro speciál Al-Rajhiho.
Britský Prodrive pod taktovkou Davida Richardse nasazuje to nejlepší a nejrychlejší, co nyní ve světě dálkových maratónů máme – Nassera Al-Attiyaha a Seba Loeba. Tahle vnitrotýmová rivalita napíše ještě dost příběhů, a to i v příštím ročníku pod novou značkou. Letošek je totiž posledním dakarským ročníkem před tím, než Prodrive spojí na Dakaru své aktivity s koncernem Renault, trochu překvapivě pod značkou Dacia. Pod ní se mají oba vzájemně se (zatím) velmi respektující kohouti sejdou se Španělkou Cristinou Gutierrez, která tak jede poslední ročník mezi malými buggy T3. Prodrive ale speciálů nasazuje víc – jsou tu dva vozy brazilských bratrů Baumgartových a hned trojice (!) vozů s čínskými posádkami.
Měla to být prvotřídní senzace a revoluce v pohonu závodních vozů, s níž spojili budoucnost i samotní organizátoři, kteří se netajili (spíše proklamovaným než na reálných faktech založeným) přáním během několika let transformovat automobilovou kategorii do podoby elektrifikovaných speciálů. Jenže Audi končí. Značka se naplno věnuje vývoji agregátů a posléze i vlastnímu vstupu do formule 1. Projekt dakarského speciálu s pohonem čtyřmi elektromotory, pro něž vyrábí proud přeplňovaný agregát z DTM, prozatím nepřinesl očekávané výsledky, i když se na nich podepsala také smůla – kdo by si kdy vsadil na to, že dva nejzkušenější borci této kategorie udělají jezdeckou chybu ve stejný čas na stejné duně a nezvládnou její přejezd, jak se to Sainzovi s Peterhanselem unisono povedlo vloni…
Ale život ve velkých korporacích je neúprosný – jeden projekt vznikne, druhý se škrtne v průběhu jediné manažerské porady. Přesto by mne zajímalo, co si z tohoto působení, pro mě zdánlivě s ničím v životě vozů Audi nesouvisejícím, továrna odnáší – technicky, marketingově, sportovně. Žádnou lavinu technicky ultrakomplikovaných hybridních speciálů za sebou Audi nespustilo. Ve své třetí a poslední účasti, se stejnou technikou a stejnými jezdeckými dvojicemi (Peterhansela i Sainze doplňuje všeuměl Mattias Ekström) není Audi vůbec bez šancí, byť prvenství veteránů s touto technikou by bylo senzací, jistěže také stylové ukončení jedné etapy technické i jezdecké.
Máme tu ještě další tovární tým. Vcelku skromně a stranou hlavního dění, připravil své speciály Ford Ranger britský M-Sport pod taktovkou zkušeného (v klasických rally ovšem!) Malcolma Wilsona. Uvidíme, do jaké míry sází pro začátek na řešení dříve vyvinuté v Jihoafrické republice a jaký punc dá modrý ovál týmu do budoucna. Jezdecké duo je kvalitní: Nani Roma se vrací po zdravotní přestávce a další perspektivní Jihoafričan Woolridge se bude chtít ukázat nejen před svými krajany, kterých v elitě automobilové kategorie najdeme požehnaně.
Lámu si hlavu nad něčím jiným: Ford s velkou slávou už vloni spustil v Jižní Africe výrobu nové generace Rangeru, ale na Dakar se pokorně vydává se speciály vzhledově vycházející z generace minulé. Tak takový tovární tým jsem na Dakaru ještě opravdu neviděl! Zajímavější ovšem bude srovnání s výsledky soukromé stáje Martina Prokopa, která sice s vlastním řešením Fordu pracuje osmý rok, leč teprve prvním rokem se potýká s přechodem od osvědčeného atmosférického pětilitru V8 k šestiválci s turbem.
Novinku hlásí ve svých řadách další z jihoafrických týmů, tentokrát Century Racing. Výrobce impozantních velkých buggy se staromilským pohonem zadních kol už dříve vystřídal sedmilitrový (!) agregát Chevrolet za kompaktnější Audi 2,9 V6 biturbo a novým speciálem CR7 vše posouvá dál. Vzniklo plnohodnotné T1+ s pohonem všech kol, které osedlají zkušení borci, Francouz Mathieu Serradori a Jihoafričan Brian Baragwanath. Starší speciály CR6 s pohonem zadních kol ještě scénu nevyklízejí, dva kousky nasazuje nizozemský tým bratrů Coronelových, s jedním pojede bývalá skvělá motocyklistka, Španělka Laia Sanz, další čtyři stroje jsou pronajaty soukromníkům.
Také německý X-Raid přivezl vlastní T1+ na platformě Mini Buggy. Pojedou s ním Litevec Vaidotas Žala, Polák Krzystof Holowczyc a Španěl Pau Navarro. Majitel X-raiu Sven Quandt je stále poměrně vázán angažmá pro Audi, ale jistě už pošilhává po trojici těchto strojů, které by mohl příští rok nasazovat pod vlastní hlavičkou… Nezapomínejme ani na regionální expozitury Toyoty Gazoo Racing. Vedle Tomáše Ouředníčka s Davidem Křípalem, kteří s mírně starším provedením vozu (stále atmosferický agregát V8) už konečně chtějí prožít dakarský závod bez velkých neočekávaných událostí a snad se kousnout do dvacítky, jde i o Litevce Benedigtase Vanagase – toho, který před dvěma lety „proslul“ rozvěšením různých částí karoserie na snad padesátimetrovém úseku po divokých kotrmelcích.
Bavíme-li se o jihoafrických týmech, zmiňme ještě novinku týmu Redlined Motorsport, model Redlined Revo T1+, využívající techniky Nissan. Speciál použije nejen tým Buggyra pro Aliyah Koloc, dceru Martina Koloce, která si pilně buduje ostruhy ve velkém voze prakticky po celou dosavadní sezonu a i těsně před startem využila dalších možností k tréninku v arabské poušti, ale také nejlepší z čínských závodníků, 51letý Han Wei, který to na Dakaru už dotáhl až k 8. místu – to měl ovšem ještě k dispozici velkou francouzskou buggy SMG, která s jiným čínským jezdcem startuje také. Karel Trněný s předposledním startovním číslem využije služeb zkušeného navigátora Michala Ernsta a má k dispozici přestavěný Ford po Borisi Vaculíkovi (opět přestavěný na T1+), z poslední doby zaujala neformální dohoda s Martinem Prokopem, snad aby byl na trati někdo, kdo v kritické chvíli může vzít na lano…
A jak uspěje sám voják v poli Martin Prokop? Konkurence je ohromná a neznámou tvoří životnost a spolehlivost nového přeplňovaného agregátu. Přesto tým hlásí při testování velké pokroky – těmi se ale mohou pyšnit i všichni ostatní a většina z nich, podobně jako Prokop, využila možnosti tréninku ve Spojených arabských emirátech či menší soutěže v místě konání dakarské rallye (například Al-Rajhi vyhrál ještě týden před Vánocemi místní Jeddah Rally).
Jenže všichni favorité si svou papírovou výkonnost neudrží, s obtížným ročníkem roste význam těch, kdo neztrácejí a podávají každý den konzistentní výkony, byť by v jednotlivých etapách třeba nestačily na první desítku…právě konzistentnost byla v minulých ročnících Prokopovou podstatnou devizou.
A na závěr…borec na konec. Kdo? Přece nejstarší účastník soutěže, nadto slavného jména. Jean-Pierre Strugo byl váženým účastníkem v 90. letech, kdy exceloval nejen za volantem polotovárních Mitsubishi, ale zejména ve třídě sériových vozů (tehdy myslím T1 nebo T2) za volantem upraveného Mercedesu ML, s nímž dosáhl mnoha úspěchů. Je mu 77 let a nedokáže si představit, že by už seděl doma.
První start na Dakaru si připsal už v roce 1985 a i když byste ho spíše hledali v nostalgičtějším prostředí Africa Eco Race, Strugo si neulehčuje roli v žádné Toyotě od Overdrive, ani netlačí staré kosti mezi těsné trubky jakéhosi litrového can-amu, nýbrž vyráží staromilsky v klasické bugině MD Optimus s pohonem zadních kol.
Nemá v týmu za kolegy žádné nazdárky, samé veterány: Christian Lavieille nebo Pascal Thomasse. Šediny? Pch… Oba, vlastně všichni toho na Dakaru několika kontinentů najezdili mnoho, mnoho, mnoho…
Favoritů spousta, úroveň soutěže skvělá, trať mimořádně obtížná, dvoudenní etapa Chrono 48 zcela nepředvídatelná, doslova zástup dakarských osobností a střídání generací, k tomu česká želízka v dakarském ohni. Tolik důvodů sledovat automobilovou kategorii! Najdete ještě další?
Jen ta startovní čísla by mohli vrátit k původnímu formátu černých číslic na bílém poli, tohle barevné odlišení poněkud znesnadní orientaci diváky i čtenáře.
Zdroj Jiří Vintr