20. 12. 2023
Zhruba 2 400 kilometrů severněji se ukrajinští vojáci třásli ve svých zákopech, když je čeká další dlouhá zima opotřebovací války s ruskou armádou. Pro vzdáleného pozorovatele vyvolávají největší zájem novátorské aspekty těchto válek, ale tento důraz na nástroje může zastřít fyzické nároky kladené na lidi, kteří je vedou.
Edward Gibbon ve svých klasických dějinách úpadku a pádu Římské říše napsal, že ačkoli římské armády byly vedeny muži "liberálního původu a vzdělání", jejich řady byly naplněny "nejubožejšími" a "nejrozmařilejšími" lidmi – protože to byli oni, kdo vyhrávali bitvy. I když to dnes nejsou ideální ctnosti pro vojáky, pozemní války stále vyžadují od svých účastníků určitý typ společenství s násilím, který se v 21. století může zdát zastaralý.
Generál Matthew B. Ridgway, který byl velitelem amerických výsadkových sil během 2. světové války, charakterizoval americké pěšáky jako "odhodlané zabijáky v boji, soucitné sousedy v táboře". Moderní svět a jeho technologické novinky přesvědčily mnohé, že Gibbonovo paradigma je nyní převrácené a takoví darebáci mají v amerických algoritmických válkách z vlastní vůle jen malou hodnotu.
Mike Allen a Jim VandeHei ze společnosti Axios nedávno tuto filozofii podpořili, když prohlásili, že "budoucí války se vyhrávají se šprty ze Stanfordské univerzity" a "precizní robotikou". Citují bývalého generálního ředitele Googlu a našeptávače Pentagonu Erica Schmidta, který si myslí, že je "jasné, že drony a další zbraně... mohou nahradit tanky, dělostřelectvo a minomety" a válka na Ukrajině "to dokazuje". To by byla novinka pro každého, kdo tam bojuje.
Autoři si pak kladou otázku, na níž podle nich závisí americká vojenská převaha: Mohou staří generálové "předvídat úžasnou sílu umělé inteligence" včas, aby zafixovali své "generačně staré" myšlení?
Ridgway, kdysi sám starý generál, byl ve své době terčem podobné kritiky. Mnoho jeho kolegů z obrany věřilo, že příští válku vyhraje pouze letectvo a jaderné zbraně, že pěšáci jsou zastaralí a že konflikt se vyvinul nad rámec potřeby velkých záloh pozemních sil a konvenčních zbraní.
V roce 1955 se Ridgway ve svém dopise ministru obrany vyjádřil k těmto tvrzením: "Armáda si nepřeje zahodit své předchozí zkušenosti ve prospěch neprokázané doktríny nebo aby vyhověla nadšeným teoretikům, kteří mají malou nebo žádnou odpovědnost za důsledky následování způsobů jednání, které obhajují."
Ridgway také jednal podle toho, co říkal. Jak vysvětlil ve svých pamětech, když ministerstvo války před válkou uvalilo na jeho výsadkové jednotky omezení počtu vojáků, jednoduše je ignoroval a postavil téměř dvojnásobek toho, co ministerstvo schválilo. To umožnilo 82. a 101. výsadkové divizi vstoupit do 2. světové války s téměř 15 000 výsadkáři namísto povolených 8 800. Ridgway strávil většinu své kariéry rozbíjením zavádějící, ale populární představy, že méně je více, pokud jde o lidi ve válce, protože nové schopnosti vykompenzují nedostatek pracovních sil.
Sebevědomé předpovědi radikálně proměněného a méně lidského bojiště se objevovaly neustále. V roce 1988, na sklonku studené války, vydali odborníci na vojenskou robotiku Steven M. Shaker a Alan R. Wise knihu "Válka bez lidí: Roboti na budoucím bojišti". Napsali, že "člověk směřuje k bitevnímu poli bez lidí". Na počátku 21. století politologové jako Christopher Coker zkoumali koncept posthumánní války, který nyní prosazuje Eric Schmidt.
Přesto je dnes Čínská lidová osvobozenecká armáda největší na světě se zhruba třemi miliony aktivních členů, Polsko má v úmyslu téměř ztrojnásobit velikost svých pozemních sil v reakci na poslední agresi Moskvy a Rusko nemůže najít dostatek lidí, které by mohlo poslat na Ukrajinu. Začátkem tohoto měsíce Vladimir Putin nařídil vyslat do své armády dalších 170 000 vojáků, čímž se její síla zvýšila na 1,32 milionu. Zatímco Amerika zůstává posedlá umělou inteligencí, "existenční" hrozbou pro její schopnost projektovat pozemní sílu je podle ministryně armády Christine Wormuthové její neschopnost najít dostatek mladých lidí, které by bylo možné naverbovat.
Nic z toho neznamená, že objevování nových možností je bláznovství. Pentagon by to měl dělat a dělá to energicky. Ale stejně jako se Rusko nedokázalo prodrat do Kyjeva a sofistikovaná izraelská armáda si nedokázala prorazit cestu do srdce Gazy ani ke svým hranicím, politici by se měli vyvarovat přílišné důvěry v syntetickou válku. Konflikty, jako jsou ty na Ukrajině a v Gaze, nás neochotně stahují zpět do nepohodlné reality: Typ vojáka, který popisují Gibbon a Ridgway, je stále nejúčinnějším a nejspolehlivějším nástrojem v americkém arzenálu.
Budoucí bojiště budou vyžadovat velké armády se schopností rozdávat rány a odolávat extrémnímu násilí, stejně jako budou potřebovat kodéry a piloty dronů. Washington musí dále zkoumat předpoklad, že může produkovat to první, i když věnuje převážnou část svého času a energie přilákání a udržení toho druhého. Doufejme, že se vojáci z minulosti budou i nadále ukazovat v našich válkách budoucnosti.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse