Zapomenutá válka. Pomoc Sýrii ztížilo sucho i zemětřesení, říká koordinátor

Popsal byste, prosím, současnou situaci na severozápadě Sýrie, odkud jste se před třemi týdny vrátil?
Pohyboval jsem se v severozápadní Sýrii a na jihu Turecka. Území severozápadní Sýrie je trochu menší než Jihočeský kraj, rozkládá se zhruba v části provincie Idlib, a v části provincie Aleppo. Hodně lidí, kteří před válkou během uplynulých dvanácti let utíkali, skončili právě zde.

V celé této oblasti žije dohromady asi čtyři a půl milionu lidí. A z toho čtyři miliony potřebují nějakou formu humanitární pomoci. Z celkových čtyři a půl milionu obyvatel jsou navíc tři miliony vnitřně vysídlené osoby. A dva miliony těchto lidí žijí v táborech pro vnitřní uprchlíky. A žijí v nich už velmi dlouho, někteří prakticky od začátku války.

Jak tito lidé v kempech žijí?
Hodně z nich žije opravdu jen v obyčejných stanech. Jejich domy v místech, odkud utíkali, už většinou nestojí a nebo se do nich nemohou vrátit, od začátku války už se přesouvali několikrát.

Část z nich už zjistila, že neexistuje jiná perspektiva, a začali se tomu přizpůsobovat. Stany si přestavují na něco permanentního. Používají k tomu například unimobuňky, které mají lepší izolaci, nebo staví malá obydlí z tvárnic. To se hodí zejména teď na zimu. Potřeby v kempech jsou teď před zimou celkem jasné: matrace, deky, topivo a samozřejmě finanční prostředky.

Jak tedy Člověk v tísni distribuuje finance mezi vnitřně vysídlené Syřany?
Když už nakupujeme nějakou materiální pomoc, tak vždy lokálně, protože chceme podpořit místní obchodníky. Jinak ale distribuujeme finanční prostředky, protože nechceme být ti, kdo určují, co přesně lidé potřebují. Ví to nejlíp oni samotní.

Dostanou od nás elektronickou poukázku, která je podobná kreditní kartě, a s tou si mohou dojít za jakýmkoliv námi nasmlouvaným obchodníkem. Utracená částka se jim odečítá přímo z kreditu. Máme samozřejmě nějaká kritéria, protože nemůžeme pomoci všem. Vybíráme ty nejzranitelnější, kteří si nemohou pomoct sami, většinou vdovy s mnoha dětmi nebo seniory, záleží i na velikosti rodiny nebo počtu dětí. Na dva měsíce dnes mohou dostat až 120 dolarů, což je velká pomoc.

Jak do této neutěšené situace zasáhlo zemětřesení, které na začátku února postihlo kromě Sýrie také Turecko?
Velmi to zkomplikovalo situaci. Jenom v této části Sýrie zemřelo v přímém důsledku zemětřesení 4 500 lidí. Více než 8 700 lidí bylo zraněno, a přes 10 600 budov skončilo srovnaných se zemí. Pro místní to bylo obrovské trauma. Otřesy tam dodnes v menší míře přetrvávají, a při těch větších lidé stále utíkají z budov ven, případně do stanů před domem.

Těsně po zemětřesení jsme poprvé od té doby, co v Sýrii působíme, od lidí slyšeli, že jsou rádi, že žijí ve stanu a ne v budově, která by je zasypala. Budovy, a hlavně školy, opravujeme po ničivém zemětřesení dodnes.

Na frontové linii pak propukly 5. října další boje. Jak toto ovlivnilo život lidí, kterým pomáháte?
Boje se rozhořely podél celé frontové linie, a způsobily obrovský přesun obyvatel. Až 120 000 lidí, kteří doteď podél fronty žili, se přesunulo dál do vnitrozemí, a jejich situace je opravdu tristní. Boje pokračují, i když s menší intenzitou. Je to krize v krizi. Při těchto posledních bojích zemřelo 70 lidí a 350 jich bylo zraněno.

12 fotografií

Sýrie dlouhodobě bojuje také s klimatickými změnami a nedostatkem vody. Jak pomáháte s tím?
Největším problémem je nedostatek vody. Například v jednom uprchlickém táboře, který jsem navštívil, to dříve bylo tak, že přijela cisterna, a každý si nabíral vodu pro svojí domácnost na několik dní. Ta voda se z vrtu dostávala pomocí naftových generátorů.

Dnes už je to jinak. Vybudovali jsme velkou solární elektrárnu a energie z ní pomáhá vodu čerpat. A zároveň jsme zavedli rozvod vody. Dnes se zapne v určitou hodinu tlačítko, místní vědí kdy, a přímo do jejich obydlí začne proudit na omezený čas pitná voda. Tak si udělají zásoby na několik dní.

Děti války. Do školy se všechny těší

Mluvil jste o opravách škol. Jak v kempech vzdělávání funguje?
V uprchlických táborech podporujeme takzvané neformální vzdělávání. V severozápadní Sýrii minimálně jeden milion školou povinných dětí do školy vůbec nechodí. Děti často buď musí pracovat, pomáhat doma, a nebo v jejich blízkosti žádná škola není.

Jednu z mnoha škol jsme postavili v uprchlickém táboře u vesnice Atma, která je na hranici s Tureckem. Před válkou byla úplně zapomenutá. Po začátku války tam uteklo spoustu lidí, a dnes je z tamního kempu v podstatě nové město.

Kdo do této školy chodí a jak probíhá vzdělávání?
Konkrétně do této školy chodí více než 500 dívek a chlapců. Často v lavicích vidíte i starší děti, protože do školy několik let chodit nemohly. Cílem neformálního vzdělávání je, aby děti dostaly základy a pak pokračovaly v klasické škole, učí se tedy hlavně základy čtení, psaní, matematiky nebo angličtiny. Ve válce se narodili, často neznají nic jiného než uprchlický tábor a školy si opravdu váží. Těší se do ní. Navíc dostávají školní brašny a pomůcky, školu také vybavujeme lavicemi a tabulemi a učitelům platíme mzdu.

Kromě přípravy na další vzdělávání se samozřejmě jedná ale také o psychosociální pomoc. Děti mohou na chvilku vypnout a být se svými vrstevníky. Zapomenout nejde, ale odreagují se a myslí na něco jiného. V rámci podpory vzdělávání v Sýrii také starším dětem pomáháme s něčím podobným, jako je v Česku podpora základního učňovského vzdělávání. Podporujeme i klasické základní školy.

Podpora neformálního vzdělávání v táboře pro vnitřně vysídlené osoby poblíž města Atmah na severozápadě Sýrie

Museli jste někdy kvůli nepřátelským akcím přerušit činnost?
Občas se to stane. V tu chvíli je bezpečnost našich kolegů priorita. Zároveň se v tu chvíli navíc musí postarat i o svoje rodiny. Humanitární pracovníci ze severozápadní Sýrie jsou ale skvělí. Před válkou často sami utekli, a teď pomáhají ostatním, kteří si jen těžko mohou pomoct sami. Důležitá je také koordinace s ostatními nevládními organizacemi na místě. A i ta funguje dobře.

V Sýrii už se bojuje přes dvanáct let. Jsou lidé pořád ochotní pomáhat, a jak se na pomoci podílí Češi?
Češi jsou hodně solidární, a perfektně se to projevilo i po zemětřesení, kdy jsme hned vyhlásili sbírku, do níž Češi přispěli přes 100 milionů korun. A to celé kolem prvního výročí ruské invaze na Ukrajinu. Čechům není jedno, když se něco děje. Je to důležité, protože takové prostředky nám dovolují pomáhat rychle a flexibilně.

Ale samozřejmě po téměř třinácti letech války zájem upadá. Když se tam bavím s místními, tak říkají, že se cítí zapomenutí. Oni rozumí kontextu, vědí, že žijí jen v jedné z mnoha humanitárních katastrof na světě, ale přáli by si, aby se na ně úplně nezapomnělo.

Je to neutěšená situace, ale vy zníte pozitivně.
V severozápadní Sýrii je jen malá možnost, že se situace lidí brzy zlepší, to je realita. A bohužel i institucionální dárci předpovídají, že peněz na pomoc bude příští rok méně. Nicméně zachovávám si optimismus, protože vidím změnu k lepšímu na vlastní oči skrz příběhy jednotlivých lidí, kterým pomáháme.

Hlavně tu, která se týká vzdělávání. Vidím, že chodit a nechodit do školy je obrovský rozdíl. Je tam alespoň nějaká možnost mít lepší budoucnost i v této situaci. Naším cílem není do Sýrie dovézt vodu a jídlo. My chceme, aby všichni měli možnost změnit svůj život sami a podporujeme je v tom.

Podívejte se, jak vypadá škola v Sýrii: