EXOTICKÉ OBJEKTY PRO PŘECHOD MEZI SVĚTY (5)

Mezi mnoha národy, primitivními i civilizovanými, existovalo přesvědčení doplňující víru, že zlí duchové nebo přízraky mohou ukrást duši a způsobit tak v opuštěném těle nemoc, pokud je únos dočasný, a smrt, je-li trvalý. Jmenovitě jde o víru, že démoni, kteří někdy mohou být dušemi mrtvých, mohou posednout lidské tělo, když je duše během spánku mimo něj, nebo mohou duši vyhnat a zaujmout její místo. Dojde-li k úplnému posednutí tohoto druhu, dochází – jako u „média“ – ke změně osobnosti a chování, myšlení, jednání, řeči, a celá povaha posedlé osoby se radikálně změní.

Někdy plynule mluví cizím jazykem, který dotyčná osoba ani nezná. Pokud se jedná o posedlost zlem, jak pozoroval americký protestantský misionář dr. John Livingston Nevius v Číně,^[31] kde jsou tyto jevy běžné, změna charakteru se ubírá směrem k nemorálnosti, často je v silném kontrastu s charakterem subjektu za normálních podmínek, a obvykle je doprovázena paroxysmy a křečemi těla. M. Le Scour vypráví o třech podvržencích, které viděl v jedné rodině ve Finistère a dejme si to do souvislosti s tím, co se říká o podvržencích zaměněných vílovým lidem v Irsku, Skotsku, na ostrově Man, ve Walesu a Cornwallu.

Podobná představa jako u Číňanů, že zlý duch se může zbavit duše obývající tělo dítěte nebo dospělého, je zřejmě základem a původním pojetím víry v proměňování vílového lidu ve všech keltských i dalších zemích. Když víly proměnily dítě a na jeho místě zanechaly starou vílu, bylo dítě podle této teorie zbaveno svého těla zlou vílou, kterou Číňané nazývají démonem, zatímco zanechání staré víly vysvětluje změnu osobnosti a změnu výrazu tváře dítěte posedlého démonem. Čínský démon vstoupí do těla dítěte a zcela se ho zmocní, zatímco duše dítěte je během spánku mimo něj – a všechny víly se mění, když nemluvně spí v noci v kolébce nebo přes den, když je na krátkou dobu ponecháno o samotě a následně se na místě objevuje podvrženec. Dětská duše se pak nemůže vrátit do svého těla, dokud nějaký magický obřad nebo exorcismus nevyžene démona, který ji ovládl; a přesně podobnými metodami, často za pomoci křesťanských kněží, léčí Keltové proměněné duše, které vytvořili skřítci, víly a korigani. V následujícím vyprávění tedy zřejmě spočívá základní vysvětlení záhadných představ o proměnách víl, s nimiž se tak často setkáváme v keltské víře ohledně vílového lidu:

„Aby se odvrátilo neštěstí spočívající v ošetřování démona, spálí se na popel vysušená banánová kůže, která se pak smíchá s vodou. Do ní matka namočí prst a namaluje spícímu dítěti na čelo kříž. Za krátkou dobu se duše démona vrátí – duše totiž během spánku putuje z těla a je volná –, ale když takto zamaskované tělo nepozná, odletí. Pravá duše, která čekala na vhodnou příležitost, se nyní přiblíží ke spícímu tělu, a pokud bylo znamení včas smyto, zmocní se ho; pokud však ne, stejně jako démon, který tělo nerozpoznal, odejde a dítě ve spánku zemře.“^[32]

Poznáváme v tom stopy čínského magického kultu Ku.^[33] Hieroglyf Ku odkazuje na magický princip, který uvolňují prostopášní, princip, který dává moc nad duchy těch, kteří zemřeli násilnou smrtí nebo morálně upadli nezřízenou smyslností. V některých ohledech jde o čínský ekvivalent mystérií zombieismu. Magickým nástrojem je zde mísa, pohár, nádoba na vodu a zoomorfními totemy tohoto kultu je hmyz, červ, had, žába, stonožka atd. A o tom mluví komentář c’Chuana:

„Nádoba a červi zplozují ku, odpovědnost padá na prostopášné. Ti, kdož zemřeli násilnou smrtí, jsou také ku.“

Komentář, který k tomuto hexagramu připojil Legge a další komentátoři I-ťingu, je obskurní, ale dva základní trigramy, z nichž se skládá hexagram, představuje trigram země a vzduchu, a proto v souladu s významem Ku pak způsobují ztrátu duše nebo dechu. Dobře to ladí se starodávnými čínskými texty, kde se Ku ztotožňuje se zlovolnými atmosférickými poruchami, které jako takové vytvářejí na fyzické úrovni močály a morové podzemní regiony, či na psychické úrovni miasmatické výpary hnijících lidských kostí. Ku rovněž naznačuje přítomnost zlých duchů a nezdravé aury umělých entit stvořených černou magií. Co ovšem zde vyvolává obzvláštní zájem, je fakt, že podle některých výjimečně starých textů létá Ku kolem půlnoci a vypadá „jako meteor“. Jeho světelnost se zvyšuje a vrhá stíny lidského tvaru; ty jsou pak známy jako ťiao-šeng-ku. Takový stín může nabýt jistého stupně hustoty, který mu umožňuje kopulovat s ženami a v tomto stádiu je nazýván čin-can-ku. Může se potom přemístit, kam chce a také šířit hrůzu po celé zemi.

Lidová víra si Ku představuje jako zlého lovce z temnot, který lapá duše mrtvých. Tyto pověry byly důvodem vzniku různých podání o klidných nocích tísněných těžkými mračny, z nichž probleskují nepopsatelné objekty a zanechávají za sebou nad střechami světelné čáry jako meteory, když odlétávají do Vesmíru. Taková světla byla připisována Ku a ty mají v povaze pohlcovat noční výrony mozků dětí. Unášejí také lidské duchy. V těch rodinách čarodějů, kteří si „vydržovali Ku“, bývaly ženy těmito duchy vždy zneužívány. Meteor byl ztotožňován s létajícím Ku nebo hadem Ku, což je nepřímá narážka na hadí sílu (kundaliní), o níž staří zasvěcenci věděli, že do zemské atmosféry vstupuje tam vocaď. Had mizí za noci „jako meteor“. Když se blíží k řídce obydleným místům, sestupuje a „pojídá lidské mozky“. Z takto kanibalismem zkoušených smrtelníků se stávají zombie; „mozek“ představuje inteligenci, která naopak je symbolem životního principu.

Duch podobný čin-can-ku se zjevuje v podobě ropuchy nebo žáby. Jak žábovité, tak i hadí formy jsou čarodějům dobře známé jakožto totemy Hlubinných a Velkých Starých. Navíc „to může být had, ropucha nebo nějaký druh hmyzu nebo plaz“. Stojí za to zde podotknout, že Ku, podobně jako UFO, se – jak se zdá – vyhýbají zalidněným oblastem. Další podobnost s UFO naukou jest ta, že obyvatelé takových strojů čas od času odřezávají různé části lidského těla. Staří Číňané byli nuceni vtělit svá pozorování do „magického“ kontextu vzhledem k potřebě popsat jevy mimozemského původu. Zdůrazňování hmyzí symboliky má veliký význam s ohledem na bzučivý zvuk, který – jak se mělo za to – ohlašoval blízkost nebo příchod Starých. Existuje ale ještě další druh Ku. Bájí se, že vyvrhuje zlato a stříbro, když se řítí za noci kolem jako blesk. „Veliký hluk přišel, když to padalo“. UFO prý také padají za velikého hluku.^[34]

V souvislosti s touto teorií posedlosti démony měl W. Y. Evans Wentz možnost pečlivě pozorovat některé žijící zaměněné děti u Keltů a byl přesvědčen, že v mnoha takových případech rodiče a přátelé nepochybně věří, že došlo k posednutí vílami. Toto přesvědčení se často přirozeně promítá do lidové teorie, že se změní i tělo dítěte, i když vyšetření prokáže pouze změnu osobnosti, jak ji uznávají psychologové; nebo u zvláštního typu zaměněných [podvrženci], u těch, kteří vykazují v dětství velkou dospělost v kombinaci se zestárlou tváří s čarodějnickými rysy, nejde ani o změnu osobnosti, ani o posedlost démonem, ale pouze o nějaký abnormální fyzický nebo duševní stav, který má povahu kretenismu, atrofie, marasmu nebo zastaveného vývoje. Jeden z nejvýraznějších příkladů proměny podle autora existoval v Plouharnel-Carnac v Bretani, kde tehdy žil trpasličí Bretonec, kterého vyfotografoval a mluvil s ním a který v sobě možná spojuje jak abnormální psychické, tak i abnormální patologické stavy.

Není vyšší než normální desetileté dítě, ale je mu přes třicet let a má obtloustlou postavu, i když není deformovaný. Všichni sedláci, kteří ho znají, mu říkají „Malý Korigan“ a jeho vlastní matka prohlašuje, že to není dítě, které porodila. Jednou mu s jakýmsi patetickým protestem řekl: „‚Řekl vám M., že jsem démon?‘ ‚Ne,‘ odpověděl jsem.“^[35] Říká se, že UFO, „snášející se zde k zemi“, pocházejí z panství tam vocaď nebo mimo říši jagrat (bdělý stav) a swapna (stav snu). Za bděním a sněním se nachází susupti, které je v hinduismu známé jako temný stav spánku neosvětlený vědomím v podobě snů. Je pravděpodobné, že nejstarší mýty uchovávají zprávy o infiltraci a provozu tam vocaď, z Vnějšku, který zůstával po celé věky nepovšimnut všemi kromě zasvěcenců a některých zvláštně nadaných jedinců – mágů, snílků, senzibilů, duchovních médií, básníků, proroků a mluvčích entit, které nedokážeme identifikovat, protože jako pozemšťané máme sklon vykládat jevy v pojmech říše jagrat, kde vládne rozum a realita – nebo se to alespoň věří.

Neskutečné, iracionální, surreálné je však jiného řádu bytí. Neexistuje v tom smyslu, v jakém existují naše těla, protože existence – podle definice – znamená „bytí mimo“, rozšíření nebo exteriorizaci vědomí ve smyslu prostoru a času, subjekt objektivizující sám sebe.^[36] Prostě, „mění se podle mysli, která je vidí“. Kafkova povídka "Proměna" začíná probuzením hlavní postavy - obchodního cestujícího Řehoře Samsy, a jeho zjištěním, že se proměnil v obří hmyz:

„Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi odporný hmyz.“

Přestože se snaží svou indispozici skrýt před rodinou, je nakonec odhalen. Vyděšení rodiče a sestra Markétka se rozhodnou Řehoře zavřít v jeho pokoji v jakési domácí internaci. Samsa po celou dobu svého změněného stavu uvažuje racionálně, nepropadá depresím a zachovává chladnou hlavu – jeho první starostí je, jak jako hmyz půjde vlastně do práce? Řehoř jako hmyz rozumí nadále lidské řeči, jemu samotnému však ostatní příliš nerozumí, nemůže tedy se svým okolím komunikovat. Řehořův zdravotní stav se zhoršuje.

Ztěžuje se i atmosféra v rodině; hmotný nedostatek a vypětí ze skrývání Řehoře v bytě doléhají na jeho rodiče i Markétku, která navrhuje Řehoře odstranit. Rodina si do bytu nastěhuje podnájemníky, kteří o Řehořovi nevědí. Později ho ale spatří, protože Řehoř si chtěl poslechnout, jak jim Markétka hraje na housle, a tak opustil svůj pokoj. Otec se ho snažil zahnat zpět do jeho pokoje, ze kterého se postupem času stalo skladiště nepotřebných věcí. Nakonec po Řehořovi hází malvice [lat. malus, „zlo“], čímž ho těžce zraní. Nájemníci dávají okamžitou výpověď. Nad ránem opuštěný a „zlem potrefený“ Řehoř umírá. Ráno jej nalezne posluhovačka a jeho mrtvolu sama odklidí.

„Pojďte se podívat, ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé!“

Samsára je nepřetržitý sled kombinací jevů skhandhá,^[37] které se stále mění od okamžiku k okamžiku a následují jedna za druhou po nepředstavitelná období. Jeden život představuje pouze nepatrný zlomek této samsáry. Samsára je neustálé putování. Nekonečné vzdouvání a klesání moře života, které je symbolem nepřetržitého procesu opakovaných zrození, stárnutí, utrpení a umírání. Vedeny lpěním, nenávistí a nevědomostí, pokračují cítící bytosti v koloběhu šesti říšemi, a to podle toho, jaká je jejich karma. „Karma“ Řehoře Samsy stejně jako jeho život je jen nepatrný zlomek samsáry.

-pokračování-

-----------------------------------------------

PRAMENY:

[31] J. L. Nevius: Demon possession and allied themes; being an inductive study of phenomena of our own times. F. H. Revell, Chicago 1894.
[32] N. G. Mitchell-Innes: Birth, Marriage, and Death Rites of the Chinese. Folk-Lore Journal, vol. 225, str. 270n. Velmi zajímavé je, že pohanské čínské matky používají znamení kříže proti démonům stejně jako keltské matky proti vílám; a žádný exorcismus katolíků či protestantů, jehož cílem je vyléčit vílu měňavku nebo vyhnat posedlé démony, se nikdy neobešel bez tohoto celosvětového a předkřesťanského znamení kříže.
[33] Srv. San: UFO, kult Kû & projekt Galileo.
[34] Srv. San: UFO, kult Kû & projekt Galileo.
[35] W. Y. Evans Wentz: The Fairy-Faith In Celtic Countries. Oxford University Press, Londýn 1911.
[36] Kenneth Grant: Outside the Circles of Time. Frederick Muller Limited, Londýn 1980, str. 81.
[37] Jednotlivé složky bytosti, které jsou podstatou individuality. Buddhismus rozlišuje pět skandh:
tvar (skupina tělesnosti), cítění (skupina pociťování), vnímání (skupina vnímání), tvoření (skupina mentálních formací), vědomí (skupina vědomí). Těchto pět je založeno na smyslových schopnostech, zatímco vědomí mysli slouží k rozlišování a posuzování objektů. K těmto šesti pak škola čittamátra neboli jógačára přidává vědomí znečištěné vášněmi, které rozvíjejí přijímání a odmítání, a tím i utváření karmy.