Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Senát zvolil do Rady České televize historičku a rozhlasovou moderátorku Ivanu Chmel Denčevovou z Jihlavska. 

V Senátu jste získala nejvyšší počet hlasů ze všech kandidátů a porazila i ostřílené televizní matadory a manažery. To vás jistě potěšilo. Čím si to vysvětlujete?
Samozřejmě mě to potěšilo, ale přesné vysvětlení nemám. Do hlav senátorů, kteří mi dali svůj hlas – a velmi si toho vážím – opravdu nevidím.  Mohu tak jen uvažovat, že za tím může být moje dosavadní práce v médiích či moje názory na fungování médií veřejné služby.  
Pro mě mé zvolení má ještě jeden aspekt: než senátoři zvolili mě a dalších pět kolegů, tak složení rady letmým pohledem byl takový pánský – s jedinou výjimkou, většinově ´pražský klub´. Což se nyní pozměňuje a ocitla jsem se tam i já z malé vesnice Řídelova nedaleko Telče.
 
 

Do Rady České televize jste byla navržena spolkem Sdružení Paměť, které založil novinář Luděk Navara a Miroslav Kasáček z Vysočiny. Spolupracujete nějak s tímto spolkem?
Spolupracuji, a to dlouhodobě. Spojuje nás téma naší nejnovější historie, kterou právě tento spolek mapuje, a to na velmi vysoké profesionální úrovni.  A díky jejich badatelským výsledkům tak vzniklo několik společných rozhlasových pořadů a také jsem několikrát moderovala konference a akce, které Sdružení Paměť pořádalo. Obou pánů si velmi vážím, a tak pro mě bylo ctí, že jsem jejich nominaci získala. 
 
 

Vzhledem k vaší profesi rozhlasové redaktorky a publicistky bychom předpokládali, že budete spíše tíhnout do Rady Českého rozhlasu než k České televizi…
Ráda bych v dosavadní práci pro Český rozhlas pokračovala a to jednoznačně vylučuje působení v Radě Českého rozhlasu.  Principy fungování obou médií veřejné služby, jejich poslání a úkoly jsou obdobné, takže své zkušenosti budu moci dobře využít právě v té ´televizní´ radě. A jistou výhodou pak může být i to, že právě s Českou televizí nejsem nijak spojena, ani prací, ani vztahy.         
 
 

První zasedání se uskutečnilo (článek vyjde po 13. 12.) a za jedním stolem jste zasedla například s kontroverzním Lubošem Xaverem Veselým. Byla jste na to přichystaná?
Bezpochyby, člověk se ve svém životě potká s nejrůznějšími typy lidí, ať v tom kladném, či záporném slova smyslu. A v kolektivním orgánu jsou vždy lidé nejrůznějších typů, kteří mají stejný mandát, a tak je třeba k tomu přistupovat. To, že spolu nemusíme souhlasit, ani se nakonec nemusíme mít rádi, na tom nic nezmění. 
Myslím, že nejsem typem bojácného člověka, kterého jen tak něco ´usmýká´, takže ani ti ostřejší či kontroverznější lidé u mě obavy či strach opravdu nevzbuzují. Navíc tam spolu se mnou byli zvoleni zajímaví kolegové, přinejmenším dva poměrně dobře znám – Jiřího Padevěta a Jefima Fištejna -, a na spolupráci a potkávání s nimi se opravdu těším.     
 
 

S jakým předsevzetím do Rady ČT přicházíte?
Napomoci tomu, aby byla Česká televize silnou, nezávislou a respektovanou demokratickou institucí. Mým zájmem je, aby fungovala dobrá a kvalitní publicistika, dokumentární tvorba a zpravodajství. Rada sice nesmí vstupovat přímo do programu, ale schvaluje různé dokumenty typu dlouhodobých plánů, rozpočty atd., ve kterých lze právě toto směřování podpořit.  
 
 

Co je podle vás největší problém ČT? Jsou to finance, nebo něco jiného?
Finance jsou určitě vážným problémem, protože koncesionářské poplatky se řadu let nezvedly ani nevalorizovaly. Zároveň se spektrum služeb, které ČT nabízí, velmi rozšířilo. Díky novým technologiím a platformě ´ivysílání´ si divák může z archivu pustit řadu pořadů a také vznikly nové kanály, které rozšířily nabídku pro diváky. 
Trend, který stále více směřuje právě k ´televizi na přání´, kdykoliv si pustit pořad, bude dle mého posilovat a je třeba na něj včas a správně reagovat.      

Mezi lidmi se hovoří o tom, že by měl koncesionářský poplatek za televizi platit i vlastník mobilu. Byla byste pro?
Ano, byla, protože možnost sledovat televizní vysílání prostřednictvím nejrůznějších technických možností tady je a bývá často využívána. 
Stávající model, kdy koncesionářské poplatky hradí pouze ti, kdo mají televizní přijímač, považuji za překonaný. O tom ale v žádném případě nebudou rozhodovat členové kontrolního orgánu, kterým Rada České televize je, ale naši politici. A že to bude rozhodování obtížné, to je mi zcela jasné.  

Podle loňského průzkumu společností Kantar CZ dosáhla ČT nejvyšší hodnoty důvěryhodnosti od roku 2015, a to 73 %. Přesto čtvrtina lidí České televizi nevěří. Proč tomu tak je? A co s tím?
Především tento výsledek považuji za skvělý a hodný blahopřání všem, kteří program České televize vytvářejí. To, proč ona ´nevěřící´ čtvrtina existuje, může souviset i s tím, že prostě věřit nechtějí.

Domnívají se, že jim nikdo neříká tzv. pravdu, že jim ji ani říkat záměrně nechce. Že všechno je jinak, spiklenci jsou všude… Pro mě je opakovaně překvapujícím, čemu naopak lidé jsou schopni věřit. 

Plejáda nejrůznějších dezinformačních mailů, sdělení, hoaxů, které jsou v konečném důsledku zcela absurdní, a přesto se najdou lidé, kteří jim věří. V poslední době mě „pobavilo“, že jsou i lidé, kteří věří tomu, že země je placatá. 

Jak je osobně dále přesvědčit, přesvědčovat, že to tak není, nevím. Klíčové je, jaký je zdroj dané informace, a pokud je Česká televize pro tak výraznou většinu lidí důvěryhodnou, pak je to dobrý zdroj informací, kterým lze důvěřovat. Opakovaně si vybavuji slova skvělého žurnalisty Pavla Pecháčka, který říkával, že nejlepší propagandou je pravda.  
 

Diskuze k článku