Zatímco ekonomická úroveň ostatních zemí Evropy už zcela smazala ztráty způsobené koronavirovou pandemií, Česko zůstává jediné, jemuž se to zatím nepodařilo. Od zahraničních médií, zejména těch německých, si proto vysloužilo nelichotivou přezdívku: nemocný muž Evropy. Co mohou Češi udělat pro to, aby byl rok 2024 pro hospodářství země lepší než ty minulé?

Útraty jako pět let nazpět

České hospodářství letos uvízlo na hraně stagnace a mírné recese. Hrubý domácí produkt v prvních třech čtvrtletích letošního roku mírně klesal a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by závěr roku měl být o mnoho lepší. „Vyhrabáváme se z jámy vykopané loňským prudkým zdražením energií. Toto vyhrabávání ovšem trvá déle, než se všeobecně čekalo,“ komentuje výsledek ekonom České spořitelny Michal Skořepa.

Letošek přinesl především velké zklamání ze spotřeby domácností. Obsah jejich nákupních košíků přibližně odpovídá úrovním z léta roku 2018. Ve srovnání s předpandemickým lednem 2020 si z obchodů odnášíme zhruba o 7,5 procenta méně zboží. Ekonomové sice čekali, že útraty Čechů nebudou letos vzhledem k poklesu reálných mezd dechberoucí, avšak celkový výsledek zaostal za očekáváním. Platí to paradoxně i v době, kdy se už na trhu začínají objevovat signály, že s chudnutím Čechů je konec. Statistická data již podruhé ukázala, že mezičtvrtletní růst průměrné mzdy překonal růst cen. Jde zatím sice jen o desetiny procentního bodu, ale zpráva je jasná: Češi ve druhém i třetím kvartále oproti předchozímu čtvrtletí nepatrně zbohatli.

Po zrušení EET řada obchodníků začala přijímat pouze platby v hotovosti. Část dříve přiznávaných tržeb se tak opět schovala do šedé zóny ekonomiky.

Přesto i začátek posledního kvartálu ukázal pokles tržeb obchodníků. „Takový vývoj už nejde vysvětlit tím, že Češi reálně chudnou,“ říká hlavní ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil a dodává: „Musí za tím být něco jiného. Zřejmě do spotřeby domácností vstupují psychologické faktory – obava z dopadů konsolidačního balíčku, opatrnostní úspory.“ Právě spotřeba domácností přitom významnou měrou ovlivňuje vývoj celé ekonomiky. Tvoří téměř polovinu tuzemského hrubého domácího produktu.

Byznys v depresi

Pesimismus a špatná nálada se navíc drží také v byznysu. Důvěra podnikatelů v ekonomiku zůstává pod dlouhodobým průměrem. Firmy samy důvody vidí především v přehřátém domácím trhu práce, na němž zoufale chybí volná pracovní síla, a ve státem velmi silně omezeném zaměstnávání pracovníků z mimoevropských zemí. Nelibě nesou také plán vlády zvýšit regulované složky cen energií a v neposlední řadě je trápí i dopady konsolidačního balíčku. „Není to tak, že by jeden z faktorů byl sám o sobě pro firmy a jejich důvěru v ekonomiku fatální, ale jde o obtížně stravitelný koktejl vnímané inflace, vysokých cen vstupů, energií, zvýšení daňového zatížení, ale i růstu byrokracie a administrativy, jako je ESG, whistleblowing, omezení práce na DPP a DPČ,“ vysvětluje předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků Josef Jaroš, co firmy zatím odrazuje od investic a chuti rozvíjet své podnikání.

Vývoj HDP Česka a index důvěry podnikatelů v ekonomiku

Ne všechny ztráty české ekonomiky jde ale připisovat špatné náladě. Na účet HDP je potřeba přičíst také vlivy politických rozhodnutí, a to zejména zrušení elektronické evidence tržeb. Ta vedla k tomu, že řada restaurací, řemeslníků i dalších profesí opět schovala platební terminály a platby za své služby přijímá jen v hotovosti. Část dříve přiznávaných tržeb tak opět přešla do šedé zóny ekonomiky.

„Můj odhad je, že kdyby se EET nevypnula, tak minimálně náskok Německa bychom pravděpodobně stáhli,“ uvádí Hradil. Německo je co do zotavování ekonomiky sice druhé nejhorší v EU, dotažení jeho ekonomického růstu by nicméně znamenalo definitivní návrat tuzemského hospodářství na předpandemickou úroveň.

Náladu zlepší centrální banka

Avšak popsané negativní vlivy nejspíš jen oddálily nástup viditelného ekonomického oživení Česka. V příštím roce, a zejména v jeho druhé polovině, bychom tak už měli vidět zřetelný růst hrubého domácího produktu.

Jedním z hlavních tahounů by mohla být vyšší aktivita firem a chuť pustit se znovu s vervou do investic. „Odkládat je jde jen určitý čas. A teď podle mě přišla dobrá doba, proč se do nich znovu pustit. ČNB má dobré impulzy k tomu, aby začala snižovat úrokové sazby a to samozřejmě zvýší investiční poptávku firem,“ očekává výkonný ředitel firemního bankovnictví ČSOB Pavel Prokop. Pokles sazeb by mohl odstartovat zkraje příštího roku.

Toto očekávání se už odráží i v chuti českých firem investice plánovat. Podle posledního průzkumu, který banka mezi podnikateli provedla na podzim, chce v nadcházejícím půlroce investovat do inovací devět z deseti českých firem. Vedle přetrvávajících investic do úspor energií v jejich plánech dominují investice do zvyšování kapacity výroby nebo vývoje nových produktů. A právě to by mohlo naznačovat, že se v blízké době chystají na expanzi.

Tržby v maloobchodě

Snižování úrokových sazeb by pak mohlo také snížit motivaci domácností držet peníze v bankách a tím téměř po dvou letech odstartovat novou vlnu utrácení. Tu ještě nejspíš podpoří i dobré zprávy z trhu práce. Nezaměstnanost se totiž stále drží na rekordně nízké úrovni kolem 3,5 procenta. A to je dobrým signálem pro Čechy, že se nemusí o práci bát.

Blikat, nebo zářit?

Jenže ani tak nejde mít přehnaná očekávání. I třeba prognózu ministerstva financí, jež pro příští rok počítá s téměř dvouprocentním růstem HDP, považuje většina ekonomů oslovená týdeníkem Ekonom za příliš ambiciózní. Jako mnohem pravděpodobnější se v jejich očích jeví odhad Mezinárodního měnového fondu, který české ekonomice pro příští rok slibuje zlepšení zhruba o 1,2 procenta.

Ačkoliv nám Němci dávají nálepku „nemocného muže Evropy“ trochu nespravedlivě, v jednom mají pravdu: český hospodářský model je zastaralý, a pokud chce Česko dál patřit k ekonomickým premiantům střední a východní Evropy, bude ho muset změnit. Země už nemůže spoléhat ani na levnou pracovní sílu, ani na levné energie. Vládní zásahy kompenzující zvýšení cen energií nebo otevírající dveře do Česka levné pracovní síle z mimoevropských zemí, po nichž volají podnikatelské svazy, by totiž jen konzervovaly současný stav, kdy ekonomice hnané průmyslovou výrobou viditelně dochází dech.

Co trápí firmy a kde chtějí v následujících šesti měsících inovovat

„Jediná správná odpověď na to, že už tady nebude levná pracovní síla, že už tu nebude levná elektřina, je, že se začne dělat něco jiného. Ano, bude to znamenat, že část firem, zejména těch průmyslových, opustí trh. Zdroje, které na sebe vázaly, se přesměrují do něčeho jiného,“ popisuje žádoucí směr Hradil.

Místo hledání úlev by se tak české podniky měly začít vracet ke svému základnímu poslání. „Bude stačit, když budou dělat to, k čemu vznikly – tedy hledat nové podnikatelské příležitosti, a to jak v Česku, tak v zahraničí,“ radí Skořepa.