Českokrumlovák již má na svém „triku“ pět českých a jeden slovenský titul.

Míro, když se dívám na tvůj jezdecký profil, tak máš těch mistrovských titulů z jednotlivých tříd docela dost. Máš je ještě „pod kontrolou“?

„Každý mistrovský titul je pro mě a můj tým skvělý a je to vždy ta pomyslná třešnička na dortu za perfektní sezonou. Pochopitelně z něj máme vždy velkou radost. Upřímně, tituly moc pod kontrolou nemám, neboť těch závodů už je opravdu dost (smích). Mám pocit, že jich je pět českých a jeden slovenský, ale pokud se pletu, tak mne oprav. Občas zabrouzdám na specializovaný internetový server a připomenu si závody, jak probíhaly a kdo proti nám soutěžil. A to se pak krásně vzpomíná.“

Ten pocit, kdy se vyhrává, je nádherný a nikdy se neomrzí. O to snazší je motivace do závodů…

„Je opravdu super, když soutěž dojedeme do cíle, vše klapne a podaří se vyhrát. Motivaci zatím hledat nemusím. Na každém závodě je vždy něco nového a já se na to pokaždé těším. Tu největší motivaci mi určitě dodávají mí sponzoři, rodina, kamarádi a fanoušci, kteří mi cestu na každý závod pomáhají uskutečnit.“

Z pohledu výsledků vypadají tvé závody docela jednoduše. Která sezona byla pro tebe nejtěžší? Byl to rok 2019?

„Každá sezona má své plusy a mínusy, občas se někde daří více, jindy méně. Ale pokud se ptáš na rok 2019, tak ten byl pro mne hodně těžký. Z šesti závodů se mi podařilo dokončit dva, kdy jsme zvítězili ve třídě na Valašce a doma v Českém Krumlově. Na Šumavě nás diskvalifikovali, v Hustopečích jsem s tím praštil a dvakrát nám praskla poloosa. Každé odstoupení zabolí a i já byl drobet zoufalý. Na druhou stranu nám i tyto smutnější momenty daly hodně nových zkušeností. Ale zase tak špatný rok to zase nebyl, neboť na jeho konci se mi narodila krásná holčička, která mi dělá velkou radost.“

Od doby, kdy jsi naskočil do mistrovství ČR, jsi, až na výše zmiňovaný rok, nepoznal nic jiného, než na konci roku mistrovský titul. Máš jich na svém triku pět… To tě nemůže už ani bavit…

(smích) „Budeš se divit, ale baví. A poslední dva roky mě to baví ještě víc. Ne, že by mne to dříve nebavilo, ale když jela proti sobě dieselová auta, tak nás ve třídě moc nebylo. Souboje byly vždy zajímavé, ale jednoduše chybělo víc soupeřů. Před dvěma roky došlo k úpravám tříd, a tím nám vzrostla konkurence. Každý závod je tím pádem zajímavější.“

Jaký byl letošní rok z tvého pohledu?

„Byl to dobrý rok s titulem na konci. Nemohu ale říci, že to byl jednoduchý rok. I letos jsme si užili spoustu soubojů o vteřinky a soupeři nám nedávali rozhodně nic zadarmo. Auto bylo dobře připravené, a pokud pominu Rally Český Krumlov, kde nás Fabie pozlobila, tak škodovka fungovala bez problémů. Potěšili mě i pořadatelé, když se snažili zařazovat změnu tratí. A pokud ohlédnutí vezmu ještě z pohledu soutěží, tak pouze na Valašce jsme se krčili v autě před nepřízní počasí, jinak všude jsme se krásně potili a to doslova.“

Pětkrát jsi byl v průběhu sezony „na bedně“, ten nejsladší pocit byl pravděpodobně ve Zlíně, mám pravdu?

„Každá cílová rampa mě vždy hodně potěší, a když je to na konci s pohárkem, je radost o to větší. Je zvláštní, že i když jste ze závodu unaveni, tak na té rampě z vás vše spadne. Pro mne je důležité se vždy pěkně svézt. Ty ale narážíš na Barumku i z jiného důvodu. Tady jsme si pojistili letošní titul ve třídě, takže radost dvojnásobná. Ale pokud mohu ještě k Barumce, tak ta se vydařila se vším všudy. Bylo krásné počasí, erzety obsypané fanoušky a úžasná atmosféra v pátek na městské superspeciálce, obzvláště na autobusovém nádraží. To je vždy radost závodit. A taky jet v pátek pár aut před Ášínem, to se taky jen tak někde nepodaří (smích).“

Která z letošních soutěží byla pro tebe nejtěžší?

„Tady mohu jednoznačně poukázat na svou letošní poslední soutěž v Pačejově. Bylo to hlavně proto, že jsem byl nachlazený a nemohl jsem podat stoprocentní výkon.“

Jediné odstoupení jsi zaznamenal na domácí rally v Českém Krumlově. Co se přihodilo?

„Závod jsme měli dobře rozjetý a jízdu jsme si s Vláďou užívali. Na čele třídy jsme měli slušný náskok a do konce rally zbývaly poslední dvě zkoušky. Jenomže na té předposlední, což byly Malonty, nám upadl držák motoru a prorazila se olejová vana. Tím pro nás závod předčasně skončil.“

Vloni jsi naznačoval blížící se přestup do historiků. Už nastal čas nebo ještě budeš štvát své soupeře v soudobých vozech a vybírat jim tituly?

„Asi je budu ještě chvilku štvát (smích). Projekt Ascona pokračuje, jen s tím rozdílem, že mnohem pomaleji, než jsem původně předpokládal. Ale u historických aut je jedna výhoda oproti těm soudobým a to ta, že nějaký ten rok navíc autu nijak neuškodí (smích).“

Co ty a zimní pauza, budou to hodiny strávené v posilovně nebo u playstationu?

„Tady ses ale těžce netrefil. Já jsem kluk vysportovaný životem, a tudíž žádnou posilovnu nepotřebuji (smích). Proto nějaké pocení a funění se závažím za zadkem nemám v plánu. Zimní pauza bude hlavně o přípravě auta na nadcházející sezonu. K tomu se přibaluje i stavba nového (starého) auta, tedy Opelu. A jak všichni víme, tak jak na začátku je spousta času, tak ke konci je času moc málo. Místo herních konzolí si budu hrát raději jinak, a to s dcerou Petruškou, zářící dětské oči jsou prostě nejvíc.“

Předpokládám, že už si nějak doma rýsuješ sezonu 2024, prozradíš kde a s čím tě uvidíme?

„To, s čím pojedu, jsem lehce odtajnil v předchozích odpovědích, neboť Ascona ještě není v top stavu. Takže plánuji s „Ládisem“ co nejvíce závodů ve velkém mistráku s naší Fabií. A pokud by se opravdu zadařilo, tak by mohl vyjít i nějaký menší závod s Opelem, ale to je ještě s velkým otazníkem.“

Poděkování…

„Sluší se poděkovat za uplynulou sezonu svému spolujezdci, který dobrovolně sedá vedle mě. Tátovi a klukům ze servisu za skvělou práci. Dále pak sponzorům a partnerům, kteří mi pomáhají starty v celé sezoně uskutečnit. A obrovské děkuji míří k manželce, dceři a rodině za podporu a shovívavost. Musím poděkovat i fanouškům, kteří nám tenhle sport pomáhají udržet. Těším se na vás všechny v nové sezoně.“