Hlavní obsah
Lidé a společnost

Nejdražší lavička na světě aneb Vaškova cesta tam a zase zpátky

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Ondřej Kořínek/Wikimedia CC BY-SA 4.0

Lavička Václava Havla v Brandýse nad Labem

18. prosince je tomu přesně dvanáct let, kdy se uzavřela kniha života posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla.

Článek

Pokud by ji měl člověk zařadit do nějaké kategorie v knihovně, pak by možná mohla zaujmout čestné místo hned vedle Tolkienova Hobita.

Není to degradace? Právě naopak! Oba hrdinové žili ve Středozemi - jak jinak a lépe charakterizovat Československo než jako zemi „schovanou“ uprostřed Evropy, která se snaží tvářit, že tu vlastně ani není a okolní svět se jí netýká?

Oba měli rádi příjemný život, ale rozhodli se jej opustit, aby pro všechny udělali něco, čím by ochránili jejich budoucnost. Oba vypadali ze začátku směšně, ale cestou všem dokázali, že i zdánlivé maličkosti mají obrovský význam.

Havlova cesta od hošíka narozeného do významné předválečné rodiny přes učně na chemického laboranta, jevištního technika, přikulovače v pivovaru až po uznávaného dramatika, politického vězně a prezidenta, kterého nadšeně přijímaly hlavy států napříč celým světem, včetně amerických prezidentů (které bral klidně na pivo nebo na koncert) a britské královny, by si v ničem nezadala s jeho vlastními absurdními dramaty.

Díky jeho proslulosti a vizím jsme si troufli pár let po pádu železné opony zaklepat na bránu NATO a Evropské unie - a byli jsme přivítáni jako noví členové. I když se to dnes někomu nezná, právě to z nás udělalo respektovaného hráče v divadle zvaném světová politika.

To, že ho někteří politici nesnášeli coby idealistu, vyvážilo, kolik lidí ho mělo rádo. I pro to tolikrát vysmívané, že „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Důkazem byly dny o jeho odchodu, kdy lidé spontánně přicházeli na různá místa naší republiky, aby se s ním po svém rozloučili.

Letiště Václava Havla, nábřeží Václava Havla, ulice Václava Havla, to všechno je důkazem, že si svého prezidenta pořád vážíme. Pro mne je ale nejmilejší a nejdražší vzpomínkou, když někde potkám lavičku Václava Havla. V současnosti by jich mělo být už 50 napříč celým světem.

Myslím, že koncept Bořka Šípka, kdy kulatým stolem prorůstá strom a pod ním jsou k sobě natočená dvě křesílka, aby příchozí a usednuvší mohli vést dialog, je jedním z jeho nejhezčích děl s hlubokým významem.

Schválně se podívejte, jestli ji nemáte někde blízko lavičku Václava Havla - a třeba si u ní dejte kávu nebo svařák s někým, s kým už si chcete delší dobu promluvit. Tak by se asi Václavu Havlovi líbilo nejvíc, že na něj i 12 let po jeho odchodu lidé pořád vzpomínají.

Více informací najdete zde:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz