Příroda je naším nejcennějším spojencem v boji proti změně klimatu. Nová legislativa EU má položit základy pro její další revitalizaci. Nejde přitom o zakonzervování přírody někde daleko od nás, ale o její integraci do měst, podniků i zemědělství, píše v komentáři pro Euractiv.cz eurokomisař Sinkevičius.
Autorem komentáře je Virginijus Sinkevičius, evropský komisař pro životní prostředí, oceány a rybolov.
Když se řekne příroda, vybaví se nám vůně lesa, procházky po horách, koupání v průzračném moři nebo staccato dešťových kapek na spadaném podzimním listí. Vzpomeneme si na chvíle, které jsme v přírodě strávili s našimi blízkými, nebo na okamžiky, kdy jsme si do přírody zašli sami, abychom tam zklidnili naši mysl a uspořádali si myšlenky.
Můžeme však tyto vzácné chvíle považovat za něco samozřejmého? Zamyslíme se někdy nad tím, v jakém stavu se příroda kolem nás vlastně nachází?
Domnívám se, že odpověď na tyto otázky všichni dobře známe.
Dnes již nestačí přírodu pouze chránit, aby se znovu stala přirozenou součástí našeho života. Z hodnocení přírodních stanovišť v EU totiž vyplynulo, že ve špatném stavu se nachází 80 % posuzovaných lokalit, a to navzdory tomu, že legislativa zajišťující jejich ochranu platí již 30 let. Města trpí vlnami veder, zemědělská půda se vysouší, lesy v některých zemích dnes již produkují více oxidu uhličitého, než kolik ho stihnou absorbovat. Rychle ubývá biologické rozmanitosti i služeb, které nám ekosystémy zajišťují, jsou-li v dobrém stavu – jde například o filtraci vody, opylování plodin a produktivitu půdy. To má za následek hospodářské ztráty, jež každoročně čítají desítky miliard eur.
Vzhledem k tomu, že se změna klimatu na evropském kontinentu projevuje stále rychleji, začíná být zřejmé, že pokud chceme před jejími nejhoršími dopady ochránit sebe i naše hospodářství, musíme pečovat o zdraví přírody. Toto je neoddiskutovatelný fakt, který potvrzují nejen odborníci na otázky klimatu z Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), ale vyplývá to i z datových analýz ekonomů, včetně pracovníků Evropské centrální banky. Aby se nám podařilo trend ubývající biologické rozmanitosti zvrátit, je třeba zaměřit se nejen na ochranu přírody, ale vydat se i cestou její obnovy.
V roce 2022 přijala Evropská komise návrh vůbec prvního evropského právního předpisu o obnově přírody. Ten obsahuje obecný, dlouhodobý cíl obnovy přírody v EU, a to jak na pevnině, tak v mořích. Součástí návrhu jsou také závazné cíle obnovy pro konkrétní přírodní stanoviště a druhy. Po několika kolech diskusí, jež proběhla během posledních měsíců legislativního procesu, dosáhly nakonec Evropský parlament, členské státy a Evropská komise předběžné dohody. Jedná se o jasný politický signál, že Evropská unie je i nadále na správné cestě směrem k udržitelné budoucnosti.
Konečné znění uvedeného nařízení, které nyní musí formálně schválit Evropský parlament a členské státy Unie, pak poslouží jako základ našeho dalšího úsilí o revitalizaci přírody, aby mohla být i nadále naším nejcennějším spojencem v boji proti změně klimatu. A právě v tom tkví podstata obnovy přírody. Nejde o to ji zakonzervovat někde daleko od nás, ale integrovat ji do měst a jejich okolí, vytvořit z ní součást našich podniků, nechat ji spolupůsobit v zemědělství. Náš život je s přírodou úzce spjat, bez ní by nebyl možný. Proto je třeba o ni pečovat a ona se nám pak odvděčí tím, že bude nám i budoucím generacím zajišťovat ekosystémové služby.
Změna krajiny nás stála biliony eur
Jakmile vstoupí uvedený právní předpis v platnost a začne se uplatňovat, způsobí postupně zásadní změnu toho, jak přírodu a její hodnotu pro společnost a hospodářství vnímáme. Z ekonomického hlediska nebylo o výhodách zdravé přírody nikdy pochyb: Světové ekonomické fórum například uvádí, že více než polovina celosvětového HDP (přibližně 40 bilionů eur) s přírodou nějak souvisí a že úsilí o řešení environmentálních otázek by mohlo do roku 2030 vytvořit 395 milionů pracovních míst. Podle odhadů OECD stejně vysoké náklady by vznikly v případě naší nečinnosti, tedy pokud bychom úbytek biologické rozmanitosti nijak neřešili. Odhaduje se, že v letech 1997 až 2011 došlo v ekosystémových službách každý rok celosvětově ke ztrátě ve výši 3,75–19 bilionů eur, a to v důsledku změny krajinného pokryvu, a v hodnotě dalších 6–10 bilionů eur ročně v důsledku degradace půdy.
Nyní musíme začít jednat a přeměnit tento potenciál ve skutečnou hodnotu už na té nejnižší úrovni, tedy v konkrétní výhody pro nás všechny i společnost jako celek, včetně zemědělců, rybářů, lesníků, správců aktiv, bankéřů a mnoha drobných podnikatelů, jejichž živobytí na přírodě přímo závisí.
Vezměme si například problematiku opylovačů. Počet volně žijících opylovačů, jako jsou divoké včely, pestřenky a motýli, se v posledních desetiletích dramaticky snížil. Na opylovačích však závisí produkce přibližně 80 % zemědělských plodin a necelých 5 miliard eur roční zemědělské produkce EU. Pokud by se nám pokles populací opylovačů nepodařilo zastavit, mělo by to pro producenty potravin naprosto katastrofální důsledky.
K zastavení tohoto klesajícího trendu je potřeba obnovit celou řadu ekosystémů, kde se opylovačům daří. Současně tím pomůžeme i zemědělcům. Toto byl jen jeden příklad mnoha přínosů vyplývajících z obnovy přírody. Zajisté v této oblasti existuje již řada úspěšných iniciativ, nicméně ke zlepšování stavu přírody máme daleko více příležitostí, a to v celé Evropě.
Česko dosáhlo velkého pokroku
Česko má s obnovou ekosystémů dlouholeté zkušenosti, zejména na základě přijetí Programu péče o krajinu a Programu revitalizace říčních systémů v 90. letech 20. století. Velkého pokroku bylo v Česku dosaženo především v obnově travinných porostů, mokřadů a vodních toků, čímž se zvýšila retenční schopnost české krajiny. Jako příklady úspěšných projektů lze uvést obnovu mokřadních luk na Podblanicku, pastvin se suchými travními porosty v Českém krasu nebo revitalizaci Černého potoka a jeho přítoků. Díky obnově lesů poškozených znečištěným ovzduším, lesními požáry, výskytem kůrovce a suchem se v Čechách i na Moravě daří zachovat služby, které lesy poskytují, jako je například zásobování vodou či zmírňování změny klimatu. Zároveň se tak udržuje i chod hospodářských činností, které na lesích závisí, například produkce dřeva a cestovní ruch. Česko rovněž spustilo projekty na obnovu městských ekosystémů, jako je iniciativa „Školní les do kapsy“, jejímž cílem je zlepšit zdraví obyvatel měst výsadbou stromů a zároveň zapojit a vzdělávat děti a mládež v oblasti biologické rozmanitosti.
Uvedené příklady úspěšných iniciativ ukazují, kolik se toho již v praxi děje, a slouží jako inspirace k dalším činnostem.
Bez přírody nemáme žádnou budoucnost. Nemůžeme dopustit, aby se stala luxusní záležitostí. Živobytí zemědělců, lesníků, rybářů na přírodě přímo závisí – proto od nás potřebují odpovídající podporu. Prostřednictvím nového právního předpisu o obnově přírody a dalších nástrojů, jako je společná zemědělská politika, chceme zajistit, aby se jim této podpory dostalo. Obnova přírody nám přináší pozitiva a je důvodem k radosti. Dává nám totiž naději a zároveň možnost, udělat něco pro to, aby byla naše budoucnost plná krásných okamžiků, stejně radostných, jako jsou naše nejdražší vzpomínky.