Jediná škoda, že kvůli covidu u toho nebyly desítky tisíc lidí. „Takže žádný velký zážitek,“ prohodí. Na konci roku 2020 však vzbudil pod trenérem Kotalem zájem. „V té době nešlo ze Sparty moc odcházet, pan Křetínský chtěl za hráče hodně peněz,“ vypráví Juliš v podcastu Z voleje. „Sampdoria Janov nabídla hodně, ale já nechtěl ze Sparty.“
Z volejepodcast iDNES.cz |
Netušil, že s novým rokem se situace zcela obrátí. Už na začátku února dostal Kotal z druhého místa vyhazov, přišel Pavel Vrba. Na konci března Juliš musel na další operaci s tříslem. Zrovna když se konečně vydrápal nahoru...
Tak skončil sen o králi ligových střelců, se 12 zásahy byl na čele pořadí se slávisty Kuchtou a Simou.
V posledním kole dal čtyři góly sestupujícímu Brnu Julišův spoluhráč Adam Hložek, čímž s patnácti zásahy dorovnal prvního Kuchtu. Ale to je už jiná story, zpátky k Julišovi.
Dnes, když mu táhne na třicet, kope ligu zase v Olomouci a s osmi góly je druhým nejlepším střelcem soutěže, by už fotbalistům poradil: „Když je možnost přestupu ven, skočte po ní.“ Záhy však dodává: „Ale musíte mít na to povahu.“
Připouští, že nejen trýznivě se opakující zranění, nýbrž také pohodová povaha jej brzdila v plném rozpuku. Horlivou ambiciózností nikdy netrpěl, vyhovuje mu česká kabina, srandičky i ironie. Z příjemného povídání s ním okamžitě naznáte, jak je krásně normální, uvolněný, nad věcí.
Nejsem flegmatik! Ale Kuchta je vítěznější typ
Však mu také kouč Zdeněk Ščasný vyčítal, že je flegmatik, kterému je dost věcí jedno. „Ale tak to není. Flegmatik nejsem. Když mi to ovšem nejde, dám hlavu dolů: Tak mě vystřídej.“
Haraslín mi říká, ať už přestanu dávat góly, směje se Juliš. Co Euro? |
Oheň válečníka postrádá. Ostatně sám říká: „Kuchta se mi líbí jako hráč, je vítězný typ víc než já.“
„Nikdy nebudu řvát na rozhodčí, strkat se, snažím se to odlehčit.“
„Jsem typický Čech. Nejsem dravec, co potřebuje prokopat svět, i když jako dítě jsem za Liverpool chtěl hrát, ve Spartě jsem byl fakt rád.“
To spojení vydrželo čtrnáct let. Když vyměnil rodnou Chrudim za Prahu, ještě neměl ani občanku. Skok to byl velký. „Úplně jsem byl vyšokovaný, co se v Praze děje, i ve školách. Trošku mě zkazili,“ mrkne. „Spoluhráči mi řekli, že čtyřka stačí, že i s ní jdete do dalšího ročníku. Ale já tam byl kvůli fotbalu, Spartě.“
Prošel všemi mládežnickými reprezentačními výběry. Přeskakoval kategorie. „Všechno mi tak nějak šlo. V patnácti jsem šel do devatenáctky, pak do chlapů. Potom jsem se začal zraňovat. Ale proč? Protože jsem se o sebe nestaral. Už se snažím.“
Prodrat se na hrot Sparty, kde zářil David Lafata, se 198 góly nejlepší střelec v historii české ligy, nešlo. „S Lafatou to bylo nehratelný. Když se říkalo, že má krizi, tak to nedal dva zápasy gól, ale pak dal tři,“ popisuje. Od mistra gólového řemesla se snažil aspoň leccos odkoukat. „Lafi pro mě byl vzor, legenda, měl jsem k němu obrovský respekt.“
Góly Laziu, Krasnodaru, hattrick na Celtiku. Nahradí Lafatu?
Stratég Ščasný našel v sestavě místo i jednadvacetiletému Julišovi, buď v systému 3-5-2 vepředu, případně na křídle. V roce 2016 výrazně přispěl sparťanskému tažení do čtvrtfinále Evropské ligy. Gól dal Krasnodaru i Laziu Řím. I proti Villarrealu, který vystavil oslabené Spartě stopku, byl vidět, připsal si asistenci. Ukazoval, že stačí na evropský fotbal. Však se také s nabídkou ozval Valladolid z La Ligy.
Sparťan zrozený pro Olomouc. Útočník Juliš střílí a už i napadá |
„Nejsilnější zážitek byl gól Krasnodaru před plnou Letnou. To se mi chtělo brečet na hřišti, když vás lidi vyvolávají po zranění kolena. Brácha říkal, že i tátovi se chtělo brečet.“
Zdálo se, že Sparta našla náhradu za končícího Lafatu. Juliš už v devatenácti jako člen sparťanského áčka přispěl k doublu. Byl u obou posledních titulů největšího klubu v zemi, které dělilo devět let. I to je důkaz jeho sparťanství. „Já byl ve Spartě strašně spokojený.“
Loni na podzim jí přispěl aspoň jedním gólem. Moc zásluh si na titulech nepřipisuje, byť medaile má.
Zatímco však mančaft křepčil s pohárem nad hlavou, on na Ibize sestupoval ze druhé španělské ligy. Je to možná vypovídající pro jeho kariéru. Když se už zdálo, že se bude trofejí dotýkat, přišel náraz. Kvůli chatrnému zdraví. „Vždy jsem měl problém, že jsem se pak zranil. Na moje tělo není takový spoleh, jak bych si přál. Zranění už bylo tolik, že se furt něco ozývá. Naštěstí jsem schopný hrát na nejvyšší úrovni,“ bere to z té lepší stránky. „Radil mi Bořek Dočkal, učil jsem od nejlepších. Kariéru jsem mohl mít lepší, ale hrál jsem s nejlepšími Čechy – třeba s Tomášem Rosickým,“ považuje si.
Na tělo není spoleh. Nezabalím to? Zachránila mě Natálka
Tříslo a zlomené chodidlo – dvě nejtrpčí patálie. V chodidle měl třímilimetrový úlomek, jenž mu znemožňoval správně běhat, následovala desetiměsíční pauza a myšlenky na konec kariéry, než přišla spásná operace v Belgii. „Měl jsem u prstu bouli. Na sonu ale nebylo nic, to si myslíte, že jsem se zbláznil. Vypadalo to se mnou blbě,“ přiznává. „Ale už jsem zvyklý. Když se jednou zraníte, tělo funguje jinak.“
Po náročných rehabilitacích čekal na gól téměř tři roky. I věčně usměvavý mládenec najednou kolem neroznášel pozitivní vlny. „Byl jsem bezradný, říkal jsem si, že už hrát nebudu. Tříslo mě limitovalo. Po druhé operaci si to ale sedlo. Od té doby to celkem drží.“
Už ve třiadvaceti plánovaně se ženou založil rodinu, dcera Natálka mu pomohla dostat se psychicky zase nahoru. „Natálka mě zachránila, potácel jsem se životem. Jen jsem ležel zraněný,“ ohlíží se. „S manželkou jsme byli dlouho, nebyl to omyl, chtěli jsme dítě. Když se narodila, chtěl jsem, aby mě viděla na hřišti.“
Dříč Breite jako mistr pasů: Julišovi se smějeme, že do brány nestřílí, ale přihrává |
K Natálce brzy přidali druhou dcerku a šťastný táta i pomocí dívčí energie pookřál. „Považuju to za svůj velký úspěch, že mám dvě hezké chytré děti. Holčičky jsou hodňoučké, jdou k tátovi.“
Vděčný není jen své paní Tereze, ale také Spartě, že věčného pacienta v těžkých chvílích podržela. „Ve Spartě jsem měl vždy komfort, abych se vrátil. V tom je úžasná. Samozřejmě mě napadlo, že to zabalím, ale jste ve Spartě, plat berete, smlouvu máte, tak proč to balit? Nikdy mě nezatratili, měli mě rádi.“
Pouto bylo oboustranné. Juliš si oblíbil nejen lékařský tým, ale také paní uklízečky, na Letné se cítil jako doma. Nastal ovšem čas loučení. V minulém ročníku mu bylo oznámeno, že minutáž bude klesat, že si může hledat klub. Na Ibize byli lidi, co Juliše chtěli už do Valladolidu a ozvali se znovu. „Ve tři jsem byl plavat s dcerou a v půl sedmé jsem letěl. Odlet jsem obrečel.“
Třebaže většinu času strávil na lavičce s hvězdným Nolitem, někdejším hráčem Manchesteru City, považuje půlroční zahraniční misi za nejlepší školu. Otevřela mu oči.
„Španělsko mě probralo, zjistíte, že vás nikdo nechce, že je těžké se prosadit. Mysleli jsme, že jsme ve Spartě a že celý svět na nás čeká, ale tak to nebylo, tam nikdo Spartu nezná. Ptali se mě, jestli je v Praze moře,“ povídá. „Michal Sáček skončil v Polsku, já ve druhé španělské a třeba Martin Frýdek to poznal taky. Nepodepsal smlouvu, že půjde do bundesligy, a nakonec poslední den přestupáku skončil ve Švýcarsku.“
Restart v Olomouci
I proto, když se ozvala opět Olomouc, kde je jasnou volbou na hrot, neváhal. „Náznaky byly z Holandska, ale mě lákalo si zahrát v Olomouci normální fotbal.“
Zase nakopl kariéru, v lize má pověst útočníka s nejlepším zakončením placírkou, žádná rána, pěkně kolem brankáře. „Ještě jsem tady nechytl žádnou krizi. Sedí mi to, rodina je spokojená. Klid v osobním životě se promítá i na hřišti.“
Když se Sigmou na startu sezony přijel na Letnou, pralo se to v něm. „Bylo to šílené. Ani jsem nevěděl, jestli chci vyhrát. Chtěl jsem si s nimi povídat,“ líčí. „Silný zážitek, fanoušci mi tleskali. Mám tam sto zápasů, nějaké góly. Spartě moc fandím, nejsem zapšklý, dělají to správně.“
Olomoucký Juliš: Jsou tu skvělí hráči. Góly v přípravě? Snad mi to vydrží |
Po čtrnácti letech poznává, jaké to je, že už není povinnost vyhrát každý mač. „Chybí mi to,“ kývne. „Na Ibize jsme prohráli 0:4, hráči si zatancovali, osprchovali se a šli domů. Mám s tím problém. Remízy mě nebaví, radši bych na konci otevřel a třeba i prohrál. Ve Spartě i výhra o gól a špatná hra byl problém.“
S hladovou Olomoucí se však touží dostat do evropských pohárů. Pokud bude pokračovat ve střelecké pohodě, není vyloučeno, že zahraničí ještě jednou zkusí. Už ví, že nejen Sampdoria se neodmítá.
„Mám to nastavené tak, že v Olomouci budu celý život. Tak jsem to měl i ve Spartě. V cizině mi bude bránit zdravotní stav, abych prošel prohlídkou,“ uvědomuje si. „Ale nikdy nevíte, musí mě chtít.“