Článek
Z Wedlichové Waleská
Příjmení Waleská si Blanka zvolila jako svůj pseudonym už ve svých hereckých začátcích. Původně se jmenovala Wedlichová a narodila se v roce 1910 v Cerhenicích ve Středočeském kraji. Městys leží asi 11 kilometrů od Kolína, kde Blanka navštěvovala rodinnou školu. Přestoupila na ni z gymnázia, které kvůli špatným výsledkům z matematiky nedokončila. Její otec pocházel ze sudetoněmecké rodiny a kromě toho, že maloval a psal básně, provozoval také obchod a hostinec, a dokonce si pořídil i hotel nedaleko Jičína. Podnikání se mu však nedařilo a zanedlouho zkrachoval.
Modelka manžela slavné herečky
Jeho dcera mezitím odešla ze školy a odstěhovala se do Prahy, kde se nejprve nechala zaměstnat jako služebná a potom si našla místo vychovatelky malého chlapce. Její rezavé vlasy zaujaly známého malíře Františka X. Naskeho. Ten byl manželem slavné herečky Růženy Naskové, filmové představitelky starších dam z lepší společnosti. Pro jejího muže umělce se éterická a zajímavě krásná Blanka stala modelkou, jejíž portréty se velice dobře prodávaly a ona si honoráři za sezení slušně přivydělávala. Ale hlavně se díky mistrovi seznámila s jeho manželkou, která jí poradila, ať se zkusí přihlásit na konzervatoř a byla ochotná jí pomoci s přípravou ke zkouškám.
Spolužačka Lídy Baarové
Blanka Waleská na pražské konzervatoři navštěvovala stejný ročník jako budoucí mezinárodní hvězda Lída Baarová. Právě ve škole potkala i svou první velkou lásku. Zamilovala se do svého spolužáka, a dokonce s ním i otěhotněla. Po prodělaném potratu a ukončení vztahu se nadějná mladá herečka začala objevovat na jevištích pražských divadel. Vystupovala u Vlasty Buriana, Oldřicha Nového i v Osvobozeném divadle. V roce 1933 si zahrála jednu z hlavních rolí ve filmu Ze světa lesních samot. V díle podle románu šumavského spisovatele Karla Klostermanna se objevila jako uhrančivá hajného dcera Katy. Hrála třeba i v Městečku na dlani nebo ve filmu Řeka čaruje.
Hrála hlavně v divadle
Největší příležitost ale Blanka Waleská dostala až tři roky po druhé světové válce v prvním filmu českého režiséra Alfréda Radoka, který pojednával o pronásledování Židů. Snímek Daleká cesta slavil veliké úspěchy v zahraničí a získal i mnoho ocenění. S režisérem Radokem se Blanka setkávala i v Národním divadle, jehož se stala v roce 1948 členkou. Uplatnila zde své jemné a lyrické herectví. Díky vytříbenému hlasovému projevu ji často využíval i rozhlas a dabing. Před kamerou nedostávala tolik rolí jako v divadle, přesto si ji diváci mohou pamatovat třeba z Kladiva na čarodějnice nebo z filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. Často také byla obsazovaná do televizních pohádek.
Lásku našla u ženy
I když byla Blanka Waleská krásná a o muže jistě neměla nouzi, ona sama dávala přednost ženám. Svou životní partnerku našla v o několik let mladší Evě Soukupové, se kterou ji spojovala láska k divadlu. Eva Soukupová, rodačka z Písku, vystudovala na Karlově univerzitě českou literaturu a estetiku a po několika funkcích na Ministerstvu informací a osvěty založila Divadelní ústav, jehož byla mezi lety 1959-1984 ředitelkou. Toto informační a vzdělávací centrum je dnes jedinou institucí v České republice, která zkoumá, dokumentuje a zpřístupňuje veškeré informace o divadle. Blanka Waleská se svou přítelkyní žila ve společném pražském bytě až do konce svého života. Zemřela v roce 1986 ve svých 76 letech.
