Většina lidí na světě nežije v demokracii. Politici nechtějí demokraticky vládnout, říká politolog Bílek

„Číselně můžeme říct, že zlatý věk demokracie skončil kolem roku 2010, kdy bylo na světě pouze 22 plných diktatur a nejvíce demokratických režimu,“ dokládá Bílek. „Dnes sledujeme stav, kdy máme přibližně 90 demokratických režimů a zároveň asi 89 volebně-autoritářských nebo plně autoritářských.“

Proměnu světa a politických zřízení ovlivňuje několik faktorů. „Ten první je, že po konci studené války jsme byli příliš optimističtí. Z toho důvodu jsme realitu chtěli vidět v lepším světle, takže jsme viděli sklenici spíše jako poloplnou, ne poloprázdnou,“ uvádí.

Čtěte také

Zpravodaj Dorazín: Západ je nervózní z pomalého postupu Ukrajiny, ale neposkytl zbraně, které by ho urychlily

Druhým důvodem je rostoucí asertivita nedemokratických států v mezinárodní politice a jejich intenzivnější spolupráce.

„Na druhé straně Západ, který výrazně podporoval demokracie ve světě, je v posledních letech nepodporuje tak významně. V některých případech dokonce z geopolitických důvodů podporuje i diktatury nebo alespoň volební autoritářství,“ upozorňuje Bílek.

Dalším důležitým faktorem indikujícím změnu je válka na Ukrajině. „Ruská invaze zatřásla mezinárodním systémem a ukázala, že stará pravidla už moc neplatí,“ konstatuje.

„Důkazem je i stoupající počet vojenských převratů v Africe a pokusů o ústavní převrat v různých zemích světa, což je také jev, který jsme od konce studené války skoro neviděli.“

Vláda pevné ruky

Výzkumy přitom ukazují, že demokratické zřízení zvyšuje kvalitu života, zlepšuje zdravotní péči i ochranu životního prostředí. „Demokracie je ve většině aspektů lepší forma vlády. Zároveň je velký problém v tom, že to pro spoustu lidí třeba není ten hlavní argument,“ vysvětluje, proč jsou nedemokratické režimy na vzestupu.

„Většina lidí na této planetě nežije v demokracii a samozřejmě velkým dílem je to také tím, že politici nechtějí demokraticky vládnout,“ podotýká. „Problematické je i to, že většina veřejnosti má problém si představit, co pojem demokracie znamená, což vede k velkému zmatení. Z toho důvodu demokracií nepřibývá a nežijeme v nich.“

Čtěte také

Radko Kubičko: Blížící se volby přinášejí nábor osobností

Globalizovaný svět je také velmi složitý a rychlý, voliči proto mají problém se v něm zorientovat. „Čím méně stabilní svět je, tím více lidé hledají nějakou oporu. Vláda pevné ruky, která navíc dneska díky politickému marketingu nevypadá zase tak pevně, je pochopitelně pro spoustu lidí lákavá,“ vysvětluje Bílek.

Odklon od demokratického zřízení může být nenápadný, ani zdaleka jej nelze posuzovat pouze podle volebního systému, k čemuž se inklinovalo dříve. „Dnes už víme, že samotná existence voleb nestačí k tomu, abychom mohli politický režim označit za demokracii,“ připomíná. „Volby dnes má i většina nedemokratických režimů i nejtvrdších diktatur světa.“

Šíření trendů v globalizovaném světě

Proto mezi autoritářské režimy odborníci zahrnují i Maďarsko nebo Turecko. Trendy se navíc v současnosti díky internetu šíří snadno a rychle po celém světě. „Spousta politických trendů a strategií se používá všude na světě. Rozhodně je potřeba je sledovat, protože strategie se budou opakovat,“ doporučuje.

Díky tomu je možné některým tendencím předcházet. „Když Maďarsko přijalo zákony, kterými okleštilo občanskou společnost, často vycházelo ze zákonů, které už přijaly jiné země v postsovětském prostoru,“ uvádí Bílek jako příklad. „Je potřeba mít stále na paměti, že autoritáři jsou většinou velmi sofistikovaní, inteligentní a sledují trendy. Pokud je sledují oni, musíme je sledovat také.“

Čtěte také

Rusko budí strach, ale větší obavy mám z brutální dobyvačnosti Číny, přiznává spisovatelka Denemarková

Ohrožením demokracie může být i intenzivní ekonomická spolupráce s autoritářskými režimy. „Existence vojenských režimů v Africe by nebyla možná bez externí podpory. V dnešním světě Rusko nebo Čína nemá vůbec problém tyto režimy, byť nepřiznaně, podporovat,“ popisuje.

Demokratické státy by pro svůj vlastní prospěch neměly stát stranou. „Měli bychom se v těchto částech světa angažovat minimálně diplomaticky, protože když to nebudeme dělat, tak si tam hřiště rozkouskují právě ty země, se kterými teď nemáme úplně dobré vztahy,“ varuje.

Zároveň ale upozorňuje, že prosté dělení na demokratické a nedemokratické státy může být v mnohém zjednodušující. „Žijeme se sousedy, které máme, a to v praxi znamená, že i s autoritáři musíme často jednat a uzavírat dohody,“ shrnuje Jaroslav Bílek.

„Jenom bychom měli více zvažovat, s kým je uzavíráme, koho podporujeme, ať už finančně, či jinak, a jestli není jiná možnost.“

Více podrobností o úbytku demokracie, politických převratech v Latinské Americe a inklinaci Roberta Fica k autoritářství si můžete poslechnout v záznamu celého rozhovoru. Moderuje Michael Rozsypal.