Kvůli dinosaurům stárneme rychleji, přesto můžeme být dlouhověcí

Portugalský badatel Joao Pedro de Magalhaes z Univerzity v Birminghamu je přesvědčen, že to, jak rychle stárneme my lidé, i jiní savci, mohlo ovlivnit druhohorní soužití s dinosaury. Jeho článek vyšel v časopise BioEssays.

Čtěte také

Od bakterií po sekvoje nebo velryby. V přírodě převládají ti nejmenší a největší

Délka dožití obvykle koreluje s velikostí těla. Naši druhohorní předchůdci nejspíš nebyli velkého vzrůstu. Zpětně je ale těžké určit, jakého věku se dožívali. 

Vědci upozorňují, že kdyby byli savci pod vlivem dinosaurů krátkověcí, nejspíš bychom u různých savčích skupin nenacházeli dlouhověké druhy.

„Některé linie savců dokážou žít i desítky let, třeba netopýři nebo někteří hlodavci, jako je rypoš lysý,“ vysvětluje evoluční biolog Lukáš Kratochvíl.

Něco za něco

V evoluci savců se nejspíš také uplatňuje princip něco za něco neboli trade-off.

Když například zvíře hodně investuje do rozmnožování, nemusí zvládnout opravy těla, které brzdí stárnutí.

„Když mají plchové velcí málo semen bukvic, vynechají rok reprodukce, ale žijí o rok víc,“ ilustruje situaci zoolog Pavel Stopka. 

Čtěte také

Dlouhověkost souvisí s aktivitou nervových buněk v mozku

Myšosloní křivka

S velikostí těla obvykle roste délka dožití, i když variabilita je kolem ní značná. Tento trend v evoluci zvířat popisuje model zvaný myšosloní křivka. Člověk je specifický případ. 

„My lidé žijeme daleko déle, než bychom si při naší velikosti těla mohli dovolit. Na to má vliv moderní společnost,“ upozorňuje Pavel Stopka.

Někdy se v evoluci ukazuje i opačný trend, než křivka vykazuje. Příkladem toho jsou plemena domácích psů od čivavy po dogu, která se vyšlechtila poměrně rychle.

„Malí psi se dožívají mnohem vyššího věku než dogy, a další velcí psi,“ připomíná Lukáš Kratochvíl. Když se totiž všechny buňky rychleji namnoží do velkého těla, dřív se opotřebují, pes proto stárne rychleji.

Bezpečný let

Vztah mezi velikostí a dobou dožití není jednoduchý. Třeba varani komodští se v evoluci zvětšili, táhne se s nimi ale doba dožití zděděná po menších předcích. 

V bezpečnějším prostředí zvířata sice také stárnou, ale podle toho, jak se jim to vyplatí. Takové prostředí se pozná podle nižší úmrtnosti, vědci mluví o tzv. vnější mortalitě.

Čtěte také

Čím lepší je u savců otcovská péče, tím větší mají mozek

Hodnotí se podle toho, jak zvířata ohrožují predátoři, paraziti, úrazy nebo nepřízeň počasí, souvisí nejen s jejich velikostí, ale i s obranou - bodlinami, útěkem či schopností uletět.

Létající živočichové se dožívají vyššího věku, než by odpovídalo jejich velikosti těla, větší živočichové mívají méně predátorů. Vyšší vzrůst může mít i jinou příčinu. 

„V bezpečném prostředí si můžu dovolit odložit dospívání,“ vysvětluje Lukáš Kratochvíl.V takovém případě zvířata stihnout více vyrůst ještě před dospíváním. 

Mohli dinosauři ovlivnit to, jak stárneme? Jak velcí byli předchůdci savců? Jak se z domnělé pravěké rostliny vyklubala želva a čím je zajímavá? Poslechněte si celou Laboratoř. Debatují evoluční biolog Lukáš Kratochvíl a zoolog Pavel Stopka, spoluúčinkuje herečka Martina Hudečková.