Příměří s Ruskem? Proč je to past a porážka na věčné časy
Komentář Jana Kudláčka: Regulérní ruská válka proti Ukrajině vloni 24. února nejprve všechny překvapila, brzy se – přes nezměrnou brutalitu a utrpení, kterou Rusové Ukrajincům způsobili – věci začaly obracet k lepšímu, jen abychom skončili (prozatím) ve stavu únavy a přibývajících diskuzí, jestli nebude nutné přistoupit na zmrazení ruské válečné agrese do jakéhosi příměří. To se skutečně jednou může stát nezbytným – jenže z něj není cesty ven.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Realita je bohužel taková, že Ukrajina přes dřívější úspěchy v současnosti ani se západní pomocí nedokáže ruské okupanty z celého svého území vyhnat a nelze vyloučit, že agrese Ruské federace bude pozastavena jen za cenu dočasného zakonzervování částečné okupace. O tom už dnes otevřeně mluví někteří západní politici a analytici. Ačkoliv to nemusí nastat po celý další rok bojů – do výsledku amerických voleb.
Naprosto zásadním faktem, který ale zmiňován nebývá, je to, že dočasné příměří s Ruskem je past a porážka na věčné časy.
Proč by příměří bylo pastí a porážkou?
Příměří mezi Ukrajinou a Ruskem by především znamenalo
