Od zahájení ruské agrese na Ukrajině uplyne příští týden symbolických 666 dní. Do té doby by měla Evropská rada přijmout další jasné, silné a jednoznačné rozhodnutí. Jeho prostřednictvím oznámí Kyjevu, Kremlu i Washingtonu, že bude dál a bez váhání pomáhat Ukrajině se ubránit, přežít invazi, obnovit svou územní celistvost a zahájit rekonstrukci. Jenže to asi jen tak snadno nepůjde, protože proti se staví jeden jediný lídr „sedmadvacítky“ – maďarský premiér Viktor Orbán. Summit, který začíná ve čtvrtek 14. prosince v Bruselu, bude tedy o tom, co může EU Orbánovi nabídnout, aby se uspokojil a nakonec souhlasil s názorem svých 26 kolegů. I to je politika – ale neříká se normálně takovémuto chování „vydírání“?
EU si naplánovala, že na nejvyšší úrovni schválí tento týden balíček nazvaný „Bezpečnostní záruky pro Ukrajinu“, jehož součástí jsou dvě klíčová rozhodnutí – zahájit s Ukrajinou rozhovory o podmínkách vstupu do EU a poskytnout jí „finanční kyslík“ jak pro vedení války, tak pro veřejné finance.
Kyjev má dostat 50 miliard eur na tři roky (17 miliard dotací a 33 miliard ve formě úvěrů splatných po roce 2035) na fungování státu. Dalších 100 milionů pak má přijít na nákup zbraní a munice z „mírového nástroje“ EU. Maďarsko blokuje všechna tato rozhodnutí.
Viktor Orbán si dal záležet, aby se to náležitě vědělo. Zveřejnil dva dopisy, které poslal šéfovi Evropské rady Charlesu Michelovi, ve kterých argumentoval mimo jiné tím, že Ukrajina není připravena jednat o vstupu do EU, že je zkorumpovaná, že pozitivní stanovisko Evropské komise neodpovídá realitě. Žádal, aby se napřed vedla o ukrajinské perspektivě mezi lídry „strategická debata“. Jinak bude Maďarsko rozhodnutí vetovat, protože „odporuje jeho národnímu zájmu“.
Belgičan Michel se před dvěma týdny vydal do Budapešti, aby Orbána přesvědčil – zjevně ovšem bez úspěchu. K rozumu ho nepřivedl ani francouzský prezident Emmanuel Macron, který s Orbánem večeřel minulý týden v Elysejském paláci. O obsahu jejich rozhovoru nebylo nic oficiálně sděleno – což svědčí o tom, že nedošlo k vůbec žádné, ani kompromisní dohodě.
Jakkoli maďarské námitky obsahují samy o sobě racionální prvky, v politickém kontextu působí jako závan proruského větru, a proto také všechny kolem značně iritují. Všem ostatním 26 premiérům a prezidentům, kteří usednou kolem stolu, je víceméně jasné, že v tuto klíčovou chvíli musí Evropa stát na straně Ukrajiny více než kdy předtím. Nesmí potvrdit „únavu“ vyvolanou vleklostí konfliktu a nedostatkem ukrajinských vojenských úspěchů. Musí Ukrajince povzbudit, ne je deprimovat.
Rusku musí dát Unie jasně na vědomí, že její jednota trvá, že je stejně jako na počátku odhodlána nedopustit jeho imperiální expanzi a zmařit jeho agresivní touhy. Důležitý je v tuto chvíli také vzkaz do USA, kde se zvedá nečekaně silná opozice vůči další podpoře Ukrajiny, jež by se mohla v případě vítězství Donalda Trumpa příští rok změnit v trvalý postoj. Je důležité, aby EU jasně prohlásila, že ho nebude sdílet.
Bude stačit Orbánovi zaplatit?
Orbán si toto vše velmi dobře uvědomuje. Den před summitem si tak všichni – politici, diplomaté, novináři – lámou hlavu ohledně otázky, zda skutečně míní hrát proruskou kartu až do konce a znemožnit usnesení Evropské rady, nebo zda bude „stačit“ mu zaplatit – tedy uvolnit částečně nebo úplně oněch zhruba 30 miliard eur, jejichž vyplacení EU zadržuje kvůli nedostatkům „vlády práva“ v Maďarsku.
Z vyjádření jedněch i druhých je patrné, že v tuto chvíli by to už bylo jedno – EU by zřejmě byla ochotna povolit, pokud jde o vládu práva, a maďarskému lídrovi za jeho souhlas zaplatit.
První signál přišel ve středu večer od Evropské komise, která schválila uvolnění zhruba 10 miliard eur pro Maďarsko ze zadržovaných strukturálních fondů, a to za to, že zavádí komisí požadované reformy garantující nezávislost justice. Očekávané rozhodnutí bylo zveřejněno poté, co příslušná nová legislativa vyšla v maďarské sbírce zákonů.
Komisařka Věra Jourová se dušuje, že to nemá nic společného s výše popsanou debatou a že jde o normální reakci na pozitivní kroky maďarské strany. I kdyby to tak bylo – a načasování vyvolává pochybnosti – je velmi pravděpodobné, že se Orbán s takovou sumou nespokojí.
Orbánův politický poradce a jmenovec Balász Orbán tento týden řekl, že Budapešť může hrozbu vetem odvolat, pokud se Brusel rozhodne uvolnit všechny finance, které Maďarsku zadržuje. Použil pro to kuriózní logiku: „Evropská podpora Maďarsku a financování Ukrajiny jsou odlišné věci,“ řekl podle agentury Bloomberg. „Ale pokud EU trvá na tom, že financování Ukrajiny má pocházet z revidovaného rozpočtu EU, pak se tyto věci propojují.“
Tento a další podobné výroky maďarských vládních činitelů byly v „předsummitových“ dnech zkoumány ze všech stran. Znamená to, že pokud EU ustoupí ohledně financí, umožní Maďarsko uvolnění balíku peněz pro Ukrajinu? Nebo bude požadovat, aby se 50 miliard rozdělilo na menší částky, o nichž by se postupem času hlasovalo jednotlivě, což by Orbánovi umožnilo další nátlak?
A pokud by se něco takového domluvilo, bude to stačit také na podporu startu vstupních rozhovorů? Nebo bude Maďarsko trvat na tom, aby se s tím počkalo do března, kdy bude Evropská komise reportovat, zda Ukrajina splnila úplně všechny podmínky pro zahájení jednání?
Diplomaté citovaní serverem Politico vysvětlují, že by Evropská rada mohla potvrdit březnový termín opravdového startu jednání, tedy až Ukrajina splní zmíněné podmínky. Nynější rozhodnutí by tak bylo jen „formální“. Nebo by se mohla usnést, že vyjednávání lze kdykoli zastavit, případně zvrátit, tedy že Ukrajina nedostává nějaký automatický nárok na budoucí členství. Všechny tyto „brikule“ se vymýšlejí proto, aby se vyšlo vstříc Maďarsku – což neznamená, že by se takový jazyk nelíbil i další skeptičtějším zemím, například Rakousku nebo Itálii.
Pro pořádek dodejme, že jak o finanční pomoci, tak o startu vstupních rozhovorů musejí členské státy na nejvyšší úrovni rozhodnout jednomyslně, takže se to bez maďarského souhlasu neobejde. Finanční pomoc by se v případě, že k ní nedojde, dala ještě zorganizovat bilaterálně; jednání o členství nikoli.
Schůze Evropské rady se tak předem jeví jako velmi složitá a výsledek je ve hvězdách. Pokud Orbán nepovolí, což je pravděpodobné, nebude žádný výsledek zcela uspokojivý. Hlavní politické kluby v Evropském parlamentu už předem varovaly, aby se lídři nenechali vydírat. „Orbánova setkání s Putinem ukazují, že již opustil evropský tým a spřáhl se s tím ruským. Jeho snahy mobilizovat odpor v Evropě a USA proti další finanční pomoci Ukrajině je proradný a věrolomný,“ řekl šéf klubu nejsilnější Evropské lidové strany Manfred Weber.
Předsedkyně klubu socialistů Iratxe Garcíová také poukázala na to, že se Orbán stal Putinovým „trojským koněm“ v EU; je proto „nepřijatelné“, aby se uvažovalo o uvolnění miliard eur, které byly zmrazeny kvůli korupci a nedostatkům vlády práva. Zdůraznila také, že Orbánovo chování jasně ukazuje, že se EU musí zbavit pravidla povinné jednomyslnosti při rozhodování o zahraničněpolitických záležitostech.
Ukrajina není jediné téma
Podpora Ukrajině a jejím aspiracím samozřejmě zastiňuje vše ostatní. Nicméně nezapomínejme, že Evropská rada má také „dát zelenou“ vstupním rozhovorům s Moldavskem a vyjádřit se ke stavu jednání se zeměmi západního Balkánu, jejichž lídři se do Bruselu sjedou už dnes (ve středu 13. prosince) odpoledne. Evropští státníci by také měli zaujmout stanovisko k pokračující izraelské válečné operaci v pásmu Gazy a jejím příčinám.
Dalším provázaným tématem je širší revize sedmiletého rozpočtu EU (2019–2026). Vedle zmíněné sumy pro Ukrajinu požádala Evropská komise o dalších zhruba 50 miliard eur na podporu migrační politiky, na investice do strategických průmyslových odvětví nebo na splácení vyšších úroků z půjčky na postcovidový „fond obnovy“.
Spořivé státy v čele s Německem odmítají zaplatit do rozpočtu unie víc peněz na cokoli jiného než Ukrajinu. Další vlády však mají jiné představy – Maďarsko například požaduje dodatečné peníze na ochranu vnějších hranic před migranty, takže ani zde nelze vyloučit souvislosti a provázanosti. Předsedajícímu Charlesi Michelovi tentokrát opravdu není co závidět…
