Od plánů k realitě. Po získání titulu Evropského hlavního města kultury 2028 (EHMK) se České Budějovice posouvají do praxe. Plnit zadání z přihlášky a tvořit program bude kreativní tým a partnerské organizace. Zodpovědná za to bude Veronika Láchová, nová ředitelka zapsaného ústavu České Budějovice – Evropské hlavní město kultury 2028.

„Plánované projekty jsou propojující linkou mezi lidmi nejen na jihu Čech, ale i v jiných koutech Evropy. Věci, které zažívají Budějovičtí, mohou prožívat obyvatelé stotisícového města ve Francii nebo Rumunsku,“ říká 44letá emeritní ředitelka České federace potravinových bank, která do nové funkce nastoupila 1. prosince.

Po osmi letech opustila potravinové banky a věděla, že potřebuje profesní změnu. „Mám celý život spojený s Budějovicemi, od mládí se pohybuji ve zdejších společenských i kulturních kruzích. O EHMK jsem věděla už při sestavování přihlášky. Pomáhala jsem několika přátelům s různými projekty, které jsou součástí Bid Booku (přihlášky do soutěže – pozn. red.). Celý koncept vychází z udržitelného rozvoje kultury, z jejího pěstování, a to se mi moc líbí. Myslím, že díky tomuto projektu Budějovice rozkvetou. Manažerské zkušenosti mám velké, v kultuře jsem se taky pohybovala,“ vysvětlila, proč se ucházela o post ředitelky, která povede Budějovice v přípravách na evropské hlavní město kultury.

Budějovice podle vás díky konceptu přihlášky rozkvetou. Jak to myslíte?
Bude to určitě skvělé pro kulturu ve městě. Pokud se povede vyplnit alespoň osmdesát procent našich snů, přinese to místní kultuře velké zázemí, stejně tak vzdělávání mládeže o udržitelnosti nebo zapojení obyvatel do aktuálního dění. Nevztahuji to jen ke kultuře, ale k celkovému komunitnímu životu. Ten je velmi důležitou součástí celého konceptu. Myslím si, že město má šanci rozkvést, spojit se a zapojit lidi do kulturního života.

V čem bude spočívat vaše funkce coby supervizora projektu?
Supervize v tomto ohledu je hlavně manažerská, projektová, produkční a ekonomická. Na umělecký program jsou v týmu mnohem kompetentnější lidé. U mě se musí trocha od všeho spojit, aby se to mohlo celé provázat a koncepčně vést. Pro celé EHMK, a je to uvedené i v Bid Booku, je důležité, aby kulturní program vznikal bez politických tlaků. Budu se zároveň snažit vytvořit týmu štít ve formě překladatelského a komunikačního centra. Měla bych být jeho oporou.

Jaké zásadní změny vás čekají oproti předchozímu zaměstnání?
Oproti lidem, kteří v týmu už pracují a mají za sebou dvouletou historii tvorby konceptu, mi bude určitě chvilku trvat, než se s tím sžiji. Přiznávám, že zdaleka nemám takový zásah v kulturním světě jako mnozí moji kolegové. Zkušenosti s kulturou sice mám, ale produkčního a manažerského charakteru.

Produkovala jste například mezinárodní filmový festivalu Voda, moře, oceány.
Ano, ten jsem dělala několik let. Taky jsem kdysi mívala na náměstí kavárnu, která svým způsobem byla centrem kulturního dění. Byl to kreativní prostor. To jsou ale všechno věci, kde se kultury dotýkáte víceméně organizačně. Tuto zkušenost jsem týmu a celému městu připravená dát.

Poprvé jste se s podobnými úkoly setkala už na gymnáziu. O co tehdy šlo?
Tomu se vždy musím smát. Skoro všichni v týmu EHMK mají v životopise, že se podíleli na Budějovickém majálesu. Já jsem ho spoluorganizovala v roce 1996. Byl vůbec první, který se ve městě po revoluci konal. Dělali jsme to jenom v malém týmu za podpory Gymnázia J. V. Jirsíka. Byla to taková hurá akce, kdy se všechny střední školy sešly na náměstí. Měli jsme tam jedno auto s otevřeným kufrem, jeden mikrofon a malý reproduktor. Kolem stály možná stovky studentů. Tehdy jsme to nebrali jako dobrovolnictví. Prostě nás to bavilo, chtěli jsme rozjet akci pro studenty.

Zorganizovali jste i další ročníky?
Na gymnáziu jsem se podílela na dvou ročnících. Dnes už vím, že produkčně. Poslední rok, když jsem maturovala, jsem se dokonce stala královnou majálesu. Už si to moc nepamatuji, ale žádné výzvy nebo úkoly jsem plnit nemusela. Mám pocit, že mě vybrali podle hlučnosti potlesku.

Co říkáte na současný Budějovický majáles?
Dnes to je už úplně něco jiného. Organizátoři se vlastně připravují na profesionální kariéru. Většina z nich pak směřuje do uměleckých nebo produkčních profesí. Je to něco víc než jen koníček při škole.

Co pro vás bude při vedení EHMK největší výzvou?
Kontakt a práce s umělci. S tím mám málo zkušeností. Na druhou stranu jsem pracovala s lidmi ze sociální sféry. Ve své podstatě mají s lidmi z kultury něco společného. Jsou to velcí srdcaři. Svoji práci vnímají jako poslání. Mnohem snadněji se potom spolupracuje.

Na který konkrétní projekt se speciálně těšíte?
Jsem trochu rebel a mám ráda alternativní subkultury. Těším se na projekt Skateholders, který se zaměřuje na skateboarding a jeho kulturu. Myslím, že má obrovský potenciál oslovení mládeže a nejen jí. Dále je to první větší akce Jižní Svéráz, která se dělá ve spolupráci s Jihočeským divadlem, divadlem Continuo a Rezi.Dance Komařice. Projektů je hodně. Když jsem si je analyzovala a procházela, našla jsem spoustu věcí, které mi jsou blízké. Další je například projekt re-use centra. Těším se i na komunikaci s veřejností.

Které jsou nejbližší akce, kdy Budějovičtí EHMK poprvé pocítí?
Pro největší část lidí bude asi nejviditelnějším projektem Jižní Svéráz, který se uskuteční příští rok. Nicméně pro nás je velmi důležité permakulturní fórum. Při něm se pokusíme vysvětlit, že EHMK není jen akce pro lidi v kultuře a kreativních odvětvích, ale opravdu pro všechny. Na komunikaci k veřejnosti teď budeme velmi intenzivně pracovat.

Můžete to přiblížit?
Moc rádi bychom zapojili do spolupráce v kulturním sektoru nejen obyvatele, ale i soukromou a obchodní sféru. To v Čechách není úplně standardní, nemá to tradici. Děláme ale velký projekt, který se v Budějovicích nebude jen tak opakovat. Rádi bychom vytvořili platformu pro budoucí spolupráci kulturních aktérů, obchodníků, lidí z cestovního ruchu či mecenášství. Chtěli bychom, aby to neskončilo rokem 2028, ale pokračovalo i nadále.

Znáte okolnosti, které město vedly ke změně vedení zapsaného ústavu EHMK?
Celý zapsaný ústav teď musí projít proměnou. Byl založený proto, aby podal přihlášku a pokud možno zvítězil. A to se povedlo. Uskutečnění projektů však vyžaduje posun v pracovní náplni týmu. Už to není jen sen, musíme odvést velký kus práce. Vyžaduje to změny a vylepšení v celé strategii a organizační koncepci ústavu. Neznamená to, že se nebudou tvořit jen velké strategie, i to je součástí. Zaměříme se na komunikační, produkční a přípravné, ekonomické i právní práce. Musíme se překlenout z ideové roviny do reality a s tím se pojí i změny v týmu.