Davidovi se podařilo zachránit muže ve středních letech, který se podle něho už na první pohled topil.
„Byli jsme s tátou a sestrou na Staňkovském rybníku a já si šel do vody házet s míčem. Všiml jsem si pána, kterému mizela hlava ve vodě, tak jsem k němu doplaval. Ptal jsem se ho, jestli mu něco není, ale neodpovídal a jen prskal do vody,“ popisuje první dramatické okamžiky David, který bydlí ve Zvěroticích a chodí do šesté třídy Základní školy E. Beneše v Soběslavi na Táborsku.
Bylo mu hned jasné, že musí muži nějak pomoci. Snažil se ho chytit za rameno a za každou cenu mu držet hlavu nad vodou.
„Trochu jsem se bál, že mě stáhne s sebou pod vodu, protože se mě snažil chytit. Dal jsem mu ale ruku pryč a držel jsem ho dál za rameno. Byl jsem z toho docela ve stresu. Pak jsem začal volat o pomoc, připlavali ke mně další lidé a společně jsme ho vytáhli na břeh,“ pokračuje drobný školák a dodává, že zachráněnému pak přivolali záchranku.
Davida Karpíška ocenili i třeboňští záchranáři.
Davidova maminka Petra, která učí na stejné škole, nejprve nevěřila, že se něco takového mohlo jejímu synovi přihodit. „V první chvíli jsem se lekla, když mi to manžel volal. Záchranáři nám později říkali, že pán strávil dva dny na jipce a měl při příjmu plné plíce vody. Ještě ten samý den se oba zastavili v Třeboni u záchranářů a David si odtud odvezl záchranářského plyšáka, poukaz do cukrárny a my jako rodiče jsme dostali poukaz do lázní,“ vzpomíná Petra Karpíšková.
Mimořádný čin byl překvapením i pro Davidovy spolužáky, kteří o jeho záchraně lidského života zpočátku vůbec nevěděli. „Nikomu jsem to totiž neříkal. Až když jsem dostal od ředitele školy pochvalu, tak se začali vyptávat, co se vlastně stalo,“ vzpomíná na začátek školního roku.
Velíškovu cenu má zachránce lidí z hořící budovy, metál dostal i zpěvák Hrůza |
Mladý školák, kterému v době záchrany bylo jedenáct let, ale zůstává i nadále skromný a tvrdí, že by za svůj čin ani neměl žádnou cenu dostat.
„Myslím si, že by to udělal asi každý, kdo by viděl topícího se člověka. Paní ze záchranky mi také říkala, že by ze mě byl dobrý záchranář. Nevím, musel bych si to ještě promyslet, ale dřív jsem chtěl být doktor,“ líčí David.
„Teď ho však víc baví počítače. Třeba ale jednou bude programovat počítače do nemocnic,“ dodává se smíchem jeho maminka.
Zatím je však David stejný jako většina jeho vrstevníků, s nimiž rád hraje fotbal a také podle svých slov staví bunkry.
„Rád si zahraju nějakou hru na počítači. Jo, už čtyři roky taky hraju na kytaru. Ve škole mě baví hlavně tělocvik a matika,“ jmenuje překvapivě jeden z méně oblíbených předmětů. „To víte, jeho maminka je matikářka. Ale nikdo ho samozřejmě nenutí, na matiku je opravdu nadaný,“ ujišťuje Petra Karpíšková.
