Když to nefachá, zavolejte Harracha… České země zažily více šlechticů, kteří národní věci oddaně sloužili
Seriál Přepište dějiny: Česko se rozloučilo s Karlem Schwarzenbergem. Chvílemi to bylo loučení důstojné i milé, chvílemi patetické a kýčovité. O pár dní později, dvanáctého prosince, proběhla s výrazně menší pompou další slavnost, kdy vyzváněly zvony na počest českého aristokrata. V Národním muzeu v Praze byla na výroční den smrti hraběte Jana Nepomuka Františka Harracha odhalena jeho nová busta, která bude později instalována na jeden z vnitřních ochozů muzea. Nenápadná připomínka nás vrací k poznání, že pokud v souvislosti se skonem Karla Schwarzenberga musíme mluvit o konci epochy, nejinak to cítila česká národní společnost také u svých dalších dobových podporovatelů z řad nobility. Jan Harrach (narozený 2. listopadu 1828) v tomto může být dobrým příkladem.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Když byl Harrach v roce 1909 ukládán do rodinné hrobky v Horní Branné, přivezl pražské významné hosty do Krkonoš rovnou celý vlak. Komu to vlastně vzdávali poctu, na koho tehdy mysleli, jistě také se slovy o konci epochy? Na „vlastence horlivého, obětavého, v každém směru příkladného. Veškeré naše úspěchy kulturní, všecky důležité události politické bývaly těsně spojeny s jeho jménem již od samého počátku veřejné jeho působnosti. Ve službě vlasti o nezadatelná práva našeho národa, o jeho zdárnou budoucnost stál hrabě Harrach vždy na předním místě“, pronesl ve smuteční řeči Bedřich kníže ze Schwarzenbergu. Podobnost mezi dnešními a tehdejšími smutečními projevy není náhodná. Jan Harrach byl, podobně jako Karel Schwarzenberg, hybatel a podporovatel událostí své doby akcentující před osobními zásluhami pojem služby.
Český Rakušan
Jan Harrach byl bezesporu Čech – nejen tím, že jeho rod původně z českých zemí pocházel, ale především svým rozhodnutím a cítěním. Už výchovy se mu dostalo vyloženě národní: mezi jeho vychovatele patřil český básník a archeolog Jan Erazim Vocel nebo knihovník Musea království Českého Antonín Jaroslav Vrťátko. Tyto kontakty Harracha, jak víme i díky jeho korespondenci, dlouhodobě formovaly. Nebylo také náhodou, že v roce 1848 jej jako dvacetiletého vzal otec na Slovanský sjezd v Praze.
Harrachové se účastnili české politické emancipace nejen od počátku, ale vyloženě i při jejích prvních velkých zkouškách. V politické roli se Jan Harrach poprvé projevil na Slovanském sjezdu a celá tato aktivita se rovněž propsala do jeho politických názorů zvláště v druhé polovině 19. století.
Když se v rakouské armádě o rok později účastnil potlačení maďarské revoluce, nebylo to v rozporu s jeho pročeským politickým názorem. Byl také členem císařské delegace vypravené k Mikuláši I. do Petrohradu s žádostí o pomoc proti uherskému povstání (uherskou vládu měl za asiatskou a kritizoval útlak Slováků). Z českého národního pohledu šlo o praktický krok vedoucí k
