Setkal jsem se s podvody, kterých jsme se v Česku zbavili před deseti lety, říká končící šéf slovenské finanční správy
Nejvýše postavený Čech ve slovenské úřednické hierarchii Jiří Žežulka po více než třech letech končí v čele tamní finanční správy. Rezignaci při jejich nástupu postupně nabízel čtyřem ministrům financí, kteří se za poslední roky na pozici vystřídali. Přijal ji Ladislav Kamenický ze strany Směr ve čtvrtek, o den později pak jmenoval jeho nástupce. „Trošičku se mi ulevilo,“ říká v rozhovoru pro Deník N Žežulka, podle nějž jsou nyní změny ve slovenské veřejné správě překotné. „Chtějí mít jistotu, že mají na jednotlivých úřadech svoje lidi, na které se mohou spolehnout,“ říká k nové vládě. Žežulka v minulosti krátce vedl i českou finanční správu. Odešel z ní v době, kdy byl ministrem financí Andrej Babiš.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Na co se v rozhovoru také ptáme:
- V čem současné změny na Slovensku připomínají éru Andreje Babiše?
- Z jakého důvodu se na Slovensku objevují daňové úniky, které se české finanční správě podařilo vymýtit již před deseti lety?
- Proč Češi ani Slováci nemohou mít stejnou úroveň digitální státní správy jako Finové?
V nedávných rozhovorech pro slovenská média jste řekl, že vaše další působení ve finanční správě je v rukách nového ministra financí. Nakonec jste rezignoval sám. Proč?
Byla to pro mě otázka nějaké úřednické cti. Chápu to tak, že kdykoliv se změní vedení, je dobré nabídnout funkci k dispozici. Já jsem to udělal na Slovensku čtyřikrát. Nyní jsem zažil pátého ministra a všem předchůdcům, ať už panu Matovičovi nebo panu Hegerovi (oba tehdy OĽaNO, pozn. red.), případně panu Horváthovi (ministr za úřednické vlády Ľudovíta Ódora, pozn. red.), jsem tu rezignaci nabízel úplně ve stejném duchu, jako jsem ji nabídl panu ministrovi Kamenickému. Ten byl jediný, který tu moji nabídku využil a víceméně ji přijal.
Ulevilo se vám, když tu nabídku rezignace přijal?
Počítal jsem s tím, že k výměně dojde. Na Slovensku k nim dochází na nejrůznějších postech. Lidé odcházejí třeba po šestnácti letech řekněme bezproblémové odborné praxe. I ten můj konec se tak dal očekávat. Tedy ano, na jednu stranu se mi trošičku ulevilo, na druhou stranu to byl skutečně rychlý konec. Ve čtvrtek si mě pan ministr zavolal a oznámil mi, že v pátek bude nový prezident (slovenské finanční správy, pozn. red.). Ale když jsem odcházel z české finanční správy, bylo to vlastně úplně stejné.
Znamená to, že na Slovensku obecně probíhá nějaká širší výměna?
Já ta uplynulá léta na Slovensku neumím úplně srovnat. Slyšel jsem ale, že v roce 2020 při nástupu Matovičovy vlády byla obměna také široká. Na druhou stranu je dění na Slovensku skutečně velmi rychlé, možná bych řekl až překotné. Na moje místo bylo před lety vypsáno výběrové řízení, kde v komisi bylo asi třináct lidí. Nyní byla nominace napřímo, narychlo. Nemohu říct, že je to špatně, jen je to celé prostě rychlejší.
Znáte se s vaším nástupcem Jozefem Kissem?
Úřad jsem panu Kissovi v pátek předával, znám ho jako manažera ze Zemědělské platební agentury, na finanční správu přišel z řízení letového provozu, kde skončil a nastoupil k nám.
Jak se to střídání vlád liší od situace, kterou jste zažil v Česku?
Změna na Slovensku je daleko rychlejší. Když se podívám na vládu premiéra Petra Fialy, ta začala lidi na klíčových postech vyměňovat velmi pozvolně. Možná až příliš pomalu. Třeba nová šéfka finanční správy Simona Hornochová se ujala funkce asi po roce a půl. V tomto se kolegové na Slovensku opravdu hodně snaží, aby to bylo rychlé.
Jaký je pro to důvod?
Nevím. Mám pocit, že chtějí mít jistotu, že mají na jednotlivých úřadech svoje lidi, na které se mohou spolehnout.
Co vás za ty uplynulé tři roky na Slovensku nejvíc překvapilo?
Úplně všechno, je to opravdu
